Laktátdehydrogenáza (LDH) je enzym (EC 1.1.1.27) přítomný v celé řadě organismů, včetně rostlin a živočichů.
Katalyzuje přeměnu pyruvátu a laktátu za současné přeměny NADH a NAD+. Při vysokých koncentracích laktátu enzym vykazuje zpětnovazební inhibici a rychlost přeměny pyruvátu na laktát se snižuje.
Katalyzuje také dehydrogenaci 2-hydroxybutyrátu, ale ten je mnohem horším substrátem než laktát. Aktivita s beta-hydroxybutyrátem je malá nebo žádná.
Pět izozymů, které jsou obvykle popisovány v literatuře, obsahuje každý čtyři podjednotky. Hlavní izozymy kosterního svalu a jater, M4, mají čtyři svalové (M) podjednotky; zatímco H (srdce)4 je hlavní izozymy pro srdeční sval u většiny druhů, obsahuje 4 H podjednotky. Ostatní varianty obsahují oba typy podjednotek.
V séru obvykle převažuje forma LDH-2. Hladina LDH-1 vyšší než hladina LDH-2 („převrácený vzorec“) svědčí o infarktu myokardu (poškození srdeční tkáně uvolňuje do krevního oběhu srdeční LDH, který je bohatý na LDH-1). Používání tohoto jevu k diagnostice infarktu bylo do značné míry nahrazeno používáním měření troponinu I nebo T.
Mutace podjednotky M byly spojeny se vzácným onemocněním námahové myoglobinurie (viz článek OMIM) a byly popsány mutace podjednotky H, které však zřejmě nevedou k onemocnění.
Rozpad tkání zvyšuje hladinu LDH, a proto jeho měření ukazuje např. na hemolýzu. K dalším poruchám, které indikuje zvýšená hladina LDH, patří rakovina, meningitida, encefalitida a HIV.
V medicíně se LDH často používá jako marker rozpadu tkání, protože LDH je hojně zastoupen v červených krvinkách a může fungovat jako marker hemolýzy. Vzorek krve, se kterým bylo nesprávně manipulováno, může vykazovat falešně pozitivní vysoké hladiny LDH v důsledku poškození erytrocytů.
Lze jej také použít jako marker infarktu myokardu. Po infarktu myokardu dosahuje hladina LDH vrcholu za 3-4 dny a zůstává zvýšená až 10 dní. Zvýšená hladina LDH tak může být užitečná pro určení, zda pacient prodělal infarkt myokardu, pokud přijde k lékaři několik dní po příhodě bolesti na hrudi.
Další využití je hodnocení rozpadu tkáně obecně; to je možné, pokud nejsou k dispozici jiné ukazatele hemolýzy. Používá se při sledování pacientů s nádorovými onemocněními (zejména lymfomy), protože nádorové buňky mají vysokou míru obratu, přičemž zničené buňky vedou ke zvýšené aktivitě LDH.
Měření LDH v tekutině aspirované z pleurálního výpotku (nebo perikardiálního výpotku) může pomoci rozlišit mezi exsudáty (aktivně vylučovaná tekutina, např. v důsledku zánětu) a transsudáty (pasivně vylučovaná tekutina v důsledku vysokého hydrostatického tlaku nebo nízkého onkotického tlaku). LDH je zvýšená (> 200 U/l) u exsudátu a nízká u transsudátu. U empyému je hladina LDH obvykle vyšší než 1000 U/l.
Meningitida a encefalitida
Enzym se nachází také v mozkomíšním moku, kde jsou vysoké hladiny laktátdehydrogenázy v mozkomíšním moku často spojeny s bakteriální meningitidou. Vysoké hladiny enzymu lze nalézt také v případech virové meningitidy, což obecně svědčí o přítomnosti encefalitidy a špatné prognóze.
Glukokináza/Hexokináza/Glukóza-6-fosfatáza – Glukóza-izomeráza – Fosfofruktokináza 1/Fruktóza-1,6-bisfosfatáza – Aldoláza – Triózafosfát izomeráza – Glyceraldehyd-3-fosfát dehydrogenáza – Fosfoglycerát kináza – Fosfoglycerát mutáza – Enoláza – Pyruvát kináza
Pyruvátkarboxyláza – fosfoenolpyruvátkarboxykináza – z laktátu (Coriho cyklus): Laktátdehydrogenáza – z alaninu (alaninový cyklus): Alanin transamináza
Fosfofruktokináza 2/Fruktóza 2,6-bisfosfatáza – Bisfosfoglycerát mutáza