Buddhismus a psychologie
Buddhistická psychologie
Buddhistická filozofie
Buddhismus a psychoanalýza
Buddhismus a psychoterapie
Dāna nebo Daan (páli, sanskrt: दान dāna) je štědrost nebo dávání, forma almužny. V hinduismu a buddhismu je to praxe kultivace štědrosti. Nakonec tato praxe vrcholí jednou z dokonalostí (pāramitā): dokonalostí dávání – dāna-pāramitā. To může být charakterizováno nezadanou a bezpodmínečnou štědrostí, dáváním a pouštěním.
Dāna jako formální náboženský akt je zaměřen specificky na mnišskou nebo duchovně rozvinutou osobu. V buddhistickém myšlení má účinek očištění a přeměny mysli dárce.
Štědrost vyvinutá rozdáváním vede k znovuzrození ve šťastných státech a k dostupnosti materiálního bohatství. Naopak nedostatek rozdávání vede k nešťastným státům a chudobě.
Buddhisté věří, že dávání bez hledání něčeho na oplátku vede k většímu duchovnímu bohatství. Navíc to snižuje akviziční impulsy, které v konečném důsledku vedou k pokračujícímu dukkha.
Široce navazující Dāna existují v hinduistické kultuře.
Typ a počet Dāna se liší v závislosti na příležitosti, jako je Obřad vláken (Vupanayanam – provádí se především pro chlapce specifických kast, a to Brahmins, Vysyas, Kshatriyas), Manželství, Gruha Pravesam (House Warming ceremony), Sreemantham (Baby shower), Obřad narození, Jmenování Ceremony, Cradle Ceremony, Samartha ceremonie (pro dívky po dosažení puberty).
Různé druhy Dāny jsou podávány v různých množstvích a jsou míchány s jinými Dānami podle příležitosti. Někdy je Dāna podávána pro ulehčení si od hříchů spáchaných nebo připisovaných nebo vznikajících z planetárních pozic, tj. z účelů Dosha nivarana.
Maximální počet Dāna se rozdává během posledního pomazání (rituály prováděné pro obřad smrti).
Deset hlavních Danas nebo dary jsou zvýrazněny v hinduistické Dharma, souhrnně volal Dasa Dana. Jsou
Hinduistické právo porušuje dávání a přijímání darů podle kast, stejně jako jiné činnosti. Každá kasta má svá vlastní pravidla a nařízení týkající se tématu náboženských darů. Manu vysvětluje, že důvodem je zajištění ochrany veškerého stvoření, toho, jak by věci měly být. Brahmíni mohou přijímat i dávat dary. Kṣatriyas smí dávat pouze dary, stejně jako vaiśyas. Brahmíni mohou přijímat dary, ale pouze za správných okolností a od správných lidí. Pokud má brahmín dost, aby uživil sebe a svou rodinu, pak nemá žádat o dary. Pokud se však ocitne v době nesnází a předpokládá, že bude bojovat o své živobytí, může žádat dary od krále. Je povinností krále zajistit řádné živobytí pro brahmína v nouzi. Brahmíni by však nežádali dary od krále, který nebyl z kmene kṣatriya, ani od žádného chamtivého krále, ani od krále, který neuposlechne śâstras.
Manu ve své části Přijímání a dávání darů objasňuje, že přijímání darů je zvláštní jev a nemělo by být považováno za samozřejmost. Pokud si na to člověk, bráhman, zvykne, jeho vedická energie nakonec vyhasne. Kane to vysvětluje takto: „ačkoli je bramana oprávněna přijímat dary, neměla by se znovu a znovu uchylovat k této metodě, protože duchovní síla, kterou získává vedickým studiem, je přijímáním darů ztracena.“ Je zásadně důležité znát zákon o přijímání darů, a proto jsou bráhmani jediní, kdo to mohou dělat, protože jsou učeni ve Védách. Říká se, že když člověk, který není učen, přijme určité dary, je pak proměněn v popel, jako kus dřeva. Tyto určité dary mají schopnost spálit různé části života nevědomého člověka, jako například jeho zemi, jeho zrak, jeho potomky a jeho životní sílu, abychom jmenovali alespoň některé. Tímto způsobem by se měl nevědomý člověk bát jakéhokoliv daru, protože má schopnost ho potopit „jako krávu v bahně“. Stejně tak musí být dárce ostražitý vůči tomu, kdo je skutečně učen a hoden přijmout jeho dary. Je také důležité, aby jak dárce, tak příjemce sdíleli stejnou úctu při dávání a získávání darů. „Když je při přijímání a dávání daru prokázána náležitá úcta, jak příjemce, tak i příjemce jdou do nebe; když se však stane opak, jdou oba do pekla.“
Kromě přijímání darů by měl člověk denně neúnavně přinášet oběti a dary v duchu štědrosti. Dává-li člověk každý den se správným duchem a ze svého právem nabytého bohatství, stane se bezmezným. Má si vybrat důstojného příjemce, bráhmana a co nejčastěji tomuto muži dávat. Dělat to nábožensky upevňuje naději, že se jednoho dne s tímto příjemcem setká a ten ho pak zachrání od všeho, co je.
Pokud jde o dary, které jsou dávány, každý předmět přináší dárci něco do jeho vlastního života. Například ten, kdo dává sezamová semínka, získává žádoucí potomky, ten, kdo dává jídlo, získává nevyčerpatelné štěstí, ten, kdo dává volovi, získává hojnou prosperitu, ten, kdo dává půdu, získává půdu, ten, kdo dává postel, získává manželku a seznam pokračuje. Dar Véd, který by byl schopen dát jen bráhman, však daleko převyšuje jakýkoli jiný dar.
Říká se, že v den zahájení pokání musí hříšník kromě mnoha jiných věcí dát dāna (dary jako zlato, krávy atd.) bráhmanům a nakrmit je. Dříve v tomto svazku Kane odkazuje na jiné smṛtis (smritis), které píší o stejném činu. Zlato, kráva, šaty, kůň, půda, sezamum, vyčištěné máslo a jídlo jsou dary, které ničí hřích. Také dary zlata, krav nebo půdy mohou rychle očistit hříchy, dokonce i ty, které byly spáchány v předchozím životě. Rozumí se, že dary jsou pro hinduistické muže hlavním vykoupením.
Jakmile je dar přijat, je neodvolatelný. „Co je slíbeno, by mělo být dáno a co bylo darováno, by nemělo být bráno zpět.“ To znamená, že pokud dárce někomu slíbil dar, musí tento dar dát, jinak se stane dlužníkem. Jediný případ, kdy nemusí být darovací transakce dokončena, je ten, kdy se příjemce proviní nedbalostním nebo nevhodným jednáním. V opačném případě nemůže být darovaný dar odvolán a jakýkoli slíbený dar může mít za následek dluh.
Znalost darů v hinduistickém zákoně je důležitá, protože dary se používají i pod tématy varṇa, jídlo, hřích a pokání, povinnosti krále, a tak dále.