Buddhismus a psychologie
Buddhistická psychologie
Buddhistická filozofie
Buddhismus a psychoanalýza
Buddhismus a psychoterapie
Podle některých škol tibetského buddhismu a Bonu je Dzogčen přirozeným, prvotním stavem nebo přirozeným stavem každé vnímající bytosti, včetně každé lidské bytosti.
Naší nejvyšší přirozeností je prý čisté, samo-existující, všeobjímající vědomí. Toto „vnitřní vědomí“ nemá žádnou vlastní formu, a přesto je schopno vnímat, prožívat, odrážet nebo vyjadřovat veškerou formu. Činí tak, aniž by bylo těmito formami ovlivněno jakýmkoli konečným, trvalým způsobem. Analogie, kterou uvádějí mistři Dzogchen, je, že něčí přirozenost je jako zrcadlo, které odráží s naprostou otevřeností, ale není ovlivněno odrazy, nebo křišťálová koule, která na sebe bere barvu materiálu, na kterém je umístěna, aniž by sama byla změněna. Jiné evokativní fráze, které mistři používají, ji popisují jako „jas“, jako „všeprostupující plnost“ nebo jako „prostor, který je uvědomělý“. Když je jedinec schopen udržovat stav rdzogs chen nepřetržitě, už nezažívá dukkha, tj. pocity nespokojenosti, napětí a úzkosti v každodenním životě. (Srovnej s nirvánou).
„Dzogchen“ byl přeložen různě jako Velká dokonalost, Velká úplnost, Úplná úplnost, Nadúplnost. Tyto pojmy také vyjadřují myšlenku, že naše přirozenost jako vnitřní vědomí má mnoho vlastností, které ji činí „dokonalou“. Patří mezi ně nezničitelnost, nezkorumpovatelná čistota, nediskriminační otevřenost, bezchybná jasnost, hluboká jednoduchost, všudypřítomná přítomnost a rovnost uvnitř všech bytostí (tj. kvalita, kvantita a funkčnost tohoto vědomí je naprosto stejná v každé bytosti ve vesmíru). Říká se, že působivé osobní vlastnosti plně osvíceného Buddhy vycházely z toho, že byl plně „sladěn“ s touto již existující prvotní přirozeností. Popisy Buddhy jako vševědoucího a všudypřítomného odkazují na jeho konečnou přirozenost jako toto vědomí. Termín „Dzogchen“ je tibetské ztvárnění sanskrtského termínu maha sandhi a jeho variant a používá se také k ztvárnění sanskrtského termínu ati yoga.
Homonymní termín „Dzogchen“ označuje meditační praxi a tělo učení, jehož cílem je pomoci jednotlivci rozpoznat stav Dzogchen, být si jím jistý a rozvíjet schopnost udržovat stav nepřetržitě.
Učení Dzogchen je některými považováno za vrchol devíti yana, (tibetský theg pa, vozidlo) školy Nyingma (Tib. rnying ma) tibetského buddhismu a tibetské tradice Bön (Tib. bon). Pokyny, které poukazují na stav Dzogchen, jsou někdy popisovány jako soubor „vnitřního“ nebo „srdečního“ (Tib. snying thig) učení. Praktikující tibetští buddhisté mají za to, že stav, na který ukazuje toto učení, je velmi obtížné popsat a může být objeven pouze jeho přenosem autentickým Vajra Mistrem. Někteří učitelé také považují Dzogchen za učení zcela samo o sobě, nezávislé na buddhismu nebo Bonu. Říkají, že jako naše prapřirozenost Dzogchen existuje od počátku času a je poukazováno různými mistry v celém vesmíru.
Většina učitelů provádí přenos se studentem nebo, obvykle, studenty fyzicky přítomnými. Je také možné přijímat přenos od učitele na dálku (viz Chögyal Namkhai Norbu Rinpoche).
Podle tradice byl prvním mistrem buddhistického rodu Dzogchen v našem světě Garab Dorje (Tib. dga‘ rab rdo rje, sanskrt *prahevajra) z Uddiyany (Tib. o rgyan).
Z Garab Dorje se prý Dzogčen předával tak, jak je uvedeno níže. Často se říká, že praktici žili stovky let a v udávaných datech délky života jsou nesrovnalosti, takže není možné sestavit logickou časovou osu.
V náboženství Bön jsou doloženy a nadále praktikovány tři samostatné tradice Dzogchen: A-tri (Tib. a khrid), Dzogchen (Tib. rdzogs chen, zde odkazující úzce na konkrétní rodokmen v tradici Bön) a Shang Shung Nyen Gyu (Tib. zhang zhung snyan rgyud). Všechny jsou vystopovány zpět k mýtickému zakladateli Bön, Tonpa Shenrab Miwoche (Tib. ston pa gshen rab mi bo che).
Podstatou výuky Dzogčenu je přímý přenos znalostí z mistra na učedníka. Garab Dorje ztělesňoval výuku Dzogčenu ve třech principech, známých jako Tři prohlášení Garaba Dorje:
Dzogchenovo učení se zaměřuje na tři pojmy: Pohled, Meditace a Akce. Přímo vidět absolutní stav naší mysli je Pohled; způsob, jak stabilizovat tento Pohled a učinit z něj nepřerušenou zkušenost, je Meditace; a začlenění tohoto Pohledu do našeho každodenního života je to, co je míněno Akcí.
Dzogchen je jedním z několika uznávaných přístupů k nonndualismu.
Vnímavé bytosti mají svou energii projevující se ve 3 aspektech:
Energie jedince na úrovni dang je v podstatě nekonečná a beztvará.
Tsal je projevem energie jednotlivce sebe sama, jako zřejmě „vnějšího“ světa.
Vnější svět versus kontinuum
Podle Dzogchenova učení je energie jedince v podstatě naprosto beztvará a prostá jakékoli duality. Karmické stopy, obsažené v proudu vědomí jedince, však dávají vzniknout dvěma druhům forem:
To, co se jeví jako svět zdánlivě vnějších jevů, je energie jedince jeho nebo sama sebe. Neexistuje nic vnějšího nebo odděleného od jedince. Vše, co se projevuje v oblasti individuální zkušenosti, je kontinuum. To je Velká Dokonalost, která je objevena v Dzogchenově praxi.
Kauzalita a vzájemná závislost vzniku
V Dzogčenově učení je vzájemná závislost vzniku a jakékoli kauzality považována za iluzorní: ‚(Jeden říká), „všechny tyto (konfigurace událostí a významů) vznikají a zanikají podle závislé originace.“ Ale stejně jako spálené semínko, protože neexistující (výsledek) nevzniká z neexistující (příčiny), příčina a následek neexistují.
Být posedlý entitami, člověk zažívá sám [sems, citta], který rozlišuje každou příčinu a následek, se jeví, jako by to byla příčina a stav.‘ (z byang chub sems bsgom pa by Mañjusrîmitra. Primordial experience. An Introduction to rDzogs-chen Meditiation, pp. 60, 61)
To odpovídá tvrzení v Srdeční sútře (Prajñāpāramitā Hridaya Sūtra), že neexistuje žádná karma, žádný zákon příčiny a následku. Toto tvrzení bylo učiněno bodhisattvou Avalokitešvarou v učení pro velký arhat Shariputra, podaném před množstvím bytostí, na žádost Buddhy Shakyamuniho. Po učení Buddha Shakyamuni velmi chválil moudrost Avalokitešvara slov a přítomné bytosti se radovaly.
Všechna učení mají energie, které s nimi mají zvláštní vztahy. Tyto energie jsou strážci učení. Energie jsou ikonograficky zobrazeny tak, jak byly vnímány jogíny, kteří s nimi měli kontakt. Ikonografické formy byly formovány vnímáním a také kulturou těch, kteří viděli původní projev a rozvojem tradice. Nicméně strážci nejsou pouze symboly. Obrázky ukazují skutečné bytosti.
Dzogchen, pohoda a zdraví
Kvalita našeho života je nejlepší, když jsou vnitřní prvky v rovnováze. Tělo je zdravé, když jsou prvky v rovnováze. Neexistuje lepší způsob, jak vyvážit prvky, než zůstat v přirozeném stavu.
V Dzogčenu je sebeosvobození dosaženo objevením nebo poznáním vlastního prvotního duševního stavu a setrváním v onom přirozeném stavu prvotního vědomí, v němž jsou prožívány všechny jevy, aniž by se vytvářela karma prostřednictvím reakce, připoutání nebo koncepčního označování.
Sogyal Rinpočhe, Chögyal Namkhai Norbu Rinpočhe a další učitelé poskytují různé praktické soubory instrukcí pro praxi Dzogchen. Ústřední praxí výuky Dzogchen je Dzogchen kontemplace (Tib. ting nge ‚dzin).
Tichá a prodloužená meditace (Tib. sgom pa) se také používá k tomu, aby se zatemnění mysli rozplynulo jako mraky, které se rozpouštějí a odhalují prázdnou, zářivou oblohu. Prostřednictvím meditace je možné odstranit podmiňování naší mysli a zahlédnout naši pravou podstatu.
Podle některých učitelů (zejména Chögyal Namkhai Norbu) je Dzogchen spíše praxí než doktrínou či náboženstvím. Nevyžaduje, aby byl praktikující kdekoliv zvláštní; ve skutečnosti být normálně aktivní ve stavu prvotního nebo přirozeného uvědomění je konečnou praxí Dzogchena.
Cílem Dzogchenské praxe je zůstat v jasném, nezaujatém stavu povahy mysli, nepodmíněném myšlenkami – což není totéž jako nemít žádné myšlenky, což je v každém případě nemožné. Na začátku Dzogchenský učitel člověka přímo (Tib. ngo sprod, představ, zdůrazni) seznámí se skutečnou podstatou mysli, i když jen na pár sekund; být Dzogchenským praktikantem tedy znamená, že člověk musí mít kvalifikovaného Dzogchenského učitele, toho, který zvládl podstatu mysli. Historicky byli Dzogchenští učitelé při výběru zasvěcených velmi selektivní, ale současní nositelé rodokmenu v tradicích Nyingmy a Böna zpřístupnili Dzogchenské učení širšímu (západnímu) publiku.
V tradici Bön dzogchen je pozorování oblohy považováno za důležitou praxi. Podrobné instrukce k této praxi poskytuje učitel z Nyingmy Tarthang Tulku.
Jakmile se člověk dostane do stavu nedvojového rozjímání, musí v něm pokračovat. Toto pokračování má dvě úrovně praxe: tregchöd a thödgal. To jsou hlavní praxe prezentované v Menngagde sérii (Oral Instruction Series) z učení dzogchen.
Použití a aplikace pro běžné lidi
Anam Thubten Rinpočhe z Nadace Dharmata učí, že „uvědomění si vlastního vědomí“ je jednoduchá metoda, kterou se lidé mohou řídit při nácviku Dzogčen okamžik od okamžiku. Důslednost je klíčem k této metodě.
Podle současného učitele Chögyala Namkhaie Norbu Rinpočheho je v Dzogčhenu vnímaná realita považována za nereálnou. Všechny jevy vnímané během celého života jednotlivce všemi smysly, včetně zvuků, vůní, chutí a hmatových vjemů v jejich souhrnu, jsou jako velký sen. Tvrdí se, že při pečlivém zkoumání se sen o životě a pravidelné noční sny příliš neliší a že v jejich základní podstatě mezi nimi není žádný rozdíl.
Nepodstatný rozdíl mezi naším stavem snění a běžným zážitkem bdění spočívá v tom, že ten druhý je konkrétnější a souvisí s naším připoutáním; snění je mírně odtažité.
Také podle tohoto učení existuje vzájemný vztah mezi stavy spánku a snu a našimi zkušenostmi, když zemřeme. Po zkušenostech středního stavu barda z něj vychází jedinec, vzniká nová karmická iluze a začíná další existence. Tak dochází k transmigraci.
Jedním z cílů procvičování snů je uvědomit si během snu, že člověk sní. Člověk pak může snu ‚převzít kontrolu‘ a dělat různé věci, například chodit na různá místa, mluvit s lidmi, létat a tak dále. Je také možné dělat různé jogínské praktiky během snění (obvykle takové jogínské praktiky člověk dělá v bdělém stavu). Tímto způsobem může mít jogín velmi silný zážitek a s tím přichází pochopení snové povahy každodenního života. To je velmi důležité pro zmenšování vazeb, protože jsou založeny na silném přesvědčení, že životní vnímání a předměty jsou skutečné a v důsledku toho důležité. Pokud člověk opravdu chápe, co měl Buddha Šakyamuni na mysli, když řekl, že všechno je neskutečné nebo o povaze šunyaty, pak může zmenšit vazby a napětí.
Učitel dává rady, že uvědomění si, že život je jen velký sen, nám může pomoci se konečně osvobodit z řetězů emocí, vazeb a ega a pak máme možnost se nakonec osvítit.