Kompenzační vzdělávání je poskytováno s cílem pomoci znevýhodněným studentům překonat jakékoli kognitivní a sociální deficity způsobené jejich prostředím. K tomu je zapotřebí nabízet doplňkové programy nebo služby, které mají pomoci dětem ohroženým kognitivním postižením a nízkou úrovní vzdělání dosáhnout jejich plného potenciálu.
Děti, které vyrůstají v chudobě, mají nižší studijní výsledky než jejich zámožní vrstevníci. Častěji se u nich vyskytují
poruchy učení a vývojové zpoždění. Chudé děti dosahují v různých standardizovaných testech IQ, slovních schopností a úspěšnosti o 6 až 13 bodů nižších výsledků.Chudoba má také negativní dopad na maturitu a docházku na vysokou školu.
Nízké studijní výsledky hrozí i dětem vychovávaným samoživitelem, dětem, které mají více než dva sourozence, dětem dospívajících rodičů a dětem vychovávaným v ghettech.
Jak pomoci těmto dětem
Byly vytvořeny četné programy, jejichž cílem je pomoci ohroženým dětem a mládeži dosáhnout jejich plného potenciálu. Mezi americké programy kompenzačního vzdělávání patří Head Start, Chicago Child-Parent Center Program, High/Scope, Abecedarian Early Intervention Project, SMART (Start Making a Reader Today), Milwaukee Project a 21st Century Community Learning Centers. V Německu a Velké Británii jsou široce diskutované programy kompenzačního vzdělávání Early Excellence Centres. Ne všechny tyto programy se ukázaly jako účinné. Vědcům se však podařilo identifikovat sociální programy, které fungují.Mezi ně patří High/Scope Perry Preschool Project, Abecedarian Project a SMART
Jensenismus je přesvědčení, že IQ jedince je do značné míry dáno dědičností, včetně rasového dědictví. Arthur Jensen zastává názor, že kompenzační vzdělání nefunguje. Ve své kontroverzní knize The Bell Curve předložili stejný názor Richard Herrnstein a Charles Murray (autor). Kniha byla kritizována mnoha vědci.