Chorda tympani je nerv, který se odděluje od lícního nervu (VII. lebeční nerv) uvnitř obličejového kanálu, těsně předtím, než lícní nerv vystupuje z lebky přes stylomastoidní otvor. Slouží chuťovým pohárkům v přední části jazyka, prochází středním uchem a přenáší chuťové zprávy do mozku.
Chorda tympani je součástí jednoho ze tří lebečních nervů, které se podílejí na chuti. Chuťový systém zahrnuje složitou zpětnou vazbu, kdy každý nerv působí na inhibici signálů ostatních nervů. Zdá se, že chorda tympani má obzvláště silný inhibiční vliv na ostatní chuťové nervy a také na vlákna bolesti v jazyku. Pokud je chorda tympani poškozena, její inhibiční funkce je narušena, což vede k menší inhibici aktivity ostatních nervů.
Chorda tympani vede dva typy nervových vláken od jejich původu z lícního nervu k jazykovému nervu, který je přenáší k jejich cíli:
Pravý nerv chorda tympani, pohled z laterální strany
Vychází z lebky vnitřním zvukovodem jako součást lícního nervu, poté prochází středním uchem, kde probíhá zezadu dopředu přes bubínek. Prochází mezi malleem a incusem, na mediální ploše krčku mallea.
Nerv pokračuje petrotympanickou štěrbinou, za níž vystupuje z lebky do infratemporální jamky. Brzy se spojí s větším lingválním nervem, větví mandibulárního nervu.
Vlákna chorda tympani putují spolu s jazykovým nervem do podčelistního ganglia.
Zde se pregangliová vlákna chorda tympani spojují s postgangliovými vlákny, která dále inervují podčelistní a podjazykové slinné žlázy.
Z chorda tympani se do předních 2/3 jazyka prostřednictvím jazykového nervu dostávají také speciální senzorická (chuťová) vlákna.
Chutě, které chorda tympani vnímá u sladidel, jsou podobné u myší a primátů, ale ne u potkanů. Vztahování výsledků výzkumu na člověka proto není vždy konzistentní.
Chlorid sodný je nejvíce detekován a rozpoznáván nervem chorda tympani. Rozpoznání a reakce na chlorid sodný v chorda tympani je zprostředkováno sodíkovými kanály citlivými na amilorid.
Chorda tympani má relativně nízkou odezvu na chinin a různou odezvu na hydrochlorid. Chorda tympani reaguje na sacharózu méně než větší povrchový petrosální nerv.
Transekce chorda tympani
Nervus chorda tympani přenáší informace do jádra solitárního traktu a sdílí tuto oblast s větším povrchovým petrosálním a glosofaryngeálním nervem. Při přerušení většího povrchového petrosálního a glosofaryngeálního nervu bez ohledu na věk přebírá prostor v koncovém poli nerv chorda tympani. Předpokládá se, že toto převzetí prostoru chorda tympani je návratem nervu do původního stavu před konkurencí a prořezáváním.
Chorda tympani jako součást periferního nervového systému není v raném věku tak plastická. Ve studii provedené Hosleyem a kol. a ve studii provedené Sollarsem bylo prokázáno, že pokud je nerv v mladém věku přerušen, související chuťové pohárky pravděpodobně nedorostou do plné síly.
Při oboustranné transekci chorda tympani u myší se zvyšuje preference chloridu sodného ve srovnání s obdobím před transekcí. Také vyhýbání se vyšším koncentracím chloridu sodného je eliminováno. Kanály citlivé na amilorid, které jsou zodpovědné za rozpoznávání soli a reakci na ni, jsou funkční u dospělých potkanů, ale ne u novorozenců. To částečně vysvětluje změnu preference chloridu sodného po transekci chorda tympani.
Chorda tympani inervuje fungiformní papily na jazyku. Podle studie Sollarse a kol. z roku 2002, kdy byla chorda tympani přetnuta v raném postnatálním vývoji, dochází u některých fungiformních papil ke strukturální změně, které se stávají více „plstnatými“. Když některé další papily dorostou, děje se tak bez póru.
I-IV: čichové – optické – okohybné – trochleární
V: trigeminální: trigeminální ganglion
V1: oční: slzné – čelní (supratrochleární, supraorbitální) – nazociliární (dlouhý kořen ciliárního, dlouhý ciliární, infratrochleární, zadní etmoidální, přední etmoidální) – ciliární ganglion (krátký ciliární)
V2: čelistní: střední meningeální – v pterygopalatinální jamce (zygomatický, zygomatikotemporální, zygomatikofaciální, sfenofalatinální, zadní horní alveolární)
v infraorbitálním kanálu/infraorbitálním nervu (střední horní alveolární, přední horní alveolární)
na obličeji (dolní palpebrální, zevní nosní, horní labiální, infraorbitální plexus) – pterygopalatinální ganglion (hluboký petrosální, nerv pterygoidního kanálu)
větve distribuce (palatinální, nazopalatinální, faryngeální)
V3: mandibula: nervus spinosus – mediální pterygoidní – přední (žvýkací, hluboký spánkový, bukální, laterální pterygoidní)
zadní (aurikulotemporální, lingvální, dolní alveolární, mylohyoidní, mentální) – otické ganglion – submandibulární ganglion
VII: obličejový: nervus intermedius – genikulární – uvnitř obličejového kanálu (velký petrosální nerv, nervus stapedius, chorda tympani)
na výstupu ze stylomastoidního otvoru (zadní ušní, digastrický – stylohyoidní)
na obličeji (spánkový, zygomatický, lícní, mandibulární, krční)
VIII: vestibulokochleární: kochleární (striae medullares, laterální lemniscus) – vestibulární
IX: glosofaryngeální: fasciculus solitarius – nucleus ambiguus – ganglia (horní, petrózní) – tympanální – karotický sinus
X: bloudivý nerv: ganglia (krční, uzlinový) – Aldermanův nerv – v krku (hltanová větev, horní hrtanový ext a int, rekurentní hrtanový)v hrudníku (plicní větve, jícnový plexus) – v břiše (žaludeční plexy, celiakální plexus, žaludeční plexus).
XI: akcesorní XII: hypoglosální