Realismus a neorealismus
Idealismus, liberalismus a neoliberalismus
Marxismus a teorie závislosti
Funkcionalismus a neofunkcionalismus
Kritická teorie a konstruktivismus
V oboru mezinárodních vztahů je konstruktivismus aplikací konstruktivistické epistemologie na studium světových záležitostí.
Tato oblast je asi nejvíce spojena s Alexanderem Wendtem, který aplikoval myšlenky sociálního konstruktivismu na oblast mezinárodních vztahů. Wendtův článek „Anarchy is What States Make of It: the Social Construction of Power Politics“ (1992) v časopise International Organization položil teoretické základy pro zpochybnění toho, co považoval za nedostatek společný neorealistům i neoliberálním institucionalistům, totiž oddanost (hrubé) formě materialismu. Tím, že se pokusil ukázat, že i tak zásadní realistický pojem, jakým je „mocenská politika“, je sociálně konstruovaný – tj. není dán od přírody, a tudíž může být lidskou praxí přetvářen -, otevřel Wendt cestu generaci vědců zabývajících se mezinárodními vztahy k práci v širokém spektru otázek z konstruktivistické perspektivy.
Od přelomu 80. a 90. let 20. století se konstruktivismus stal jednou z hlavních teorií v oblasti mezinárodních vztahů. John Ruggie a další identifikovali několik směrů konstruktivismu. Na jedné straně stojí konstruktivističtí vědci, jako jsou Martha Finnemore, Kathryn Sikkink, Peter Katzenstein a Alexander Wendt, jejichž práce byla široce přijata v rámci hlavního proudu IR komunity a vyvolala živé vědecké diskuse mezi realisty, liberály, institucionalisty a konstruktivisty. Na druhé straně jsou radikální konstruktivisté, kteří berou diskurz a lingvistiku vážněji. Richard Ashley, Friedrich Kratochwil, Nicholas Onuf a další stále pracují v této oblasti konstruktivismu, i když do značné míry mimo hlavní proud IR i hlavní proud konstruktivistické literatury.
Mnozí konstruktivisté analyzují mezinárodní vztahy tak, že se dívají na cíle, hrozby, obavy, kultury, identity a další prvky „sociální reality“ na mezinárodní scéně jako na sociální konstrukce aktérů. V klíčovém editovaném svazku konstruktivističtí vědci zpochybňují mnohé tradiční realistické předpoklady o fungování mezinárodního systému, zejména pokud jde o otázky vojenské bezpečnosti. Jiný přístup nabízí kniha „Defending the West“ , v níž James Gow studuje současné otázky míru a bezpečnosti prostřednictvím empirických studií západních mocností.
Konstruktivisté, kteří se zaměřují na to, jak se jazyk a rétorika používají ke konstrukci sociální reality mezinárodního systému, jsou považováni za optimističtější ohledně pokroku v mezinárodních vztazích než verze realismu věrné čistě materialistické ontologii.
Konstruktivismus je často prezentován jako alternativa ke dvěma hlavním teoriím mezinárodních vztahů, realismu a liberalismu, ale není nutně v rozporu s žádnou z nich. Wendt sdílí některé klíčové předpoklady s předními realistickými a neorealistickými vědci, jako je existence anarchie a ústřední postavení států v mezinárodním systému. Wendt však vykládá anarchii spíše z kulturního než materialistického hlediska; nabízí také propracovanou teoretickou obhajobu předpokladu státu jako aktéra v teorii mezinárodních vztahů. To je v rámci části komunity IR sporná otázka, neboť někteří konstruktivisté Wendta v některých těchto předpokladech zpochybňují (viz např. výměny v Review of International Studies, sv. 30, 2004).