Diskurzová analýza (anglicky Discourse analysis, DA) je obecný termín pro řadu přístupů k analýze použití psaného, mluveného nebo podepsaného jazyka.
Předměty analýzy diskurzu – diskurz, psaní, mluvení, konverzace, komunikativní událost atd. – jsou různě definovány ve smyslu souvislých posloupností vět, tvrzení, řečových úkonů nebo obratů v hovoru. Na rozdíl od velké části tradiční lingvistiky diskurzní analytici nejen studují používání jazyka „za hranicí věty“, ale také dávají přednost analýze „přirozeně se vyskytujícího“ používání jazyka, a ne vymyšleným příkladům. To je známé jako korpusová lingvistika; textová lingvistika s tím souvisí.
Diskusní analýza byla převzata v různých společenskovědních oborech, včetně lingvistiky, antropologie, sociologie, kognitivní psychologie, sociální psychologie, mezinárodních vztahů a komunikačních studií, z nichž každý podléhá svým vlastním předpokladům, rozměrům analýzy a metodologiím.
Níže jsou uvedeny některé specifické teoretické perspektivy a analytické přístupy používané v lingvistické diskursivní analýze:
Přestože tyto přístupy zdůrazňují různé aspekty používání jazyka, všechny vnímají jazyk jako sociální interakci a zabývají se sociálními kontexty, v nichž je diskurz zakotven.
Často se rozlišuje mezi „lokálními“ strukturami diskurzu (jako jsou vztahy mezi větami, propozicemi nebo obraty) a „globálními“ strukturami, jako jsou celková témata a schematické uspořádání diskurzu nebo konverzace jako celku. Například mnoho typů diskurzu začíná nějakým druhem „shrnutí“, například v titulcích, titulcích, úvodech, abstraktech a tak dále.
Ačkoli každý přístup klade důraz na různé aspekty používání jazyka, všichni vnímají jazyk jako sociální interakci a zabývají se sociálními kontexty, v nichž je diskurz zakotven.
V poslední době se tento technický nástroj začal používat i v jiných oborech. Existují například některé aplikace „Discourse Analysis“ v aplikované lingvistice.
Systém vytvořený pro analýzu textu se nazývá textová gramatika.
Termín diskursivní analýza se poprvé začal všeobecně používat v sérii prací publikovaných Zelligem Harrisem počínaje rokem 1952 a zprávami o práci, z níž na konci třicátých let vyvinul transformační gramatiku. Formální ekvivalenční vztahy mezi větami souvislého diskurzu jsou zřejmé a explicitní použitím větných transformací k legalizaci textu do kanonické podoby. Slova a věty s rovnocennými informacemi se pak objevují ve stejném sloupci binárního pole (tabulka). Tato práce pokračovala v následujících čtyřech desetiletích (viz odkazy) do vědy o subjazykové analýze (Kittredge & Lehrberger 1982), která vyvrcholila ukázkou informačních struktur v textech imunologického subjazyka vědy (Harris et al. 1989) a plně artikulovanou teorií jazykového informačního obsahu (Harris 1991). Během této doby však většina lingvistů sledovala posloupnost propracovaných teorií větné syntaxe a sémantiky.
Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, a bez odkazu na tuto předchozí práci, se ve většině humanitních a společenských věd začala rozvíjet řada dalších přístupů k nové mezioborové disciplíně DA, a to víceméně souběžně s dalšími novými (mezioborovými nebo suboborovými) disciplínami, jako je sémiotika, psycholingvistika, sociolingvistika a pragmatika, a ve vztahu k nim. Mnohé z těchto přístupů, zejména ty, které jsou ovlivněny sociálními vědami, upřednostňují dynamičtější studium (mluvené, ústní) mluvené-v-interakce.
V Evropě byl jedním z klíčových teoretiků na toto téma Michel Foucault, který ve své knize The Archaeology of Knowledge (Archeologie poznání) odkazuje především na diskurz.
Někteří významní analytici diskurzu
Robert de Beaugrande, Jan Blommaert, Adriana Bolivar, Diana Boxer, Carmen Rosa Caldas-Coulthard, Wallace Chafe, Paul Chilton, Guy Cook, Malcolm Coulthard, Paul Drew, Alessandro Duranti, Brenton D. Faber, Norman Fairclough, Talmy Givón, Charles Goodwin, Art Graesser, Michael Halliday, Zellig Harris, John Heritage, Janet Holmes, Paul Hopper, Gail Jefferson, Barbara Johnstone, Walter Kintsch, Richard Kittredge, Adam Jaworski, William Labov, George Lakoff, Stephen H. Levinson, James A. Loriot/Lauriault, Robert E. Longacre, Jim Martin, Elinor Ochs, Jonathan Potter, Harvey Sacks, Naomi Sager, Emanuel Schegloff, Deborah Schiffrin, Michael Schober, Stef Slembrouck, John Swales, Deborah Tannen, Sandra Thompson, Teun A. van Dijk, Theo van Leeuwen, Jef Verschueren, Henry Widdowson, Carla Willig, Ruth Wodak, Michel Foucault, Margaret Wetherell, Ernesto Laclau,Chantal Mouffe a mnoho dalších.