V neurovědě se homeostatickou plasticitou rozumí schopnost neuronů regulovat svou vlastní dráždivost v poměru k aktivitě sítě, což je kompenzační úprava, ke které dochází v časovém horizontu dnů.
Má se za to, že homeostatická plasticita vyrovnává hebbovskou plasticitu modulací aktivity synapse nebo vlastností iontových kanálů. Homeostatickou plasticitu v neokortikálních obvodech do hloubky studovali Gina Turrigiano a Sacha Nelson (Brandeis University), kteří poprvé ukázali ve své práci v časopise Nature v roce 1998 popisující kompenzační změny v excitačních postsynaptických proudech (mEPSC) po chronických manipulacích s aktivitou, (existují zprávy o souvisejících jevech cca. 1992). Přesné mechanismy tohoto jevu jsou předmětem aktivního zkoumání.
Termín homeostatická plasticita je odvozen ze dvou protichůdných pojmů: „homeostatická“ (produkt řeckých slov pro „stejný“ a „stav“ nebo „stav“) a plasticita (nebo „změna“), tudíž homeostatická plasticita znamená „zůstat stejný přes změnu“.