Glasgow Coma Scale je neurologická stupnice, která, jak se zdá, poskytuje spolehlivý, objektivní způsob záznamu stavu vědomí člověka, pro počáteční i průběžné hodnocení. Pacient je hodnocen podle kritérií stupnice a výsledné body dávají Glasgow Coma Score (nebo GCS). Má hodnotu v predikci konečného výsledku.
Původně se stupnice používala k posouzení úrovně vědomí po úrazu hlavy, ve skutečnosti se používá na různé situace. Stupnici publikovali v roce 1974 Graham Teasdale a Bryan J. Jennett, profesoři neurochirurgie na univerzitě v Glasgow. Dvojice dále napsala učebnici Management of Head Injuries (FA Davis 1981, ISBN 0-8036-5019-1), slavné dílo v oboru.
GCS se používá jako součást několika bodovacích systémů JIP, včetně APACHE II, SAPS II a SOFA, jako příspěvek pro stav centrálního nervového systému. Podobná stupnice, Rancho Los Amigos Scale se používá pro hodnocení uzdravení traumatických pacientů s poraněním mozku.
Stupnice zahrnuje tři testy: oční, slovní a motorické reakce. Zohlední se tři hodnoty zvlášť i jejich součet. Nejnižší možný GCS (součet) je 3 (hluboké kóma nebo smrt), zatímco nejvyšší 15 (plně probuzená osoba).
Důležité jsou jednotlivé prvky i součet skóre. Skóre je tedy vyjádřeno ve tvaru „GCS 9 = E2 V4 M3 v 07:35“.
Obecně platí, že kóma jsou klasifikována jako:
GCS má omezenou použitelnost na děti, zejména do 36 měsíců věku (kde by se očekávalo, že verbální výkon i zdravého dítěte bude špatný). Následně byla vyvinuta Pediatrická Glasgow Coma Scale, samostatná, avšak úzce související stupnice, pro hodnocení mladších dětí.