Psychologie hloubky je široký pojem, který označuje jakýkoli psychologický přístup zkoumající hloubku (skryté nebo hlubší části) lidské zkušenosti. Uplatňuje se v psychoanalýze.
Poskytuje soubor technik pro zkoumání základních motivů a metodu léčby různých duševních poruch. Hledá hlubokou vrstvu (vrstvy) základních behaviorálních a kognitivních procesů – nevědomí.
Tyto školy jsou nejvíce ovlivněny prací Carla Junga, švýcarského psychiatra 20. století, který ve své analytické psychologii klade důraz na otázky psychiky, lidského vývoje a osobnostního rozvoje (nebo individuace).
Jung byl silně ovlivněn esoterismem a čerpá z mýtů, archetypů a myšlenky kolektivního nevědomí.
Následuje shrnutí základních prvků psychologie hloubky: