Autoarchivace zahrnuje uložení volné kopie digitálního dokumentu na World Wide Web za účelem poskytnutí otevřeného přístupu k němu. Termín obvykle odkazuje na autoarchivaci recenzovaných článků z vědeckých časopisů a konferencí, jakož i diplomových prací, uložených ve vlastním institucionálním úložišti nebo otevřeném archivu autora v souladu s iniciativou Open Archives Initiative za účelem maximalizace jeho přístupnosti, využití a citačního dopadu.
Samorearchivace byla poprvé výslovně navržena jako univerzální praxe Stevanem Harnadem v jeho příspěvku z roku 1994 „Podvratný návrh“, i když to počítačoví vědci dělali spontánně v anonymních FTP archivech přinejmenším od 80. let (viz CiteSeer) a fyzici od počátku 90. let na webu (viz arXiv).
Přibližně 94% recenzovaných časopisů již schvaluje autorům samoarchivační předtiskové a/nebo posttiskové verze svých prací. Zatímco právo na samoarchivační předtiskoviny je záležitostí autorských práv, právo na samoarchivační předtiskoviny je pouze otázkou politiky časopisů.