Mezinárodní klasifikace fungování, zdravotního postižení a zdraví, také známá jako ICF, je klasifikace zdravotních složek fungování a zdravotního postižení.
Po devíti letech mezinárodního revizního úsilí koordinovaného Světovou zdravotnickou organizací (WHO) schválilo Světové zdravotnické shromáždění 22. května 2001 Mezinárodní klasifikaci fungování, zdravotního postižení a zdraví a její zkratku „ICF“. Tato klasifikace byla poprvé vytvořena v roce 1980 (a poté nazvána Mezinárodní klasifikací postižení, zdravotního postižení a handicapů, nebo ICIDH) WHO, aby poskytla sjednocující rámec pro klasifikaci zdravotních složek fungování a zdravotního postižení.
Klasifikace ICF doplňuje Mezinárodní klasifikaci nemocí WHO – 10. revize (ICD), která obsahuje informace o diagnóze a zdravotním stavu, nikoli však o funkčním stavu. ICD a ICF tvoří základní klasifikace v rámci mezinárodní klasifikace WHO (WHO – FIC).
ICF je strukturována kolem těchto obecných složek:
Fungování a postižení jsou chápány jako komplexní interakce mezi zdravotním stavem jedince a kontextuálními faktory prostředí i osobními faktory. Obraz, který tato kombinace faktorů a dimenzí vytváří, je o „osobě v jejím světě“. Klasifikace tyto dimenze pojímá jako interaktivní a dynamické spíše než jako lineární nebo statické. Umožňuje posouzení stupně postižení, i když se nejedná o měřicí nástroj. Je použitelný pro všechny lidi bez ohledu na jejich zdravotní stav. Jazyk ICF je neutrální, pokud jde o etiologii, a klade důraz spíše na funkci než na stav nebo nemoc. Je také pečlivě navržen tak, aby byl relevantní napříč kulturami i věkovými skupinami a pohlavími, takže je vysoce vhodný pro heterogenní populace.