Aktivní pozornost je součástí širší teorie ekologického vnímání, i když je o něco starší.
Zpočátku ji vyvinuli gestaltní psychologové ve 30. letech 20. století a v 60. a 70. letech ji zdokonalil J. J. Gibson. Teorie nikdy nezemřela, i když po přibližně 80 let, kdy existuje, byla jaksi vždy považována za specializovanou oblast psychologie. V medicíně se příliš neprosadila, například až donedávna, kdy řada souvislých hypotéz navrhla, že aktivní vnímání je základem vývojových poruch a psychiatrických symptomů.