Dodržování léčby nebo dodržování léčby není třeba předpokládat jen proto, že lidé vyhledají pomoc.
Odhaduje se, že polovina těch, jimž jsou léky předepisovány, je neužívá doporučeným způsobem. Donedávna se tomu říkalo „nedodržování“, což bylo někdy považováno za projev iracionálního chování nebo úmyslného nedodržování pokynů, i když zapomnětlivost je pravděpodobně častějším důvodem. Dnes ale zdravotníci raději hovoří o „dodržování“ terapeutické smlouvy než o „dodržování“.
Dodržování v psychologické terapii
Compliance (neboli Dodržování) v medicínském kontextu se týká pacienta, který jak souhlasí, tak následně absolvuje určitou část svého léčebného programu podle doporučení svého lékaře nebo jiného zdravotnického pracovníka. Nejčastěji se jedná o to, zda pacient užívá své léky (Drug compliance), ale může se vztahovat i na použití chirurgických pomůcek (např. kompresních punčoch), chronickou péči o rány, fyzioterapeutická cvičení řízená vlastními silami nebo účast na kurzu terapie (např. poradenství).
Pacient může, ale nemusí přesně nahlásit svým zdravotnickým pracovníkům, zda byl v souladu s předpisy z důvodu možné ostudy, strachu z toho, že bude kárán, nebo za to, že se zdá být nevděčný za péči svého lékaře.
Odhaduje se, že ve vyspělých zemích dodržuje doporučení léčby pouze 50 % pacientů, kteří trpí chronickými onemocněními. To může mít vliv na vlastní bezprostřední zdravotní stav pacienta nebo to může mít důsledky pro širší společnost (např. neschopnost zabránit komplikacím chronických onemocnění, vznik rezistentních infekcí nebo neléčené psychiatrické onemocnění). Významné důsledky má také hodnocení zpráv z výzkumu míry účinnosti léčby, vzhledem k tomu, že míra dodržování předpisů během pečlivě monitorovaných studií je obvykle mnohem vyšší než v pozdějších reálných situacích (např. až 97% dodržování předpisů v některých studiích na statiny, ale jen asi 50% pacientů pokračuje v šesti měsících).
Zvláštní pozornost by měla být věnována skutečnosti, že slovo „dodržování“ je preferováno mnoha poskytovateli zdravotní péče, protože „dodržování předpisů“ naznačuje, že pacient pasivně plní příkazy lékaře a že plán léčby není založen na terapeutické alianci nebo smlouvě uzavřené mezi pacientem a lékařem. Podle některých jsou oba pojmy nedokonalým a neinformativním popisem chování při užívání léků.
Sběr a výdej léků
V minulosti existovalo jak u lékařů, tak u pacientů očekávání, že ukončení konzultací by mělo být poznamenáno předepsáním nějaké formy léků k léčbě tohoto problému. Nicméně mnoho pacientů pouze hledá ujištění o povaze svých příznaků, spíše než aby si nutně přáli zahájit léčbu. Odhaduje se, že až třetina receptů napsaných praktickými lékaři ve Spojeném království není později předložena lékárníkovi k výdeji. Obdobně se podobný zlomek všech vydaných léků neužívá v souladu s pokyny k předepisování.
Nepředložení lékařského předpisu k výdeji může být odrazem zapomnětlivosti pacienta nebo přesvědčení, že je nutné spíše ujištění nebo jiná opatření v rámci sebepéče než podávání léků. Případně se může pacient domnívat, že jeho stav ještě neopravňuje k zahájení léčby, ale že má nyní připravený lékařský předpis, pokud by se problém buď zhoršil, nebo se spontánně nevyřešil. Tento poslední bod je zvláště důležitý pro ty, kteří se nemohou vrátit ke svému lékaři, pokud by se jejich stav změnil; ať už kvůli potížím s čerpáním volna z práce, aby se mohli vrátit ke svému lékaři, a to těsně před víkendem, kdy může být ordinace jejich lékaře uzavřena, nebo před uskutečněním dlouhých cest mimo domov.
U stavů, jako je bolest ucha nebo krku, u nichž medicína založená na důkazech naznačuje, že nevyžadují automaticky podávání antibiotik, je stále běžnější, že lékaři vydávají odložené předpisy. Ty se záměrně nevydávají po stanovenou dobu, pokud pacient nemá pocit, že nedochází k spontánnímu uzdravení. Odhaduje se, že se využívá jen asi třetina odložených předpisů, což představuje užitečný prostředek k omezení zbytečného předepisování antibiotik, aniž by si znepřátelili pacienty v západním světě, kteří prostřednictvím kulturních, širších médií a minulých lékařských postupů mohou mít nereálná očekávání ohledně hodnoty antibiotik u méně častých onemocnění.
Po zahájení léčby pacienti často nedodržují původní pokyny pro předepisování, a to ani přes četnost dávkování, ani po ukončení léčby. Léky, které je nutné užívat několikrát denně, způsobují pacientům praktické potíže, včetně toho, že si pamatují užívat, musí s sebou nosit léky, dostupnost vody, která jim pomůže tablety polykat. Pokud se léčba ukáže jako účinná, pak se ztrácí nutnost pokračovat v úsilí při užívání léků za účelem zmírnění příznaků, a mnoho pacientů proto v tomto bodě končí. To může vést k tomu, že se dosáhne pouze neúplného vyléčení s rizikem relapsu, nebo v případě léčby infekcí může vést k rozvoji rezistence na antibiotika. Nedodržení dokončení léčby je pravděpodobnější, pokud pacient zaznamená nepříjemné vedlejší účinky, má obavy z dlouhodobých účinků své léčby nebo pokud je nutné užívat léky po delší dobu. To je tedy větší problém s jakoukoli dlouhodobou léčbou, zejména pokud léky pouze stabilizují stav, spíše než aby poskytovaly úlevu od příznaků. Dále to má širší důsledky pro společnost, pokud pacient nedodržuje léčbu pro řadu stavů:
Concordance je přístup k zapojení pacienta do léčebného procesu s cílem zlepšit dodržování předpisů a je současnou iniciativou britské NHS. Pacient, který je informován o stavu a různých možnostech léčby, je společně zapojen do rozhodování o tom, jaký postup zvolit, a je částečně odpovědný za sledování a podávání zpráv ostatním, kteří se podílejí na jeho péči. Dodržování léčby se zlepšuje: