Kenan Malik (* 1960) je anglický spisovatel indického původu, lektor a hlasatel, vystudovaný v neurobiologii a historii vědy. Jako vědecký autor se zaměřuje na filozofii biologie a současné teorie multikulturalismu, pluralismu a rasy. Tato témata jsou stěžejními tématy v The Meaning of Race (1996), Man, Beast and Zombie (2000) a Strange Fruit: Why both sides are wrong in the race debate (2008).
Jeho dílo obsahuje přímou obhajobu hodnot osvícenství 18. století, které považuje za zkreslené a nepochopené v novějším politickém a vědeckém myšlení.
Malik se narodil v Indii a vyrůstal v anglickém Manchesteru. Vystudoval neurobiologii na University of Sussex a historii vědy na Imperial College v Londýně. Mezi tím působil jako výzkumný psycholog v Centre for Research into Perception and Cognition (CRPC) na University of Sussex.
Přednášel nebo semináře na řadě univerzit, včetně University of Cambridge (Department of Biological Anthropology), University of Oxford (St. Anthony’s College a Department for Continuing Education), Institute of Historical Research v Londýně, Goldsmiths College, University of London (Department of Social Anthropology), University of Liverpool (Department of Politics), Nottingham Trent University, University of Newcastle (Department of Social Policy and Sociology); University of Oslo a European University ve Florencii. V roce 2003 byl hostujícím pracovníkem na University of Melbourne v Austrálii. V současnosti je vedoucím hostujícím pracovníkem na University of Surrey.
Kromě toho, že je moderátorem Analysis na BBC Radio 4, představil také Night Waves, magazín Arts and Ideas na Radio 3. Malik napsal a představil řadu televizních dokumentů, včetně Disunited Kingdom (2003), Are Muslims Hated (který byl v roce 2005 vybrán do užšího výběru na cenu Index on Censorship Freedom of Expression), Let ‚Em All In (2005) a Britain’s Tribal Tensions (2006).
Psal pro mnoho novin a časopisů, včetně The Guardian, Financial Times, The Independent, Independent on Sunday, Sunday Times, Sunday Telegraph, New Statesman, Prospect, TLS, The Times Higher Education Supplement, Nature, Rising East a Göteborgs-Posten. Je členem Královské společnosti umění.
Malik dlouhodobě bojuje za rovná práva, svobodu projevu a sekulární společnost a na obranu racionalismu a humanismu tváří v tvář tomu, co nazval „rostoucí kulturou iracionalismu, mysticismu a misantropie“.
V 80. letech byl spojen s řadou marxistických organizací, včetně Socialistické dělnické strany (SWP) a Revoluční komunistické strany (RCP) a Big Flame. Podílel se také na protirasistických kampaních, včetně Antinacistické ligy a Východlondýnských pracujících proti rasismu. Pomáhal organizovat pouliční hlídky ve východním Londýně na ochranu asijských rodin před rasistickými útoky a byl vedoucím členem řady kampaní proti deportacím a policejní brutalitě, včetně kampaně Newham 7, Afia Begum Campaign Against Deportations a Colin Roach Campaign.
Malik napsal, že zlom v jeho vztahu s levicí přišel s aférou Salmana Rushdieho. Velká část jeho politické kampaně v posledních deseti letech byla na obranu svobody slova, sekularismu a vědeckého racionalismu. Malik byl jedním z prvních levicových kritiků multikulturalismu, kontroverzně se stavěl proti omezování nenávistných projevů, podporoval politiku otevřených dveří v oblasti imigrace, v sérii debat s Peterem Singerem a Richardem Ryderem se stavěl proti myšlence práv zvířat a vystupoval na obranu pokusů na zvířatech.
Malik psal pro časopis RCP Living Marxism, později LM. I když se RCP mezitím rozpadla, Malik psal pro pozdější inkarnace LM a pro jeho on-line nástupce, britský webový časopis Spiked.
Oblasti akademického zájmu
Malikovy hlavní oblasti akademického zájmu jsou filosofie biologie a filosofie mysli, vědecké metody a epistemologie, teorie lidské přirozenosti, vědecká politika, bioetika, politická filosofie, historie, filosofie a sociologie rasy a historie idejí.
K dnešnímu dni vydal čtyři knihy, Smysl rasy: Rasa, historie a kultura v západní společnosti a Člověk, zvíře a zombie: Co nám věda může a nemůže říct o lidské přirozenosti, Strange Fruit: Why Both Sides are Wrong in the Race Debate a From Fatwa to Jihad: The Rushdie Affair and its Legacy.
Význam rasy zkoumá historický vývoj a filozofické a politické kořeny myšlenky rasy. Zkoumá také vztah mezi myšlenkou rasy a současnými teoriemi multikulturalismu a pluralismu.
Malik tvrdí, že rasový diskurz a teorie rasových rozdílů vznikly v opozici vůči univerzalistickým myšlenkám osvícenství a získaly svou věrohodnost z „přetrvávání rozdílů hodností, tříd a národů ve společnosti, která přijala koncept rovnosti.“ (str.70) Jak se rozvíjelo devatenácté století, politicky dominantní třídy si přivlastnily vědu (zejména evoluční teorii), aby podpořily myšlenku přirozeného řádu, který je základem sociálních a ekonomických nerovností, ačkoli nic z dynamiky vědy samotné nevyžadovalo rasové závěry. Tudíž „diskurz o rase nevznikl z kategorií osvícenského diskurzu, ale ze vztahu mezi osvícenským myšlením a společenským uspořádáním kapitalismu.“ (str.225)
Myšlenka rasy se zpočátku vztahovala na třídní rozdíly v rámci evropské společnosti, ale později byla aplikována na rozdíly mezi Evropany a ostatními, „a proto se stala poznamenána barevnými rozdíly.“ (str.8) Ve dvacátém století byla rasová teorie do značné míry zdiskreditována svým spojením s nacismem a slovo „rasismus“ vstoupilo do politického slovníku jako termín kritiky, ale porážka nacistů vedla pouze k přepracování, nikoliv ke zničení víry v neměnné rozdíly mezi skupinami lidských bytostí. Tato víra byla přenesena do současných představ o kultuře.
Jak vylíčil Malik, antropologické myšlení dvacátého století mylně rozdělilo lidstvo na integrované, holistické kultury, které musí být chápány jako statické; s takovými kulturami se nesmí manipulovat, protože povaha jejich harmonického fungování vyžaduje, aby „přežily nedotčené“ (strana 156). Malik vidí tuto tendenci v antropologii jako další vyjádření, spolu s ideou rasy, „partikularistické, relativistické a antihumanistické filozofie“, která odmítla osvícenský univerzalismus. (strana 7) Staví se proti „politice odlišnosti“ – identifikaci soupeřících sociálních skupin založených na sdílené historii a pocitu identity – a věří, že to brzdí boj za politickou a ekonomickou rovnost. Závěrečné kapitoly Smyslu rasy obsahují kritiku postmodernistických a poststrukturalistických teorií, včetně názorů Edwarda Saida. Malik zde tvrdí, že takové teorie dezinterpretují vztah mezi Západem a jinými kulturami a škodí možnosti sociální rovnosti. Ve své podstatě je postmodernismus podle Malika poraženecký – je připraven přijmout místo pro marginalizované skupiny ve společnosti, aniž by požadoval skutečnou rovnost.
Člověk, zvíře a zombie zkoumá historické kořeny, filozofické předpoklady a údajné metodologické problémy současných teorií lidské přirozenosti, zejména evoluční psychologie a kognitivní vědy. Tvrdí, že „triumf mechanistických vysvětlení lidské přirozenosti je stejně tak důsledkem ztráty nervů naší kultury jako vědeckého pokroku.“ (strany 13–14) Zatímco Malik odmítá epistemický relativismus s jeho popíráním objektivní pravdy o světě, trvá na tom, že vědecké teorie lidské přirozenosti jsou v praxi formovány kulturními vlivy, stejně jako reagují na data. Tvrdí, že vědecké studium lidské přirozenosti bylo zkresleno poválečným kulturním pesimismem. Při zkoumání evoluční psychologie a souvisejících teorií Malik rozlišuje mezi těmito teoriemi, které považuje za formu univerzálního darwinismu (připisující vysvětlující sílu darwinovské teorii v širokém spektru oblastí), a dílem „obezřetných darwinistů“ (kteří jsou opatrní ohledně její vysvětlující síly) (197).
Ačkoliv Malik vidí lidské bytosti jako produkt evoluce a to, že univerzální darwinistické teorie mají své opodstatnění, když se aplikují na jiná než lidská zvířata – a možná i určité opodstatnění, když se aplikují na lidské chování – je skeptický ohledně toho, jak dalece je lze aplikovat na lidské bytosti. Zejména teorie biologicky vyvinuté lidské povahy nemohou samy o sobě vysvětlit proměny chování, které vznikly z našeho ponoření do symbolického světa vybudovaného z jazyka a kulturně smysluplných vztahů. Tedy „vědecké nástroje, s nimiž zkoumáme chování zvířat, jsou nedostatečné pro pochopení lidského chování“ (str.
V diskusi o kognitivní vědě a filozofii mysli Malik dochází k závěru, že každá lidská bytost má „rozšířenou mysl“; mozek se stává lidskou myslí pouze svým ponořením do společenských vztahů společně s „jinými mozky propojenými jazykem a kulturou“. (str.331) Lidský význam není odvozen od přírody, ale od jazykově propojené sociální sítě, jejíž jsme součástí.“ (str. 334) Pokud by se nám podařilo vytvořit stroj schopný účasti v lidské společnosti jako lidská bytost, byl by to člověk (334-35).
V závěrečné kapitole knihy Člověk, zvíře a zombie Malik naříká nad tím, co vidí jako rostoucí neochotu pohlížet na jednotlivé lidi jako na autonomní, racionální a kompetentní činitele a tendenci pohlížet na ně jako na poškozené, slabé, neschopné a mající omezenou kontrolu nad svými osudy. To vše bylo povzbuzeno a zároveň posíleno tím, co Malik považuje za mechanické účty lidské přirozenosti. Bylo to doprovázeno posunem důrazu od negativní svobody k pozitivním svobodám a paternalistické ochraně a přijetím limitů lidských možností a úctou k „přirozenosti“ – to vše ve výrazném kontrastu s duchem osvícenského humanismu.
Strange Fruit: Why both sides are wrong in the race debate (Oneworld, 2008) je kniha, která se zaměřuje na protiosvícenskou dichotomii rasové vědy a protirasismus a kritiku obojího. Malik tvrdí, že rasoví vědci by měli mít možnost vyjadřovat své názory veřejně a být kritizováni ve veřejném prostoru, a zároveň kritizuje cenzuru ze strany tradičních antirasistických organizací. Většina knihy se zaměřuje na vědu a rasu a zda nám rasa může říct něco o lidech, argumentuje pro třetí cestu. Tvrdí, že „rasa“ může být vodítkem pro chudáka k mnoha věcem, jako jsou genetické choroby v populacích, ale to nemá nic společného s „rasou“ samotnou, tvrdí, že „rasa“ může být zřejmým ukazatelem populací genetiky v rámci multietnických zemí, ale není výlučná pro „rasy“ jako celek.
Kniha také kritizuje multikulturní paradigmata o identitě a kulturním dědictví. Malik dochází k závěru, že „rasa“ není biologický pojem a je nepoužitelná jako způsob, jak oddělit lidi, a říká, že to nejsou jen nevědomí rasoví vědci, kteří udržují tento mýtus, jsou to také antirasisté.
Od Fatwy k džihádu: Rushdieho aféra a její odkaz
Od Fatwy Džihádu je jeho poslední kniha, vydaná u příležitosti 20. výročí Fatwy, která byla věnována Rushdiemu. Malik ve své analýze dokumentuje události kolem Bradfordských protestů, Fatwy, nepokojů v Indii a reakci vlády a médií. Malik také zkoumá život imigrace z indického subkontinentu do Británie a to, jak to formovalo moderní britsko-asijskou identitu. Dokumentuje a kritizuje také vzestup státního multikulturalismu a dlouhodobé dopady na města, jako je Birmingham. Ve spojení s analýzou kultury autocenzury a strachu z dnešních médií kniha úhledně spojuje širokou škálu témat do popisu toho, jak a proč nad námi stále visí stín Fatwy.
Malik je významným podporovatelem Britské humanistické asociace a správcem časopisu Index on Censorship (Index on Censorship).
–
VIAF: 11562142 –
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–