Hlasitost je kvalita zvuku, který je primárním psychologickým korelátem fyzické síly (amplitudy).
Hlasitost, subjektivní míra, je často zaměňována s objektivními měřeními akustického tlaku, jako jsou decibely nebo intenzita. Filtry, jako je váha A, se snaží přizpůsobit měření zvuku tak, aby odpovídalo hlasitosti, jak ji vnímá průměrný člověk. Skutečná vnímaná hlasitost se však u každého člověka liší a nelze ji takto měřit.
Hlasitost je ovlivněna i jinými parametry, než je akustický tlak, včetně: frekvence a trvání.
Vnímání hlasitosti souvisí jak s intenzitou, tak s délkou trvání zvuku. Zdá se, že lidský sluchový systém integruje intenzitu po dobu 600-1000 ms. Například zvuk konstantní intenzity bude vnímán jako rostoucí hlasitost, protože vzorky 20, 50, 100, 200 ms jsou přehrávány do maxima ~1000 ms, kde se vnímání hlasitosti stabilizuje. U zvuků s dlouhou dobou trvání pak bude vnímání hlasitosti založeno na integraci (nebo zprůměrování) posledních 600-1000 ms.
Pro dlouhé trvání zvuků je hlasitost často aproximována mocninnou funkcí s exponentem 0,6 při vynesení vs. akustický tlak nebo 0,3 při vynesení vs. intenzita zvuku (Stevensův mocninný zákon). Následně byla provedena přesnější měření, která ukazují, že hlasitost roste rychleji (s vyšším exponentem) při nízkých a vysokých úrovních a méně rychle (s nižším exponentem) při středních úrovních.
Jednotky používané pro měření hlasitosti: