Ilustrace hlavních prvků v chemickém synaptickém přenosu. Elektrochemická vlna zvaná akční potenciál putuje podél axonu neuronu. Když vlna dosáhne synapse, vyvolá uvolnění obláčku neurotransmiterových molekul, které se vážou na chemické receptorové molekuly umístěné v membráně jiného neuronu, na opačné straně synapse.
V neurovědě je Daleův princip (nebo Daleův zákon) pravidlem připisovaným anglickému neurovědci Henrymu Hallettu Daleovi. Princip v podstatě říká, že neuron provádí stejné chemické působení ve všech svých synaptických spojeních s jinými buňkami, bez ohledu na identitu cílové buňky. Nicméně, ohledně přesného znění došlo k neshodám.
Kvůli nejednoznačnosti v původním tvrzení existují vlastně dvě verze principu, jedna, která byla definitivně prokázána jako nepravdivá, a druhá, která zůstává cenným pravidlem. Termín „Daleův princip“ byl poprvé použit sirem Johnem Ecclesem v roce 1954 v pasáži, která zněla: „V souladu s Daleovým principem (1934, 1952), že stejný chemický vysílač je uvolněn ze všech synaptických koncovek neuronu…“ Někteří moderní spisovatelé tento princip pochopili tak, že tvrdí, že neurony uvolňují jeden a pouze jeden vysílač ve všech svých synapsích. Jiní, včetně samotného Ecclese v pozdějších publikacích, to vzali tak, že neurony uvolňují stejnou sadu vysílačů ve všech svých synapsích.
Dále je třeba poznamenat, že v případech, pro které jsou již k dispozici přímé důkazy, se zdá, že jevy regenerace naznačují, že povaha chemické funkce, ať už cholinergní nebo adrenergní, je pro každý konkrétní neuron charakteristická a neměnná.
A na konci článku:
Když se zabýváme dvěma různými zakončeními téhož smyslového neuronu, jedním periferním a zabývajícím se vazodilatací a druhým centrální synapsí, můžeme předpokládat, že objev a identifikace chemického přenašeče axonové reflexní vazodilatace by poskytl náznak o povaze transmisního procesu v centrální synapsi? Tato možnost má alespoň nějakou hodnotu jako podnět k dalšímu experimentu.
Vzhledem k tomu, že v té době byly známy pouze dvě vysílací chemikálie, možnost, že by neuron uvolnil více než jeden vysílač v jedné synapsi, nikoho ani nenapadla, a tak se nevěnovala pozornost formulování hypotéz způsobem, který by tuto možnost bral v úvahu. Výsledná nejednoznačnost v počátečních prohlášeních vedla v literatuře k určitému zmatku ohledně přesného významu tohoto principu. Nicoll a Malenka například pochopili, že neuron vždy uvolní jeden a pouze jeden neurotransmiter ve všech svých synapsích. V této formě je to jistě lež. Mnoho neuronů je schopno uvolnit více než jeden neurotransmiter, v tom, čemu se říká „cotransmise“. Objev tohoto jevu byl poměrně čerstvý: i když existovaly dřívější náznaky, první formální návrh přišel až v roce 1976. Nedávné studie v bezpočtu systémů ukázaly, že většina, ne-li všechny neurony uvolňují několik různých chemických poslů.
V roce 1976 publikace, nicméně, Eccles reinterinterpretace princip v mírně odlišným způsobem:
„Navrhoval jsem, aby Daleův princip byl definován tak, že na všech axonálních větvích neuronu dochází k uvolnění stejné vysílací látky nebo látek.“
Přidání „nebo látek“ je kritické. S touto změnou princip umožňuje možnost, že neurony uvolní více než jeden vysílač, a pouze tvrdí, že stejná množina je uvolněna na všech synapsích. V této formě je to i nadále důležité pravidlo palce, až na několik známých výjimek, včetně zjištění Davida Sulzera a Stephena Rayporta, že neurony dopaminu uvolňují glutamát také jako neurotransmiter, ale na oddělených místech uvolnění. V moderní neurovědě jsou neurony často klasifikovány podle svého neurotransmiteru a nejdůležitějšího kotransmitteru, například striatální GABA neurony využívají jako primární kotransmiter buď opioidní peptidy nebo látku P.