Důvěrnost byla definována Mezinárodní organizací pro normalizaci (ISO) jako „zajištění toho, aby informace byly přístupné pouze osobám oprávněným k přístupu“ a je jedním ze základních kamenů informační bezpečnosti.
Důvěrnost také odkazuje na etický princip spojený s několika profesemi (např. psychoterapie,medicína, právo, náboženství, …). V etice a (na některých místech) v právu a alternativních formách řešení právních sporů, jako je mediace, jsou některé druhy komunikace mezi osobou a jedním z těchto odborníků „privilegované“ a nesmí být diskutovány nebo vyzrazeny třetím stranám. V těch jurisdikcích, ve kterých zákon takovou důvěrnost stanoví, jsou za její porušení obvykle stanoveny sankce.
Důvěrnost informací, vynucená v adaptaci klasického vojenského principu „vědět jen to nejnutnější“, tvoří základní kámen informační bezpečnosti v dnešních korporacích.