Duchovní krize (také nazývaná „duchovní nouze“) je forma krize identity, kdy jedinec zažívá drastické změny ve svém smyslovém systému (tj. ve svých jedinečných cílech, cílech, hodnotách, postoji a přesvědčení, identitě a zaměření) typicky kvůli spontánnímu duchovnímu zážitku. Duchovní krize může způsobit významné narušení psychologického, sociálního a pracovního fungování. Mezi duchovní zážitky, o kterých se předpokládá, že vedou k epizodám duchovní krize nebo duchovní nouze, patří psychiatrické komplikace související s existenciální krizí, mystickým zážitkem, zážitky blízké smrti, Kundaliniho syndromem, paranormálními zážitky, náboženskou extází a meditací nebo jinými duchovními praktikami (Grof & Grof, 1989; Turner, Lukoff, Barnhouse, & Lu, 1995).
Obecně platí, že před polovinou sedmdesátých let mainstreamová psychiatrie nerozlišovala mezi duchovními nebo mystickými zážitky a duševními chorobami (GAP, 1976, s. 806). Nicméně v průběhu šedesátých a sedmdesátých let se překrývání duchovních/mystických zážitků a problémů s duševním zdravím stalo předmětem zvláštního zájmu kritiků kontrakultury mainstreamové psychiatrické praxe, kteří tvrdili, že zážitky, které se vymykají normě, mohou být prostě jiným způsobem konstrukce reality a nemusí být nutně známkou duševní poruchy. Předpoklad mainstreamové lékařské psychiatrie byl také zpochybněn kritiky z oblasti samotné lékařské psychiatrie. Například R. D. Laing tvrdil, že problémy s duševním zdravím mohou být také transcendentální zkušeností s léčením a duchovními aspekty. Arthur J. Deikman dále navrhl použití termínu „mystická psychóza“ pro charakterizaci prvoplánových popisů psychotických zážitků, které jsou koncepčně podobné zprávám o mystických zážitcích.
Vzhledem k získání uznání překrývání duchovních/mystických zážitků a problémů s duševním zdravím, na počátku 90. let autoři Lukoff, Lu, & Turner (Turner et al., 1995, str. 435) podal návrh na novou diagnostickou kategorii s názvem „Náboženské nebo duchovní problémy“. Kategorie byla schválena pracovní skupinou DSM-IV v roce 1993 (Turner et al., 1995, str. 436) a je zahrnuta ve čtvrtém vydání Diagnostického a statistického manuálu duševních poruch (DSM-IV) (American Psychiatric Association, 1994). Začlenění znamená rostoucí profesionální přijetí duchovních otázek při posuzování psychických problémů.
Studium duchovní krize
Pojmy „duchovní krize“ i „duchovní nouze“ (Grof, 1989) sdílejí společné poznání, že: a) neobyčejné zážitky a psychické poruchy (např. úzkost a panika) se často překrývají; b) západní medicína může mít u svých pacientů rozdílné, a tudíž potenciálně protichůdné hodnoty těchto zážitků; a c) lidé potřebují specializovanou podporu ve své místní oblasti, když jsou v krizi.