Geriatrie je obor medicíny, který se zaměřuje na zdravotní péči o seniory. Jeho cílem je podpora zdraví a prevence a léčba nemocí a postižení u starších dospělých.
Geriatrie byla oddělena od interního lékařství jako samostatná entita jako oddělení pediatrie od interního lékařství dospělých a stejně jako oddělení neonatologie od pediatrie.
Neexistuje žádný stanovený věk, ve kterém by pacienti mohli být v péči geriatrika. Určuje to spíše profil typických problémů, na které se geriatrie zaměřují.
Termín geriatrie se liší od gerontologie. Jedná se o studium samotného procesu stárnutí. Termín pochází z řeckého geron znamenající „starý muž“ a iatros znamenající „léčitel“. Nicméně „geriatrie“ je některými považována za „lékařskou gerontologii“.
Rozdíly mezi dospělou a geriatrickou medicínou
Geriatrie se od medicíny pro dospělé liší v mnoha ohledech. Tělo staršího člověka se fyziologicky podstatně liší od těla dospělého. Stáří je období, kdy se projevuje úpadek různých orgánových systémů v těle. Ten se liší podle různých rezerv v orgánech (např. kuřáci včas a rychle spotřebovávají rezervu dýchacího systému).
Mnoho lidí neumí rozlišovat mezi účinky nemoci a stárnutí (např. porucha funkce ledvin může být součástí stárnutí, ale selhání ledvin není také močová inkontinence není součástí normálního stárnutí)potřebuje objasnění. Geriatrici se zaměřují na léčbu nemoci a snížení vlivu stárnutí na starší život. Roky tréninku a zkušeností (nad rámec základního lékařského tréninku) směřují k rozpoznání rozdílu mezi normálním stárnutím a tím, co je vlastně patologické.
Pokles fyziologické rezervy v orgánech činí starší osoby velmi náchylné k onemocněním (jako je dehydratace z mírné gastroenteritidy) a náchylné ke komplikacím z mírných problémů (Horečka u starších osob může způsobit zmatenost vedoucí k pádu a zlomenině krčku stehenní kosti).
Problematika funkčních schopností, závislosti a kvality života se týká spíše geriatriků než dospělých lékařů.
Léčit staršího člověka není jako léčit dospělého. Velký rozdíl mezi geriatrií a dospělým lékařstvím spočívá v tom, že starší lidé se někdy nemohou rozhodovat sami za sebe. Otázky plné moci, soukromí, právní odpovědnosti, předběžných pokynů a informovaného souhlasu musí být vždy považovány za geriatrický postup. Zneužívání starších lidí je také hlavním problémem v této věkové skupině. V jistém smyslu musí geriatrici často „léčit“ pečovatele a někdy i rodinu, spíše než jen staršího.
Starší lidé mají specifické problémy, pokud jde o léky. Zvláště starší lidé jsou vystaveni polyfarmacii z mnoha příčin. Někteří starší lidé mají mnohočetné zdravotní poruchy; někteří používají mnoho bylin & OTC; někteří dospělí lékaři jen předepisují léky na jejich konkrétní specializaci, aniž by přezkoumali jiné léky používané starším pacientem. Polyfarmacie může mít za následek mnoho lékových interakcí a mohou být některé lékové nežádoucí reakce. Léky jsou vylučovány většinou ledvinami nebo játry, které mohou být poškozené u starších lidí a léky mohou potřebovat úpravu (ledvinové nebo jaterní).
Rovněž projevy onemocnění u starších osob mohou být vágní a nespecifické nebo se mohou projevovat deliriem pádů (zápal plic se může projevit horečkou, nízkým stupněm horečky, dehydratací, zmateností nebo pády). Rovněž někteří starší lidé mohou mít potíže se slovním popisem projevů svých příznaků, zejména pokud je onemocnění aktivní a způsobuje zmatenost nebo pokud mají kognitivní poruchu. Delirium u starších osob může být způsobeno menším problémem, jako je zácpa, až po závažný život ohrožující problém, jako je infarkt myokardu.
Geriatričtí obři a starší nemoci
„Geriatrickými obry“ jsou nepohyblivost, nestabilita, inkontinence a poruchy intelektu/paměti. Zdravotní problémy u starších dospělých mohou také zahrnovat péči o seniory, delirium, užívání více léků, poruchy zraku a sluchu.
Geriatrické poddruhy a příbuzné speciality
Některá onemocnění, která se běžně vyskytují u starších osob, jsou u dospělých vzácná (jako Demence, delirium, pády…). S výskytem fenoménu stárnutí společností vzniklo mnoho specializovaných geriatrických a geriatrických služeb, včetně:
Další geriatrické subspeciality.
Kanovník medicíny, který napsal Abu Ali Ibn Sina (Avicenna) v roce 1025, byl první knihou, která nabízela výuku péče o staré, předznamenávající moderní gerontologii a geriatrii. V kapitole nazvané „Režim stáří“ se Avicenna zabývala tím, jak „staří lidé potřebují dostatek spánku“, jak by jejich těla měla být pomazána olejem a doporučenými cvičeními, jako je chůze nebo jízda na koni. Práce III. kánonu pojednávala o stravě vhodné pro staré lidi a věnovala několik oddílů starším pacientům, kteří trpí zácpou.
Slavný arabský lékař Ibn Al-Jazzar Al-Qayrawani (Algizar, cca 898-980) také napsal speciální knihu o medicíně a zdraví seniorů s názvem Kitab Tibb al-Machayikh nebo Teb al-Mashaikh wa hefz sehatahom. Napsal také knihu o poruchách spánku a další o zapomnětlivosti a o tom, jak posílit paměť, s názvem Kitab al-Nissian wa Toroq Taqwiati Adhakira a pojednání o příčinách úmrtnosti s názvem Rissala Fi Asbab al-Wafah. Další arabský lékař v 9. století, Ishaq ibn Hunayn (zemřel 910), syn Hunayn Ibn Ishaq, napsal pojednání o drogách pro zapomnětlivost (Risalah al-Shafiyah fi adwiyat al-nisyan).
Termín geriatrie byl navržen v roce 1909 Dr. Ignatzem Leo Nascherem, bývalým primářem kliniky v ambulantním oddělení nemocnice Mount Sinai (New York City) a „otcem“ geriatrie ve Spojených státech.
Moderní geriatrie ve Velké Británii opravdu začínala s „matkou“ geriatrie, doktorkou Marjorie Warrenovou. Warrenová zdůrazňovala, že rehabilitace je pro péči o starší lidi nezbytná. Své zkušenosti získala jako lékařka na ošetřovně v londýnském Workhousu a vypracovala koncept, že pouhé krmení starších lidí až do smrti nestačí – potřebují diagnózu, léčbu, péči a podporu. Zjistila, že pacienti, z nichž někteří byli dříve upoutáni na lůžko, jsou schopni získat určitou míru nezávislosti při správném hodnocení a léčbě.
Praxe geriatrie ve Velké Británii je také praxe s bohatou historií multidisciplinární práce, oceňující všechny profese, nejen medicínu, za jejich přínos k optimalizaci pohody a nezávislosti starších lidí.
Péče o starší lidi ve Spojeném království byla podpořena zavedením národních rámců služeb pro starší lidi, které nastiňují klíčové oblasti, jimž je třeba věnovat pozornost.
Ve Spojených státech jsou geriatrici lékaři primární péče, kteří jsou certifikováni v rodinném lékařství nebo interním lékařství a získali také další vzdělání nezbytné pro získání certifikátu CAQ (Certificate of Added Qualifications) v geriatrické medicíně.
Ve Spojeném království je většina geriatriků nemocničními lékaři, zatímco někteří se zaměřují na komunitní geriatrii. I když je původně výraznou klinickou specializací, od konce 70. let je integrována jako specializace všeobecného lékařství. Většina geriatriků je proto akreditována pro obojí. Na rozdíl od Spojených států je geriatrická medicína hlavní specializací ve Spojeném království; geriatrici jsou jedinými nejpočetnějšími specialisty na interní lékařství.
Program života nemocničních seniorů
Zřejmě nejpalčivějším problémem, s nímž se geriatričtí pacienti potýkají, je léčba a prevence deliria. Jedná se o stav, při němž se hospitalizovaní starší pacienti stávají zmatenými a dezorientovanými, jsou-li konfrontováni s nejistotou a zmatkem při pobytu v nemocnici. Zdravotní stav pacienta se v důsledku deliria zhorší a může prodloužit délku hospitalizace a vést k dalším zdravotním komplikacím. Léčba deliria zahrnuje udržování pacienta duševně stimulovaného a orientovaného na realitu a také poskytování specializované péče s cílem zajistit, aby byly uspokojeny jeho potřeby.
Program HELP (Hospital Elder Life Program) je systém, který vznikl v nemocnici Yale New Haven Hospital a byl zaveden do několika nemocnic. Cílem programu je předcházet deliriu a zlepšit tak kvalitu péče poskytované starším lidem. Nemocnice Yale New Haven Hospital od té doby vyvinula program HELP do komplexnějšího programu Elder Horizons Program, jehož cíle kromě prevence deliria zahrnují udržení pohyblivosti a funkčních a kognitivních stavů.
V červenci 2007 pořádala Americká asociace lékařských fakult (AAMC) a Hartfordova nadace konferenci National Consensus Conference on Competencies in Geriatric Education, kde bylo dosaženo konsensu ohledně minimálních kompetencí (studijních výsledků), které absolvující student medicíny potřeboval k zajištění kompetentní péče starším pacientům novými stážisty. V osmi obsahových oblastech existuje 26 kompetencí schválených Americkou geriatrickou společností (AGS), Americkou lékařskou asociací (AMA) a Asociací ředitelů geriatrických akademických programů (ADGAP). Jedná se o tyto oblasti: kognitivní a behaviorální poruchy; řízení medikace; schopnost sebepéče; pády, rovnováha, poruchy chůze; atypická prezentace onemocnění; paliativní péče; nemocniční péče o starší a plánování a podpora zdravotní péče. Každá obsahová doména specifikuje tři nebo více pozorovatelných, měřitelných kompetencí. Celý seznam je k dispozici na Portálu geriatrického online vzdělávání.
Farmakologická konstituce a režim pro starší lidi je důležité téma, které souvisí s měnící se a odlišnou fyziologií a psychologií.
Změny ve fyziologii se stárnutím mohou změnit absorpci, účinnost a profil nežádoucích účinků mnoha léků. Tyto změny se mohou objevit u orálních ochranných reflexů (sucho v ústech způsobené zmenšením slinných žláz), v gastrointestinálním systému (například se zpožděným vyprazdňováním pevných látek a tekutin s možným omezením rychlosti absorpce) a v distribuci léků se změnami tělesného tuku a svalů a eliminace léků.
Psychologická úvaha spočívá v tom, že starší osoby (zejména ty, které mají značné problémy se ztrátou paměti nebo jinými typy kognitivních poruch) jsou schopny adekvátně sledovat a dodržovat své vlastní plánované farmakologické podávání. Jedna studie (Hutchinson a kol., 2006) zjistila, že 25 % sledovaných účastníků přiznalo, že vynechalo dávky nebo je snížilo na polovinu. Self-hlášené nedodržování léčebného schématu bylo hlášeno zarážející třetinou účastníků. Další vývoj metod, které by případně mohly pomoci sledovat a regulovat podávání dávek a plánování, je oblast, která si zaslouží další pozornost.
Další důležitou oblastí je možnost nesprávného podávání a užívání potenciálně nevhodných léků a možnost chyb, které vedou k nebezpečným lékovým interakcím. Polyfarmacie je často prediktivním faktorem (Cannon et al, 2006). Výzkum provedený v oblasti domácí/komunitní zdravotní péče zjistil, že „téměř 1 ze 3 léčebných režimů obsahuje potenciální chybu v medikaci“ (Choi et al, 2006).
Etické a medicolegální otázky
Předběžná praxe ošetřovatelství – Audiologie – Zubní lékařství – Dietetika – Pohotovostní lékařská služba – Epidemiologie – Zdravotnická technika – Porodnictví – Ošetřovatelství – Pracovní terapie – Optometrie – Osteopatická medicína – Farmacie – Fyzikální terapie (Fyzioterapie) – Lékař – Lékařský asistent – Podiatrie – Psychologie – Veřejné zdraví – Respirační terapie – Řečová a jazyková patologie