Morální univerzalismus (také nazývaný morální objektivismus nebo univerzální morálka) je meta-etická pozice, kterou nějaký systém etiky nebo univerzální etika uplatňuje univerzálně, tedy pro „všechny podobně situované jedince“, bez ohledu na kulturu, rasu, pohlaví, náboženství, národnost, sexualitu nebo jiný rozlišovací znak. Morální univerzalismus je v protikladu k morálnímu nihilismu a morálnímu relativismu. Nicméně ne všechny formy morálního univerzalismu jsou absolutistické, ani nutně nejsou hodnotovým monistou; mnoho forem univerzalismu, jako je utilitarismus, jsou neabslutistické a některé formy, jako například to Izaiáše Berlina, mohou být hodnotovým pluralismem.
Podle R. W. Hepburna je přijetí morálního objektivismu
Lingvista a politický teoretik Noam Chomsky uvádí, že
Ve skutečnosti, jeden z, možná nejvíce, elementárních morálních principů je univerzálnost, to znamená, Když je něco správné pro mě, je to správné pro tebe; když je to špatné pro tebe, je to špatné pro mě. Každý morální kodex, který stojí za to se na něj alespoň podívat, to má nějak ve svém jádru.
Obrovská škála tradic a myslitelů podporovala tu či onu formu morálního univerzalismu, od starověkých platonistů a stoiků, přes křesťany a muslimy, až po moderní kantovské, objektivní, přírodní práva, lidská práva a utilitární myslitele. Všeobecná deklarace lidských práv OSN je prý příkladem morálního univerzalismu v praxi, ale článek 29, oddíl 3 tohoto dokumentu říká: „Tato práva a svobody nesmějí být v žádném případě vykonávány v rozporu s cíli a zásadami Organizace spojených národů.“ Zařazení této formulace staví OSN, samotnou, mimo dosah samotných práv, která prohlašuje za „univerzální“.