Anagram (< Řecká anagramma 'dopisy napsané znovu', pasivní participle ana- 'znovu' + gramma 'dopis') je druh slovní hříčky, výsledek přeskupení písmen slova nebo fráze, aby vznikla jiná slova, s použitím všech původních písmen přesně jednou; např. Eleven plus two=Twelve plus one, A Decimal Point=I'm a Dot in Place, Astronomers=Moon Starers. Někdo, kdo vytváří anagramy, se nazývá anagrammist. Původní slovo nebo fráze je známá jako předmět anagramu. Technicky vzato, každé slovo nebo fráze, která přesně reprodukuje písmena v jiném, je anagramem; např. saltine = zahrnuje. Nicméně cílem seriózních nebo zkušených anagrammistů je vytvořit anagramy, které nějakým způsobem reflektují nebo komentují dané téma. Taková anagrammie může být synonymem nebo antonymem svého předmětu, parodií, kritikou nebo pochvalou. Dalším cílem anagrammistů je vytvořit anagram, který je nejen nový, nebo dříve neznámý jiným (to je známé jako „objevení“ anagramu), ale také takový, který je považován za dostatečně chytrý, aby se stal všeobecně známým a vstoupil do kánonu slavných nebo klasických anagramů, jako jsou příklady níže.
Konstrukce anagramů je zábavou velkého starověku. Ve středověku byly populární po celé Evropě, i když se všeobecně věří, že umění anagramů vynalezl řecký básník Lycophron.
Camden (Remains, 7. vyd., 1674) definuje „Anagrammatisme“ jako „rozpuštění jména skutečně zapsaného do jeho písmen, jako jeho elementů, a jeho nové spojení umělou transpozicí, bez sčítání, odčítání nebo změny jakéhokoli písmene, do různých slov, čímž se nějaký dokonalý smysl uplatní (tj. uplatní) na osobu jménem.“ Dryden přezíravě nazval tuto kratochvíli „mučením jednoho ubohého slova deseti tisíci způsoby“, ale mnoho mužů a žen význačných pro to nalezlo pobavení.
Známým anagramem je změna „Ave Maria, gratia plena, Dominus tecum“ (Zdrávas Maria, milosti plná, Pán je s tebou) na „Virgo serena, pia, munda et immaculata“ (Klidná panna, zbožná, čistá a neposkvrněná). Mezi jinými je anagrammatická odpověď na Pilátovu otázku „Quid est veritas?“ (Co je pravda?), konkrétně „Est vir qui adest“ (Je to muž, který je zde); a převedení „Horatia Nelsona“ na „Honor est a Nilo“ (latinsky = Honor je od Nilu); a „Florence Nightingale“ na „Flit on, cheering angel“. Dvořané Jakuba I. objevili v „Jamesi Stuartovi“ „spravedlivého pána“ a převedli „Charles James Stuart“ na „Claims Arthur’s seat“ (i v té době byla písmena I a J víceméně zaměnitelná). „Eleanor Audeley“, manželka sira Johna Daviese, byla prý v roce 1634 předvedena před Vysokou komisi pro extravagance, stimulována zjištěním, že její jméno lze převést na „Odhalte, O Danieli“, a u soudu se jí vysmála další přesmyčka předložená děkanem z Arches, „Dame Eleanor Davies“, „Never soe mad a ladie“.
Pseudonymy přijaté autory jsou někdy transponované formy, více či méně přesné, jejich jmen; tak „Calvinus“ se stává „Alcuinus“ (V = U); „Francois Rabelais“ = „Alcofribas Nasier“; „Arrigo Boito“ = „Tobia Gorrio“; „Edward Gorey“ = „Ogdred Weary“, = „Regera Dowdy“ nebo = „E. G. Deadworry“ (a další); „Vladimir Nabokov“ = „Vivian Darkbloom“, = „Vivian Bloodmark“ nebo = „Dorian Vivalcomb“; „Bryan Waller Proctor“ = „Barry Cornwall, básník“; „Henry Rogers“ = „R. E. H. Greyson“; „(Sanche) de Gramont“ = „Ted Morgan“ a tak dále. Je třeba poznamenat, že několik z nich jsou „nedokonalé přesmyčky“, písmena byla v některých případech vynechána kvůli snadné výslovnosti.
Pro svou knihu Mu Revealed, lžíci o dílech Jamese Churchwarda, použil okultní spisovatel Raymond Buckland pseudonym „Tony Earll“, což je anagram pro „Not Really“.
Některé z následujících anagramů jsou ze stránky s vtipy na webových stránkách GNU General Public License. Ty s Harrym Potterem jsou z Mugglenet.com The I am that is anagram pochází z románu Redwall od Briana Jacquese. Ten s Alecem Guinnessem je připisován Dicku Cavettovi.
Dalším žánrem anagrammingu je ten, který se zabývá používáním anagramů citované literatury s cílem zprostředkovat podstatu samotného díla. Tento styl je běžně označován jako souhrnný anagramming a je oblíbeným žánrem známých současných anagrammatiků, jako je Simon Woodard. Níže je uveden příklad jednoho z Woodardových leštěných souhrnných anagramů, o Homérově Odyseji:
„Zpívej mi o tom muži, Múzo, muži zvratů a obratů,
poháněném časem a znovu mimo kurz, jakmile vyplenil
posvátné výšiny Tróje.“
-Homérova Odyssea =
Odysseus spěchal domů ke své ženě, odrazil se,
utekl před hněvem mořského boha, vydržel mnoho chvil špatného zacházení,
pak přistál na jižní Ithace…dlouhý epos!
Praktické využití anagramů lze nalézt v transpozicích, v nichž někteří astronomové 17. století ztělesňovali své objevy s úmyslem zřejmě vyhnout se riziku, že zatímco se zabývali dalším ověřováním, zásluhy o to, co zjistili, by si mohli nárokovat jiní. Tak Galileo oznámil svůj objev, že Venuše má fáze jako Měsíc ve tvaru „Haec immatura a me iam frustra leguntur -oy“ (latinsky: Tyto nezralé již byly čteny marně mnou -oy), tedy po přeskupení „Cynthiae figuras aemulatur Mater Amorum“ (latinsky: The Mother of Loves [= Venuše] napodobuje postavy Cynthie [= Měsíce]). Podobně, když Robert Hooke objevil Hookeův zákon v roce 1660, poprvé ho publikoval ve formě anagramu. Dalo by se to považovat za primitivní příklad důkazu o nulových znalostech.
Existuje také několik „přirozených“ anagramů, anglických slov nevědomky vytvořených přepínáním písmen. Francouzské chaise longue („dlouhé křeslo“) se metatézou (transpozicí písmen a/nebo zvuků) stalo americkým „chaise lounge“. Spekulovalo se také o tom, že anglický „tvaroh“ pochází z latinského crudus („syrový“).
Před počítačovým věkem byly anagramy konstruovány pomocí pera a papíru nebo dlaždic s písmeny, hraním si s kombinacemi písmen a experimentováním s variacemi. (Někteří jedinci se zázračným talentem jsou také známi tím, že anagramy „vidí“ ve slovech, bez pomoci nástrojů.) Slovníky anagramů mohly být také použity k vytváření anagramů.
Počítače umožnily novou metodu vytváření anagramů, anagramový server, řešitel anagramů nebo anagrammer. Ty se často používají k hledání řešení křížovek, Scrabble, Boggle a dalších slovních her. Velké množství z nich je k dispozici na internetu. Když anagrammist zadá slovo nebo frázi, program nebo server využívá vyčerpávající databázi slov k vytvoření seznamu obsahujícího všechny možné kombinace slov nebo frází ze vstupního slova nebo fráze. Některé programy jako Lexpert (používaný pro Scrabble) umožňují pouze jednoslovné odpovědi. Mnoho anagramových serverů může kontrolovat výsledky vyhledávání vyloučením nebo zahrnutím určitých slov, omezením počtu nebo délky slov v každé anagramu nebo omezením počtu výsledků. Řešitelé anagramů jsou často zakázáni v on-line anagramových hrách, jako je Yahoo! Literati, kde mohou být použity pro nespravedlivou výhodu, v některých případech umožňující hráči nikdy nevynechat jediné slovo.
Řešitelé anagramů nemusí používat angličtinu. Lze použít jakýkoli jazyk, zejména ten, který používá římskou abecedu. Řešitelé anagramů mohou dokonce najít řešení ve více jazycích současně. Řešitelé anagramů mohou mít i další související funkce, jako je například zasazení písmen do určité posloupnosti. Pokud při luštění křížovky čtenář ví, že má slovo o sedmi písmenech ve tvaru Z?R??N? (otazníky představují prázdný čtverec), pak nám může řešitel anagramů sdělit všechna slova, která odpovídají tomuto vzoru, například nulování a zirkony.
Při sdílení svých nově objevených anagramů s dalšími nadšenci někteří anagrammisti uvádějí metodu, kterou použili. Anagramy vytvořené bez pomoci počítače jsou zaznamenány jako provedené „ručně“ nebo „ručně“; ty vytvořené s využitím počítače mohou být zaznamenány „strojově“ nebo „počítačem“ nebo mohou uvádět název počítačového programu (s využitím „Anagram Genius“).