Epidemiologické poznatky obecně naznačují, že u žen je téměř dvakrát vyšší pravděpodobnost výskytu depresivních příznaků než u mužů (Nolen-Hoeksema, 1990).
Zdá se, že tyto zjevné rozdíly mezi pohlavími v depresi dramaticky narůstají v období dospívání. Zdá se, že před 11. rokem věku mají dívky a chlapci poměrně stejnou míru depresivity, ale v období dospívání jsou dívky mnohem depresivnější než chlapci. Ve věku 18 let mají dívky dvakrát vyšší míru depresivity než chlapci a tyto rozdíly přetrvávají i v dospělosti.
Dívky častěji než chlapci vážně uvažují o sebevraždě a také se o ni pokoušejí. Podle průzkumu rizikového chování mládeže z roku 1995 uvádí 30 % středoškolaček, že vážně uvažují o sebevraždě, zatímco u chlapců je to 18 % (Phillips, 1998).
Weissman a Klerman (1977) dospěli k závěru, že rozdíly mezi muži a ženami v míře výskytu deprese jsou skutečné a nejsou artefaktem odpovídajících rozdílů mezi pohlavími v míře vyhledávání pomoci.