Ego-dystonický je psychologický termín označující chování, např. sny, impulzy, nutkavé touhy, které jsou v rozporu s potřebami a cíli ega, nebo v rozporu s ideálním vlastním obrazem.
Posedlostní chování u obsedantně kompulzivní poruchy, v tom, že je vnímáno jako nesoulad s celou osobností, je ego-dystonické. V jiných oblastech, kde lidé vykonávají chování, které považují za cizí a odporné (např. bulimie, někdy homosexualita), jsou tyto také ego-dystonické.
Termín poprvé navrhl Freud ve své knize O narcismu, kterou vydal v roce 1914. K tématu se vrátil znovu v roce 1923
Je to opak egosyntonického.