Od 16. generální konference o váhách a mírách v roce 1979 je kandela definována následovně:
Zvolená frekvence je ve viditelném spektru blízkém zelené, což odpovídá vlnové délce asi 555 nanometrů. Lidské oko je na tuto frekvenci nejcitlivější, je-li přizpůsobeno jasným podmínkám. Na jiných frekvencích je k dosažení stejné svítivosti nutná větší svítivost, a to podle frekvenční odezvy lidského oka. Světelná intenzita světla určité vlnové délky je dána
kde je svítivost v kandelách, je svítivost ve W/sr a je standardní svítivostní funkcí. Je-li přítomna více než jedna vlnová délka (jak tomu obvykle bývá), musí se součet nebo integrovat přes spektrum přítomných vlnových délek, aby se získala celková svítivost.
Běžná svíčka vyzařuje zhruba 1 cd. Žárovka o výkonu 100 W vyzařuje přibližně 120 cd.
Před rokem 1948 existovaly v různých zemích různé standardy svítivosti. Ty byly obvykle založeny na jasu plamene ze „standardní svíčky“ definované kompozice nebo na jasu žárového vlákna specifické konstrukce. Jedním z nejznámějších z těchto standardů byl svícen.
Ukázalo se, že je zapotřebí lépe definovaná jednotka. Mezinárodní komise pro osvětlení (Commission internationale de l’éclairage) a CIPM navrhly „novou svíčku“ založenou na svítivosti Planckova radiátoru (černého tělesa) při teplotě mrazivé platiny. Hodnota nové jednotky byla zvolena tak, aby se podobala dřívější jednotce se svíčkovou silou. Rozhodnutí bylo vyhlášeno CIPM v roce 1946:
Hodnota nové svíčky je taková, že jas plného radiátoru při teplotě tuhnutí platiny je 60 nových svíček na centimetr čtvereční.
V roce 1948 byla ratifikována 9. jednotkou CGPM, která přijala nový název pro tuto jednotku, candela. V roce 1967 13. CGPM (rezoluce 5, CR, 104 a Metrologia, 1968, 4, 43-44) odstranila termín „nová svíčka“ a dala pozměněnou verzi definice candely, která specifikovala atmosférický tlak působící na zmrazující platinu:
Candela je svítivost, v kolmém směru, povrchu 1/600 000 čtverečních metrů černého tělesa při teplotě zmrzlé platiny pod tlakem 101 325 newtonů na metr čtvereční.
V roce 1979, kvůli potížím s realizací Planckova radiátoru při vysokých teplotách a novým možnostem, které nabízí radiometrie, 16. CGPM (1979, usnesení 3; CR, 100 a Metrologia, 1980, 16, 56) přijala moderní definici kandely. Libovolný (1/683) termín byl zvolen tak, aby nová definice přesně odpovídala staré definici. Ačkoli kandela je nyní definována částečně z hlediska wattu, což je odvozená jednotka výkonu SI, kandela zůstává základní jednotkou soustavy SI, podle definice.