Luciano L’Abate

Luciano L’Abate nar. 1928 (Italský Američan), otec teorie relací a autor 50 knih z oblasti americké psychologie, se narodil v Brindisi.Zvláště významná je L’Abatova kniha s názvem Teorie relační kompetence: Výzkum a aplikace duševního zdraví (1. vydání) od Luciana L’Abate, Claudie Scilletta, Mario Cusinato, Walter Colesso,Eleonora Maino Hardcover – červen 2010. V této knize L’Abate ukazuje, jak teorie relační kompetence doplňuje teorie, které léčí osobnost a fungování jednotlivců tím, že zasazuje jednotlivce do kompletního kontextu rodiny.

Vystudoval ve Florencii. Ve 20 letech se přestěhoval do Spojených států, kde studoval na Tabor College. Později dokončil doktorát z psychologie na Duke University.
Do USA přišel (1948) jako výměnný student pod záštitou Mennonite Central Committee na Tabor College v Hillsboro, Kansas, ze které za dva roky absolvoval s vysokými vyznamenáními obory angličtina a psychologie (1950). Poté, co obdržel stipendium UNESCO na Wichita (State) University, kde získal titul M.A. (1953), získal titul Ph.D. na Duke University (1956).

==Kariéra
Poté, co pracoval dva roky jako klinický psycholog na Pitt County Health Department (Greenville, NC) a vyučoval na pobočce East Carolina College (nyní University) (56-57), získal postgraduální stipendium USPHS v dětské psychoterapii v Michael Reese Hospital, Chicago, Illinois (1958-59). Po tomto vzdělání se stal asistentem profesora psychologie na katedře psychiatrie na Washington University School of Medicine, St. Louis, Missouri (1959-64). Přestěhoval se do Atlanty, Georgia, když se stal docentem a hlavním psychologem na oddělení dětské psychiatrie na oddělení psychiatrie na Emory University School of Medicine (64-65). Profesor psychologie na Georgia State University od roku 1965, kde byl ředitelem programu vzdělávání rodinné psychologie a Family Study Center. V prosinci 1990 odešel do důchodu jako emeritní profesor psychologie na GSU.

Doporučujeme:  Journal Citation Reports

Rozsáhle působil v Austrálii, Kanadě, na Novém Zélandu, v Japonsku, Německu, Španělsku a Itálii. Absolvoval workshopy v mnoha státech Unie, v Austrálii, Kanadě a na Novém Zélandu. Hostující profesor v amerických a zahraničních institucích: v roce 1991 na univerzitě v Santiagu de Campostella (Španělsko) v květnu, v červenci 1991 na univerzitě Britské Kolumbie ve Vancouveru (Kanada), v srpnu 1991 byl hlavním řečníkem Německé národní konference v oblasti vývojové psychologie na univerzitě v Kolíně nad Rýnem a přednášel na univerzitě v Mnichově v Německu, na univerzitě v Padově (Itálie) a v září téhož roku na Centru pro rodinu v Trevisu (Itálie).

V roce 1992 pozval Keynote Speaker na konferenci k 10. výročí Japonské asociace rodinné psychologie na Showa Women’s University (Tokio), kde pořádal další workshopy o prevenci pro Yasuda Life Welfare Foundation of Japan a jeden workshop na téma „Láska a intimita“ pro Tokyo Family Therapy Institute. V červenci 1994 byl pozván na přednášku na univerzitách v Bari a Padově (Itálie) a jako hlavní řečník na druhém mezinárodním kongresu rodinné psychologie. V listopadu 1994 byl hlavním řečníkem na výroční konferenci Penn Council on Relationships, dříve Philadelphia Marriage Council. V květnu 1996 přednášel na univerzitách v Urbinu, Římě, Katolické univerzitě v Miláně, Padově a Bari. V říjnu 1999 přednášel na Katolické univerzitě v Miláně, na Vědeckém institutu „La Nostra Famiglia“ v Leccu a na univerzitách v Bari a Padově. V říjnu 2000 přednášel a pořádal workshopy pro organizace zabývající se duševním zdravím a vzdělávací instituce ve Varšavě, Krakově, Lublinu, Poznani a polském Rzeszowu. V červnu 2002 a prosinci 2003 přednášel v různých klinických institucích v Miláně (Itálie) a jeho okolí, na Katolické univerzitě v Miláně a na univerzitách v Padově a Bari, jakož i na odborných, postgraduálních školách v Mestre (Benátky) a ve Florencii. Dne 28. října 2006 obdržel Renoirovu cenu od univerzity v Lecce za mimořádný přínos psychologickým vědám, přednášel tam i na katedrách chemie a psychiatrie na univerzitě v Bari. V říjnu 2007 přednášel na Katolické univerzitě v Miláně a na univerzitě v Padově. Pořádal workshopy na poradenském kongresu v Miláně a v postdoktorském specializačním programu v Pratu. Jako hlavní přednášející byl uveden na Sympoziu na univerzitě v Bari na téma „Věda, MInd a tvořivost“ sponzorovaném Graduate School a katedrami fyziky, chemie a psychiatrie, které bude vydávat Nova Science Publishers (viz Publikace).“ 10. října 2008 byl hlavním přednášejícím na Druhé konferenci o psaní a wellness v Atlantě, GA.

Doporučujeme:  Anaerobní cvičení

Klinická praxe na plný úvazek 1956-1964. Klinická praxe na částečný úvazek od roku 1965 do roku 1998. Konzultant poradny Cross-Keys v Forest Parku, GA od roku 1978 do roku 1998. Od roku 1993 do roku 1998 klinický ředitel pro multikulturní služby v centru duševního zdraví pro etnické komunity, které společně vytvořily poradna Cross Keys a místní presbyteriánský kostel (Doraville, GA).

Po odchodu z klinické praxe (prosinec 1998) vyučoval jeden kurz osobního psaní pro seniory a v letech 1999 až 2003 byl dobrovolníkem Diverzifikačního programu soudu pro mladistvé v okrese DeKalb. V roce 2009 obdržel Dr. L’Abate Cenu Americké psychologické asociace za významný profesionální přínos aplikovanému výzkumu.

Nyní se věnuje psaní a výzkumu na plný úvazek.

Diplomat a zkoušející Americké rady profesionální psychologie; člen a schválený supervizor Americké asociace pro manželství a rodinnou terapii; člen divizí 12 a 43 Americké psychologické asociace. Doživotní člen Americké ortopedické asociace. Charterový člen Americké akademie rodinné terapie. Dosavadní člen Národní rady pro rodinné vztahy. Spoluzakladatel a bývalý předseda Mezinárodní akademie rodinné psychologie. Charterový člen Americké asociace pro rozvoj preventivní psychologie. Pracoval 25 let jako abstraktor pro psychologické abstrakty.

Dříve působil v redakčních radách národních a zahraničních odborných a vědeckých časopisů. Konzultant také v různých nakladatelstvích. Autor a spoluautor více než 300 prací, kapitol a knižních recenzí v odborných a vědeckých časopisech. Autor, spoluautor, editor a spoluredaktor 45 knih, další dvě knihy jsou v tisku. Jeho práce byly přeloženy do čínštiny, dánštiny, finštiny, francouzštiny-Kanady, němčiny, japonštiny, korejštiny, polštiny a španělštiny. V jeho rodné Itálii vyšly čtyři knihy. Dvě jsou používány jako učebnice na katedře obecné psychologie na univerzitě v Padově.