Typická interpretační cedule u silnice pro události americké občanské války. Všimněte si použití mapy, fotografií a textu k vysvětlení tématu, umístěného na příslušném místě.
Interpretace kulturního dědictví může probíhat ve specializovaných interpretačních centrech nebo v muzeích, historických památkách, parcích, uměleckých galeriích, přírodních centrech, zoologických zahradách, akváriích, botanických zahradách, přírodních rezervacích a na mnoha dalších památkách. Její formy mohou být velmi rozmanité a mohou zahrnovat procházky s průvodcem, přednášky, divadelní představení, stanoviště s obsluhou, displeje, cedule, štítky, umělecká díla, brožury, interaktivní prvky, audioprůvodce a audiovizuální média. Proces vytváření strukturovaného přístupu k interpretaci těchto příběhů, sdělení a informací se nazývá interpretační plánování. Tematický přístup k interpretaci kulturního dědictví, který prosazuje profesor Univerzity v Idahu Sam Ham, Národní asociace pro interpretaci, Správa národních parků USA a další, se zdá být obecně považován za osvědčený postup.
Mezi pracovníky, kteří se věnují této formě interpretace, lze zařadit rangery, průvodce, přírodovědce, muzejní kurátory, specialisty na výklad přírody a kultury, interpretační pracovníky, komunikátory v oblasti kulturního dědictví, docenty, pedagogy, pracovníky služeb pro návštěvníky, tlumočníky nebo řadu dalších názvů.
Definice interpretace kulturního dědictví
„Interpretace kulturního dědictví je vzdělávací činnost, jejímž cílem je odhalovat významy a vztahy prostřednictvím originálních předmětů, přímých zkušeností a názorných médií, nikoliv pouze sdělovat faktické informace.“
„Jakýkoli komunikační proces, jehož cílem je odhalit veřejnosti významy a vztahy kulturního a přírodního dědictví prostřednictvím přímého kontaktu s předmětem, artefaktem, krajinou nebo místem.“
„Interpretace obohacuje náš život tím, že vyvolává emoce, posiluje zážitky a prohlubuje porozumění lidem, místům, událostem a předmětům z minulosti i současnosti.“
„Interpretace je proces předávání zpráv a příběhů o našem kulturním a přírodním dědictví, který poskytuje publiku inspiraci a širší pochopení našeho životního prostředí. Nebo jednoduše řečeno, interpretace je o vyprávění příběhů.“
„Interpretací se rozumí celá škála potenciálních činností, jejichž cílem je zvýšit povědomí veřejnosti a zlepšit porozumění kulturnímu dědictví. Mohou zahrnovat tištěné a elektronické publikace, přednášky pro veřejnost, instalace na místě a přímo související instalace mimo místo, vzdělávací programy, komunitní aktivity a průběžný výzkum, školení a hodnocení samotného procesu interpretace.“
„Tildenovy zásady“ výkladu
Freeman Tilden ve své knize „Interpretace našeho dědictví“ z roku 1957 definoval šest zásad interpretace.
1. Jakýkoli výklad, který nějakým způsobem nesouvisí s tím, co je zobrazeno nebo popsáno, s něčím v rámci osobnosti nebo zkušenosti návštěvníka, je sterilní.
2. Informace jako takové nejsou výkladem. Výklad je zjevení založené na informacích. Jsou to však zcela odlišné věci. Každý výklad však obsahuje informace.
3. Interpretace je uměním, které v sobě spojuje mnoho umění, ať už se jedná o vědecké, historické nebo architektonické materiály. Každé umění se dá do určité míry vyučovat.
4. Hlavním cílem výkladu není poučení, ale provokace.
5. Výklad by se měl snažit představit spíše celek než jeho část a musí se zaměřit na celého člověka, nikoli na jeho jednotlivé fáze.
6. Výklad určený dětem (řekněme do dvanácti let) by neměl být rozmělněním výkladu pro dospělé, ale měl by se řídit zásadně odlišným přístupem. Aby byl co nejlepší, bude vyžadovat samostatný program.
Tildenovy zásady jsou již 50 let velmi aktuální pro tlumočníky na celém světě. V roce 2002 vydali Larry Beck a Ted Cable knihu „Tlumočení pro 21. století – patnáct hlavních zásad pro tlumočení přírody a kultury“, která Tildenovy původní zásady dále rozpracovává.