Histopatologie (z řeckého histos (tkáň) a pathos (utrpení)) se vztahuje k mikroskopickému vyšetření tkáně za účelem studia projevů nemoci. Konkrétně se v klinické medicíně histopatologie vztahuje k vyšetření biopsie nebo chirurgického vzorku patologem, poté, co byl vzorek zpracován a histologické řezy byly umístěny na sklíčka. Jedná se o nejdůležitější nástroj anatomického patologa v běžné klinické diagnostice nádorových a jiných onemocnění.
Histopatologické vyšetření tkání začíná chirurgickým zákrokem, biopsií nebo pitvou. Tkáň je odstraněna a poté umístěna do fixativu, který tkáně stabilizuje, aby se zabránilo rozkladu. Nejčastějším fixativem je formalin (10% formaldehydu ve vodě).
Tkáň se pak připraví pomocí histologických postupů pro prohlížení pod mikroskopem. Krátce se vzorky přenesou do kazety, nádoby navržené tak, aby umožnila činidlům volně působit na tkáň uvnitř. Tato kazeta se ponoří do několika koupelí postupně koncentrovanějšího etanolu, aby se tkáň dehydratovala, následuje toluen nebo xylen a nakonec horký tekutý parafín. Během tohoto 12 až 16 hodinového procesu nahradí parafín vodu v tkáni a přemění měkké, vlhké tkáně na vzorek mísitelný s parafínem, typem vosku. Tento proces je známý jako zpracování tkáně.
Zpracovaná tkáň je poté vyjmuta z kazety a uložena do formy. Tímto procesem zalití se přidává další parafín, který vytváří parafínový blok, který je připevněn na vnější straně kazety.
Proces zalití pak umožňuje dělení tkání na velmi tenké (2 – 7 mikrometrů) řezy pomocí mikrotomu. Mikrotom nařízne tkáň připravenou k mikroskopickému vyšetření. Řezy jsou tenčí než průměrná buňka a vrství se na skleněné podložce pro barvení.
Chcete-li vidět tkáň pod mikroskopem, jsou řezy obarveny jedním nebo více pigmenty. Cílem obarvení je odhalit buněčné složky, kontrasty se používají k zajištění kontrastu.
Nejčastěji používaným barvivem v histopatologii je kombinace hematoxylinu a eosinu. Hematoxylin se používá k barvení jader modře, zatímco eosin barví cytoplazmu a extracelulární pojivovou tkáň matrix růžově. Existují stovky různých dalších technik, které byly použity k selektivnímu barvení buněk. Dalšími sloučeninami používanými k barvení tkáňových řezů jsou safranin, Olejová červeň O, Kongo červená, stříbrné soli a umělá barviva. Histochemie odkazuje na vědu o použití chemických reakcí mezi laboratorními chemikáliemi a složkami uvnitř tkáně. Běžně prováděnou histochemickou technikou je Perlsova pruská modrá reakce, používaná k demonstraci ložisek železa u nemocí, jako je hemochromatóza.
V poslední době se protilátky používají k barvení určitých proteinů, lipidů a sacharidů. Tato technika, nazývaná imunohistochemie, výrazně zvýšila schopnost specificky identifikovat kategorie buněk pod mikroskopem. Další pokročilé techniky zahrnují in situ hybridizaci k identifikaci specifických molekul DNA nebo RNA.
Digitální kamery se stále více používají k zachycení histopatologických snímků.
Histologické preparáty vyšetřuje pod mikroskopem patolog, odborný lékař s lékařskou kvalifikací. Diagnóza je formulována jako patologická zpráva popisující histologické nálezy a stanovisko patologa. V případě rakoviny představuje tkáňovou diagnózu požadovanou pro většinu léčebných protokolů.
Onemocnění – Nekróza – Infekce – Ischemie – Zánět – Hojení ran – Neoplasie
Chirurgická patologie – Cytopatologie – Autopsie – Molekulární patologie – Forenzní patologie – Dentální patologie Hrubé vyšetření – Histopatologie – Imunohistochemie – Elektronová mikroskopie – Imunofluorescence – Fluorescenční in situ hybridizace
Klinická chemie – Hematopatologie – Transfuzní medicína – Lékařská mikrobiologie – Diagnostická imunologie Enzymový test – Hmotnostní spektrometrie – Chromatografie – Flow cytometrie – Krevní banka – Mikrobiologická kultura – Sérologie