Alexej Nikolajevič Leonťev (rusky Алексей Николаевич Леонтьев
(1903-1979), sovětský vývojový psycholog, zakladatel teorie aktivity.
A.N. Leont’ev spolupracoval s Levem Vygotským (1896-1934) a Alexandrem Luriou (1902-1977) v letech 1924 až 1930, spolupracoval na rozvoji marxistické psychologie jako reakce na behaviorismus a zaměření na mechanismus podnětů a reakcí jako vysvětlení lidského chování. Leont’ev opustil Vygotského skupinu v Moskvě v roce 1931, aby přijal místo v Charkově. S Vygotským ještě nějakou dobu spolupracoval, ale nakonec došlo k rozkolu, i když spolu nadále komunikovali o vědeckých záležitostech (Veer a Valsiner, 1991). Leont’ev se vrátil do Moskvy v roce 1950 jako vedoucí katedry psychologie na Filozofické fakultě Moskevské státní univerzity. V roce 1966 se Leont’ev stal vůbec prvním děkanem nově založené fakulty psychologie na Moskevské státní univerzitě, kde pracoval až do své smrti v roce 1979. Zemřel na infarkt.
Leontova raná vědecká práce byla provedena v rámci Vygotského kulturně-historického výzkumného programu a zaměřena na zkoumání fenoménu kulturního zprostředkování. Reprezentantem tohoto období je Leontěvova studie o zprostředkované paměti u dětí a dospělých Rozvoj vyšších forem paměti, 1931.
Leontova vlastní výzkumná škola je založena na důkladné psychologické analýze fenoménu aktivity. Systematický rozvoj psychologických základů teorie aktivity byl zahájen ve 30. letech 20. století charkovskou skupinou psychologů v čele s Leont’evem a zahrnoval takové badatele jako Záporožs, Gal’perin, Zinčenko, Božovič, Asnin, Lukov atd. Ve své nejúplnější podobě byla teorie aktivity následně vyvinuta a institucionalizována jako přední psychologická doktrína v Sovětském svazu v poválečném období poté, co se Leont’ev přestěhoval do Moskvy a zaujal pozici na Moskevské státní univerzitě.
Pro Leonta’eva „činnost“ spočívala v těch procesech, „které realizují skutečný život člověka v objektivním světě, kterým je obklopen, jeho sociální bytí ve vší bohatosti a rozmanitosti jeho forem“ (Leont’ev 1977). Jádrem Leontova díla je návrh, že můžeme zkoumat lidské procesy z pohledu tří různých úrovní analýzy. Nejvyšší, nejobecnější úroveň je úroveň činnosti a motivů, které ji řídí. Na střední úrovni jsou akce a s nimi spojené cíle a nejnižší úroveň je analýza operací, které slouží jako prostředky pro dosažení cílů vyššího řádu.