Chemická struktura karbamazepinu
Karbamazepin
Karbamazepin („CBZ“) je antikonvulzivum a lék stabilizující náladu, používá se především při léčbě epilepsie a bipolární poruchy. Používá se také k léčbě ADD, ADHD, schizofrenie a neuralgie trojklaného nervu.
Karbamazepin se prodává pod názvy Tegretol, Biston, Calepsin, Carbatrol, Epitol, Equetro, Finlepsin, Sirtal, Stazepine, Telesmin, Teril, Timonil, Trimonil, Epimaz a Degranol (v Jižní Africe).
Karbamazepin byl objeven chemikem Walterem Schindlerem v J.R. Geigy AG (nyní součást Novartisu) ve švýcarské Basileji v roce 1953. Schindler pak syntetizoval lék v roce 1960, předtím, než byly objeveny jeho antiepileptické vlastnosti.
Karbamazepin byl poprvé uveden na trh jako lék k léčbě neuralgie trojklanného nervu v roce 1962. Ve Velké Británii se používá jako antikonvulzivum od roku 1965, ale v USA byl schválen až od roku 1974.
V roce 1971 dr. Takezaki a Hanaoka poprvé použili karbmazepin ke kontrole mánie u pacientů, kteří nereagovali na antipsychotika (lithium v té době nebylo v Japonsku dostupné). Dr. Okuma, pracující nezávisle na sobě, udělal s úspěchem totéž. Protože byli také epileptologové, měli určité povědomí o protiagresivitních účincích tohoto léku. Karbamazepin byl zkoumán na bipolární poruchu po celá 70. léta.
Je známo, že karbamazepin způsobuje neúčinnost mnoha hormonálních antikoncepčních přípravků vzhledem k jeho působení jako induktoru enzymu cytochromu P450, což je systém, který metabolizuje mnoho perorálních antikoncepčních přípravků. Karbamazepin způsobuje tvorbu většího množství enzymu cytochromu P450, což urychluje odstranění antikoncepce z krevní plazmy, i když klinický význam tohoto účinku je diskutabilní.
Mezi časté nežádoucí účinky patří ospalost, porucha motorické koordinace a/nebo podrážděný žaludek. Přípravky s karbamazepinem mohou také výrazně snížit toleranci člověka k alkoholu.
Méně častými nežádoucími účinky jsou srdeční arytmie, rozmazané nebo dvojité vidění a/nebo dočasná ztráta krevních buněk nebo krevních destiček. Při běžném užívání je časté malé snížení počtu bílých krvinek a sérového sodíku, nicméně ve vzácných případech může být ztráta krevních destiček život ohrožující. K tomu dochází natolik často, že lékař může doporučit časté krevní testy během prvních několika měsíců užívání, následované třemi až čtyřmi testy ročně u zavedených pacientů. Ve Velké Británii se testy obecně provádějí mnohem méně často u dlouhodobých pacientů s karbamazepinem – obvykle jednou za rok. Karbamazepin může navíc zhoršit již existující případy hypotyreózy, proto jsou pro osoby užívající lék vhodné každoroční testy funkce štítné žlázy.
Existují také zprávy o vedlejším zvukovém efektu při užívání karbamazepinu, kdy pacienti vnímají zvuky asi o půl tónu nižší, než je jejich skutečná výška tónu. Tudíž střední C by bylo slyšet jako tón B3 těsně pod ním, atd. Tento neobvyklý vedlejší efekt většinou lidí obvykle nezaznamená a rychle zmizí poté, co člověk přestane užívat karbamazepin.
Oxkarbazepin, derivát karbamazepinu, má údajně stále méně závažných vedlejších účinků.
Karbamazepin může způsobit SIADH (syndrom nevhodného antidiuretického hormonu), protože zvyšuje uvolňování a potencuje účinek ADH (vazopresinu).
Karbamazepin může zhoršit juvenilní myoklonickou epilepsii, proto je důležité zmínit jakékoliv trhání v anamnéze, zejména ráno, před zahájením užívání tohoto léku.
Těhotné ženy užívající karbamazepin vystavují své plody zvýšenému riziku teratogenních účinků. V důsledku toho by měly dostat suplementaci kyselinou listovou a podstoupit prenatální ultrasonografii pro stanovení diagnózy.
Karbamazepin je navíc spojován se závažnými nežádoucími kognitivními anomáliemi, včetně zpomalení EEG a buněčné apoptózy.
Úřad FDA informoval zdravotnické pracovníky, že nebezpečné nebo dokonce smrtelné kožní reakce (Stevens-Johnsonův syndrom a toxická epidermální nekrolýza), které mohou být způsobeny léčbou karbamazepinem, jsou výrazně častější u pacientů s konkrétní alelou HLA-B*1502, lidským leukocytárním antigenem (HLA). Tato alela se vyskytuje téměř výhradně u pacientů s původem v širokých oblastech Asie, včetně jihoasijských indiánů.
Mechanismus účinku karbamazepinu a jeho derivátů je poměrně dobře znám. Napěťově řízené sodíkové kanály jsou molekulární póry, které umožňují mozkovým buňkám (neuronům) vytvářet akční potenciály, elektrické události, které umožňují neuronům komunikovat na velké vzdálenosti. Po otevření sodíkových kanálů, aby se spustil akční potenciál, se deaktivují, čímž se v podstatě uzavřou. Karbamazepin stabilizuje inaktivovaný stav sodíkových kanálů, což znamená, že je k dispozici méně těchto kanálů, které se mohou otevřít, a mozkové buňky jsou tak méně dráždivé.
Pokud se karbamazepin používá k léčbě bipolární poruchy, je mechanismem účinku inhibice glykogensyntetinázy-3. (dle Dr. Martina z oddělení farmakologie ATSU)
Kyselina valproová i valnoktamid interagují s karbamazepinem, neboť inhibují mikrosomální epoxidovou hydrolázu (mEH), enzym zodpovědný za rozpad epoxidu karbamazepinu 10,11 na neaktivní metabolity. Inhibicí mEH způsobují kyselina valproová a valnoktamid hromadění aktivního metabolitu, čímž prodlužují účinky karbamazepinu a oddalují jeho vylučování.
Karbamazepin, jako induktor CYP 450, může zvýšit clearance mnoha léků a tím snížit jejich hladiny v krvi.
{Valpromide} {Valnoctamide}
{Pheneturid} {Phenacemide}
{Gabapentin} {Vigabatrin} {Progabide} {Pregabalin}
Trimethadion • Paramethadion • Ethadion
{Brivaracetam} {Levetiracetam} {Nefiracetam} {Seletracetam}
{Ethotoin} {Fenytoin} {Mefenytoin} {Fosphenytoin}
{Acetazolamid} {Ethoxzolamid} {Sultiame} {Methazolamid} {Zonisamid}
{Ethosuximid} {Phensuximid} {Mesuximid}
{Kyselina valproová} {Natrium-valproát} {Valproát semisodný} {Tiagabin}
Clobazam · Clonazepam · Clorazepat · Diazepam · Midazolam · Lorazepam · Nitrazepam
{Fenobarbital}
{Methylfenobarbital}
{Metharbital}
{Barbexaclon}