Bezpečnost a ochrana zdraví při práci (BOZP) je mezioborová oblast, která se zabývá ochranou bezpečnosti, zdraví a dobrých životních podmínek osob vykonávajících práci nebo zaměstnání a osob nastupujících na trh práce. Jako druhotný účinek může BOZP chránit také spolupracovníky, rodinné příslušníky, zaměstnavatele, zákazníky, dodavatele, okolní komunity a další osoby z řad veřejnosti, které jsou ovlivněny prostředím na pracovišti.
Od roku 1950 sdílí Mezinárodní organizace práce (ILO) a Světová zdravotnická organizace (WHO) společnou definici zdraví při práci. Byla přijata společným výborem ILO/WHO pro zdraví při práci na svém prvním zasedání v roce 1950 a revidována na svém dvanáctém zasedání v roce 1995. Definice zní: „Zdraví při práci by se mělo zaměřit na: podporu a udržení nejvyššího stupně tělesné, duševní a sociální pohody pracovníků ve všech povoláních; prevenci odchodů pracovníků ze zdravotních důvodů způsobených jejich pracovními podmínkami; ochranu pracovníků při jejich zaměstnání před riziky vyplývajícími z faktorů nepříznivých pro zdraví; umístění a udržení pracovníka v pracovním prostředí přizpůsobeném jeho fyziologickým a psychologickým schopnostem; a, abych to shrnul, přizpůsobení práce člověku a každého člověka jeho práci.“
Důvody pro stanovení dobrých norem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jsou často uváděny jako:
Vnitrostátní prováděcí právní předpisy
Jednotlivé státy přistupují k legislativě, regulaci a vymáhání různě.
V Evropské unii mají členské státy donucovací orgány, které zajišťují, aby byly splněny základní právní požadavky týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. V mnoha zemích EU existuje silná spolupráce mezi organizacemi zaměstnavatelů a zaměstnanců (např. odbory) s cílem zajistit dobré výsledky v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, protože se uznává, že to má přínos jak pro zaměstnance (díky udržení zdraví), tak pro podnik (díky lepší produktivitě a kvalitě). V roce 1996 byla založena Evropská agentura pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci.
Všechny členské státy Evropské unie provedly do svých vnitrostátních právních předpisů řadu směrnic, které stanoví minimální standardy bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Tyto směrnice (kterých je na různá témata k dispozici asi 20) sledují podobnou strukturu, která od zaměstnavatele vyžaduje, aby vyhodnotil rizika na pracovišti a zavedl preventivní opatření založená na hierarchii kontrol. Tato hierarchie začíná odstraněním nebezpečí a končí osobními ochrannými prostředky.
Ve Spojeném království jsou právní předpisy v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví vypracovávány a prosazovány Výkonným úřadem pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci a místními orgány (místní rada) podle zákona o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci atd. z roku 1974. Ve Spojeném království se regulační trend stále více odklání od normativních pravidel a směřuje k hodnocení rizik. Nedávné velké změny zákonů upravujících azbest a řízení požární bezpečnosti přejímají koncept hodnocení rizik.
V USA byl zákonem o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci z roku 1970vytvořen Národní institut pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (NIOSH) a Úřad pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (OSHA). OSHA, na americkém ministerstvu práce, a je zodpovědný za rozvoj a prosazování bezpečnostních a zdravotních předpisů na pracovišti. NIOSH, na americkém ministerstvu zdravotnictví a lidských služeb, a je zaměřen na výzkum, informace, vzdělávání a školení v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.
OSHA reguluje bezpečnost a ochranu zdraví při práci od roku 1971. Předtím existovala již několik desetiletí regulace bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v omezeném počtu specificky definovaných průmyslových odvětví a před založením OSHA existovaly již řadu let široké regulace některých jednotlivých států.
V Kanadě se na pracovníky vztahuje provinční nebo federální zákoník práce v závislosti na odvětví, ve kterém pracují. Na pracovníky, na něž se vztahuje federální legislativa (včetně pracovníků v hornictví, dopravě a federálních zaměstnáních), se vztahuje kanadský zákoník práce; na všechny ostatní pracovníky se vztahuje zdravotní a bezpečnostní legislativa provincie, ve které pracují. Kanadské středisko pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (Canadian Centre for Occupational Health and Safety, CCOHS), agentura kanadské vlády, vzniklo v roce 1978 zákonem o parlamentu. Zákon byl založen na přesvědčení, že všichni Kanaďané mají „…základní právo na zdravé a bezpečné pracovní prostředí“. CCOHS je pověřena podporou bezpečných a zdravých pracovišť, aby pomohla předcházet pracovním úrazům a nemocem.
Bezpečnost a ochrana zdraví při práci může zahrnovat interakci mezi mnoha příbuznými obory, včetně pracovního lékařství, pracovní (nebo průmyslové) hygieny, veřejného zdraví, bezpečnostního inženýrství, zdravotní fyziky, ergonomie, toxikologie, epidemiologie, průmyslových vztahů, veřejné politiky, sociologie a psychologie.
Terminologie používaná v BOZP se v jednotlivých státech liší, ale obecně řečeno:
„Nebezpečí“, „riziko“ a „výsledek“ se používají v jiných oblastech k popisu např. poškození životního prostředí nebo poškození zařízení. V kontextu BOZP však „poškození“ obecně popisuje přímé nebo nepřímé zhoršení, dočasné nebo trvalé, fyzické, duševní nebo sociální pohody pracovníků. Rizikem je například opakované ruční zacházení s těžkými předměty. Výsledkem by byla muskuloskeletální porucha (MSD). Riziko může být vyjádřeno číselně (např. pravděpodobnost 0,5 nebo 50/50, že výsledek nastane během jednoho roku), kvalitativně jako „vysoká/střední/nízká“ nebo za použití složitějšího klasifikačního schématu.
Moderní právní předpisy v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci obvykle vyžadují, aby bylo před provedením zásahu provedeno posouzení rizik. Toto posouzení by mělo:
Výpočet rizika je založen na pravděpodobnosti nebo pravděpodobnosti realizace škody a závažnosti následků. To lze vyjádřit matematicky jako kvantitativní posouzení (přiřazením nízké, střední a vysoké pravděpodobnosti a závažnosti k celým číslům a jejich vynásobením, aby byl dán rizikový faktor) nebo jako popis okolností, za nichž by škoda mohla vzniknout, tj. kvalitativní.
Posouzení by mělo být zaznamenáváno a přezkoumáváno pravidelně a vždy, když dojde k významné změně pracovních postupů. Posouzení by mělo obsahovat praktická doporučení ke kontrole rizika. Po zavedení doporučených kontrol by mělo být riziko přepočítáno tak, aby se zjistilo, že bylo sníženo na přijatelnou úroveň. Obecně lze říci, že nově zavedené kontroly by měly snížit riziko o jednu úroveň, tj. z vysoké na střední nebo ze střední na nízkou.
Princip předběžné opatrnosti je stále více používanou metodou pro snižování potenciálních chemických nebo biologických rizik pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci.
Společné skupiny nebezpečnosti na pracovišti
Harry McShane, 16 let, 1908. Zajel ke strojům v továrně v Cincinnati. Měl utrženou ruku v rameni a zlomenou nohu. Žádná kompenzace vyplacena. Fotografie Lewise Hinea.
Nebezpečí na pracovišti se často dělí na fyzikální nebezpečí, fyzikální činitele, chemické činitele, biologické činitele a psychosociální otázky.
Prevence požáru často spadá i do kompetence zdravotníků a bezpečnostních pracovníků.