Konkrétní operační stadium je jedním ze čtyř hlavních stadií Piagetova modelu kognitivního vývoje. Podle Piageta začíná přibližně v sedmi nebo osmi letech a obvykle je ukončeno do jedenácti let. Toto stádium je charakterizováno získanou schopností provádět jednoduché logické operace, zachovávání nebo schopností vědět, že pokud se například voda z plného hrnku přelije do jiné nádoby, zachová si stejné množství bez ohledu na to, v jakém tvaru je přerovnána. V této fázi si podle Piageta osvojili reverzibilitu neboli vědomí, že odečtení něčeho je vratné jeho přičtením nebo naopak. Nemají již schopnost centrace neboli soustředění pouze na jeden „centrální“ atribut, jako je například výška. Dítě již není omezeno nelogickými omezeními animismu (přesvědčení, že všechny předměty jsou zvířata, a proto mají pocity), egocentrismu (souvisí s animismem v tom, že děti věří, že všechny věci jsou jako ony, a proto mají pocity stejně jako děti) a artificialismu (přesvědčení, že všechny věci byly stvořeny lidmi) předoperačního stadia. Děti v tomto stadiu jsou omezeny nedostatkem abstraktního myšlení, které se u nich rozvíjí ve formálněoperačním stadiu.
Teorie kognitivního vývoje Jeana Piageta je často kritizována novějšími psychology, kteří tvrdí, že podceňuje kognitivní schopnosti mladších dětí a přeceňuje schopnosti dospívajících ve srovnání s dospělými. Pokud se však pokusíme o jím prováděný test zachování – naplnění sklenice vodou a následné přenesení vody do jiné stejně velké nádoby a položení otázky „ve které je více vody, v této, nebo v druhé sklenici?“, na dětech před operačním stadiem obvykle nebudou schopny odpovědět nebo odpoví nesprávně, a to nejspíše z důvodu centrace.