Analýza hlasu je studium zvuků řeči pro jiné účely než pro lingvistický obsah, například při rozpoznávání řeči. Tyto studie zahrnují většinou lékařskou analýzu hlasu, tj. foniatrii, ale také identifikaci mluvčího.
Lékařskou studií hlasu může být například analýza hlasu pacientů, kterým byl při operaci z hlasivek odstraněn polyp. Aby bylo možné objektivně zhodnotit zlepšení kvality hlasu, musí existovat nějaké měřítko kvality hlasu. Zkušený hlasový terapeut dokáže hlas poměrně spolehlivě vyhodnotit, ale to vyžaduje rozsáhlý trénink a je to stále subjektivní.
Dalším aktivním tématem výzkumu v oblasti analýzy hlasu v lékařství je vyhodnocování zátěže hlasivek. Hlasivky osoby, která mluví delší dobu, budou trpět únavou, to znamená, že proces mluvení působí zátěž na hlasivky, kde bude tkáň trpět únavou. Mezi profesionálními uživateli hlasu (tj. učiteli, prodejci) může toto únava způsobit selhání hlasu a nemocné listy. Pro vyhodnocení těchto problémů je třeba zátěž hlasivek objektivně měřit.
Nejdůležitějšími nepřímými metodami jsou inverzní filtrace zvukových záznamů a elektroglottografů (EGG). Při metodách inverzní filtrace se zvuk řeči zaznamenává mimo ústa a pak se filtruje matematickou metodou, aby se odstranily účinky hlasivkového ústrojí. Touto metodou se odhadne vlnová forma tlakového impulsu, který opět inverzně indikuje pohyby hlasivek. Druhým druhem inverzní indikace jsou elektroglottografy, které pracují s elektrodami připojenými k hrdlu subjektů v blízkosti hlasivek. Změny ve vodivosti hrdla inverzně indikují, jak velká část hlasivek se navzájem dotýká. Získává se tak jednorozměrná informace o kontaktní oblasti. Ani inverzní filtrace, ani EGG tedy nestačí k úplnému popisu glotálního pohybu a poskytují pouze nepřímý důkaz o tomto pohybu.