U.S. Standards for Historical Thinking in Schools
Ve Spojených státech vyvinulo Národní centrum pro historii ve školách na Kalifornské univerzitě v Los Angeles standardy pro historii, které zahrnují měřítka jak pro obsah v USA, tak pro světové dějiny a dovednosti historického myšlení ve třídách Mateřská škola-4 a 5-12. V obou těchto věkových kategoriích Centrum definuje historické myšlení v pěti částech:
V rámci národního hodnotícího úsilí nazvaného „The Nation’s Report Card“ vyvinulo ministerstvo školství Spojených států také měřítka pro studijní výsledky studentů v historii USA. Jejich rubrika rozděluje studium historie do tří základních dimenzí: hlavní historická témata, chronologická období a způsoby poznání a uvažování o historii. Třetí dimenze je dále rozdělena do dvou částí: historické znalosti a perspektiva a historická analýza a interpretace.
Role učebnice dějepisu v učení se myslet historicky
Učebnice dějepisu přitahují velkou pozornost pedagogů dějepisu a pedagogických badatelů. Používání učebnic je téměř univerzální v kurzech dějepisu, vlády a dalších společenských studií na primární, sekundární a postsekundární úrovni v USA; role učebnic však zůstává kontroverzní.
Argumenty proti spoléhání se na učebnice se pohybovaly od ideologických až po pragmatické. V minulosti se učebnicím dostávalo kritiky za to, že nedostatečně reprezentují role žen a menšin v průběhu dějin. Ačkoli se moderní autoři učebnic snaží zahrnout menšinové hlasy a velkou šíři perspektivy do popisu průběhu minulých událostí, bdělí kritici nadále identifikují příklady zkreslených nebo dezinformací.
Jiní mají proti učebnicím námitky z epistemologických důvodů. Takoví kritici poukazují na to, že učebnice napsané vševědoucím hlasem třetí osoby, který tvrdí, že předkládá „objektivní fakta“, jsou zavádějící. Takové texty podněcují studenty, aby věřili, že jedna interpretace událostí je dostatečná a správná. Kromě toho kritici tvrdí, že učebnice napsané tímto způsobem jsou studenty vnímány jako suché a nezajímavé a odrazují studenty od čtení historie, čímž vytvářejí motivační překážky učení.
Ještě další kritici se domnívají, že používání učebnic podkopává proces učení se dějinám tím, že obětuje myšlenkové dovednosti pro obsah – že učebnice umožňují učitelům pokrýt obrovské množství jmen, dat a míst a zároveň vybízejí studenty, aby se místo otázek nebo analýz jednoduše učili zpaměti.