Kvalifikovaný pracovník je každý pracovník, který má nějakou zvláštní dovednost, znalosti nebo (obvykle získané) schopnosti ve své práci. Kvalifikovaný pracovník může navštěvovat vysokou školu, univerzitu nebo technickou školu. Nebo se kvalifikovaný pracovník může naučit své dovednosti v zaměstnání.
Zatímco většina (ne-li všechny) pracovních míst vyžaduje určitou úroveň dovedností, „kvalifikovaní pracovníci“ přinášejí určitou míru odbornosti pro výkon dané práce. Například dělník v továrně, který kontroluje nové televizory, zda se zapínají nebo vypínají, může tuto práci vykonávat s malou nebo žádnou znalostí vnitřního fungování televizorů. Avšak někdo, kdo televizory opravuje, by byl považován za kvalifikovaného pracovníka, protože takový člověk by měl znalosti, aby byl schopen identifikovat a opravovat problémy s televizí.
Kromě obecného používání tohoto termínu mohou různé agentury nebo vlády, jak federální, tak místní, vyžadovat, aby kvalifikovaní pracovníci splňovali dodatečné specifikace. Takové definice mohou ovlivnit záležitosti, jako je imigrace, licence a způsobilost k cestování nebo pobytu. Například podle U.S. Citizenship and Immigration Services nejsou kvalifikované pracovní pozice sezónní nebo dočasné a vyžadují alespoň dvouletou praxi nebo odbornou přípravu.
Kvalifikovaná práce se liší typem (tj. – služba versus práce), požadavky na vzdělání (tj. – učňovské místo versus vysokoškolské vzdělání) a dostupností (na volné noze versus na zavolání). Tyto rozdíly se často odrážejí v titulech, příležitostech, odpovědnosti a (nejvýrazněji) platu.
Kvalifikovaní i nekvalifikovaní pracovníci jsou životně důležití a nepostradatelní pro hladký chod volnotržní a/nebo kapitalistické společnosti.
Obecně však platí, že jednotliví kvalifikovaní pracovníci jsou pro danou společnost ceněni více než jednotliví nekvalifikovaní pracovníci, neboť kvalifikovaní pracovníci bývají obtížněji nahraditelní. V důsledku toho mají kvalifikovaní pracovníci díky svému úsilí tendenci požadovat více finančních náhrad.
Jak u kvalifikované, tak u kvalifikované pracovní síly je základem to, že člověk přispívá, nikoli to, že přispívá nějakou zvláštní dovedností nebo talentem. Význam dovednosti nebo talentu je důležitý pro jeho hodnotu; jak se dovednost stává stále více specializovanou, je vhodnost stále více relativně důležitější než úroveň talentu. Vysoce placení starší pracovníci, kteří získali mnoho dovedností díky dlouholetým zkušenostem, jsou známí jak v Americe, tak v dalších zemích, jako je Německo, že jim trvá až rok s využitím odměn a úspor, než znovu najdou vhodnou pozici pro své vysoké dovednosti. Nízce kvalifikovaní pracovníci jsou známí v Americe tím, že se chopí prvního volného místa, hledání práce se prodlužuje jen nedobrovolně, když se jim opakovaně říká „nejsou žádná volná místa“ nebo „business is down“ (a.k.a. „jobs Americans just won’t take“). Jak se vysoce kvalifikovaná práce stává stále více komodotizovanou, ekonomicky řečeno se „kvalifikovaná práce“ stává jen „prací“. Tváří v tvář mezinárodní konkurenci může mít množství času, který bude mít kvalifikovaný pracovník tendenci trávit hledáním, tendenci se zvyšovat právě v době, kdy se jeho očekávaná nová pozice stává stále méně dostupnou. Toho si všimli němečtí politici, kteří přišli s návrhem na změnu současného systému státních dávek, aby takové pracovníky odradili od toho, aby se nespokojili s pozicemi, které nedosahují jejich úrovně dovedností.
Nekvalifikovaná práce je životně důležitá pro ekonomiku a méně životně důležitá na hlavu pro zaměstnavatele. To je otázka ekonomie. Jak to napravit, aby se dále optimalizovalo fungování ekonomiky? Senátor Teddy Kennedy navrhl změny v sociálním zabezpečení, aby „uctil“ tuto dosud neuznanou část národní hodnoty produkované nejhůře placenými Američany. V Minnesotském rozhlase se nedávno diskutovalo o otázce národního příplatku k platu v Jižní Africe pro nejhůře placené pracovníky. Všechny takové návrhy uznávají životně důležitou funkci nekvalifikované práce. Stále vyšší komptetaci musí kvalifikovaná pracovní síla čelit sama od sebe; správné přidělování kvalifikované pracovní síly se stává stále velkým problémem; dosud neuznanou hodnotu nekvalifikované pracovní síly začínají uznávat vlády; lidský a strojní kapitál vytváří větší produkci, jak už dávno poukázal David Ricardo, a zvyšuje hodnotu základní lidské práce s tím, jak se snižují její výrobní náklady, životní náklady. Stále těžší zvládnout vědu, stále kvalifikovanější nebo alespoň kvantitativní konkurence nebo nároční mistři úloh, ti připravují stále více lidí o práci nebo jejich práci stále ztěžují nebo jejich zaměstnavatelé jsou stále odměřenější a drsnější; jak se to stává, snižuje se význam strojů, vědy a kvalifikovaných pracovníků. Význam kvalifikovaných pracovníků se snižuje na koho? Na ty, kteří jsou bez práce. Zamyslíme-li se nad všemi těmito faktory, jaká může být budoucnost kvalifikované práce?
Vzdělání lze přijímat různými způsoby a je uznáváno různými prostředky. Níže je ukázka vzdělávacích konvencí.
V důsledku globalizace, regionálního nedostatku kvalifikovaných pracovníků, migrace, outsourcingu a dalších faktorů se metody získávání kvalifikovaných pracovníků v posledních letech změnily.