Murray Bowen, M.D., byl americký rodinný terapeut. Začátkem 50. let vyvinul systémovou teorii rodiny a uplatnil ji v rodinné terapii.
Bowen měl pocit, že problémy v rámci rodinné jednotky pramení z vícegeneračního transmisního procesu, kdy se úroveň diferenciace mezi členy rodiny postupně snižuje z jedné generace na druhou. Cílem „Terapie rozšířenými rodinnými systémy“ je zvýšit úroveň diferenciace mezi jednotlivými členy rodiny.
Během studia na Menningerově klinice koncem čtyřicátých let Bowen zaznamenal intenzivní emocionální dopad příbuzných, zejména matek, na schizofrenní pacienty. Jiní badatelé také pozorovali tento intenzivní vztah a popsali ho jako ‚symbiotický‘ a vysvětlili ho pomocí psychoanalytické teorie, tedy na základě nevědomých motivací a konfliktů pacienta a matky. (Kerr 4, 5)
Počínaje rokem 1954 pracoval Bowen v Národním ústavu duševního zdraví. Tam začal s výzkumem, který hospitalizoval jak schizofrenní pacienty, tak jejich rodiny. Bowen a jeho výzkumná skupina pozorovali „aspekty rodinných interakcí, které nikdy předtím nebyly definovány“. (Kerr 6) Dvě důležitá pozorování byla:
Bowen shrnul svou teorii pomocí osmi propojených konceptů
Diferenciace vlastního já se týká schopnosti člověka oddělit vlastní intelektuální a emocionální fungování od fungování rodiny. Bowen hovořil o lidech fungujících v jediném kontinuu nebo měřítku. Jedinci s „nízkou diferenciací“ se s větší pravděpodobností spojí s převládajícími rodinnými emocemi. (Související pojem je pojem nerozlišené masy ega, což je termín používaný k popisu rodinné jednotky, jejíž členové mají nízkou diferenciaci, a proto jsou emocionálně spojeni.) Ti s „nízkou diferenciací“ jsou závislí na souhlasu a přijetí ostatních. Buď se přizpůsobují ostatním, aby se jim zavděčili, nebo se pokoušejí donutit ostatní, aby se přizpůsobili sami sobě. Jsou tak zranitelnější vůči stresu a více se snaží přizpůsobit životním změnám. (534 Bowen 1974)
Mít dobře odlišené „já“ je ideál, který si nikdo neuvědomuje dokonale. Uvědomují si, že potřebují druhé, ale méně jsou závislí na přijetí a schválení druhých. Nepřijímají pouze postoj lidí kolem sebe, ale osvojují si promyšleně své zásady. Ty jim pomáhají rozhodovat o důležitých rodinných a sociálních otázkách a odolávají momentálním pocitům. Tak mohou navzdory konfliktům, kritice a odmítání zůstat klidní a s čistou hlavou natolik, aby odlišili myšlení zakořeněné v pečlivém posouzení faktů od myšlení zamlženého emocemi. To, co rozhodnou a řeknou, odpovídá tomu, co dělají. Když jednají v nejlepším zájmu skupiny, volí promyšleně, ne proto, že propadají vztahovým tlakům. S důvěrou ve své vlastní myšlení mohou buď podpořit názor druhého, aniž by se stali zbožnými, nebo odmítnout názor druhého, aniž by se stali nepřátelskými. (161 Bowen 1966)
Stejně tak by manžel mohl trávit více času v práci, než aby se pokoušel probírat manželství se svou ženou. Pracoval by tak jako vnitřní vztah, který manželku vylučuje.
Trojúhelníky mají obvykle jednu stranu v konfliktu a dva lidi v harmonii. Někdo vždy dře v trojúhelníku a tlačí na změnu. Když je napětí mírné, pozice v harmonii jsou žádoucí. Dva lidé v harmonii jsou vnitřní pozice trojúhelníku. Zasvěcení se spojují, když dávají přednost jeden druhému před méně žádoucím outsiderem. Zasvěcení také aktivně vylučují outsidera. Vyloučení vyvolává intenzivní pocity odmítnutí a outsider pracuje na tom, aby se dostal blíže k jednomu z nich.
Stejně jako u hudebních židlí nejsou pozice pevné. Pokud se mezi zasvěcenými vytvoří mírné až střední napětí, nejvíce nepohodlný zasvěcený se posune blíže k nezasvěcenému. Zbývající původní zasvěcený si pak vymění místo s nezasvěceným. Vyloučený zasvěcený se stane novým nezasvěceným a původní nezasvěcený je nyní zasvěcený. Jak se dalo předpokládat, nový nezasvěcený se posune, aby obnovil blízkost s jedním ze současných zasvěcených.
Při vysoké úrovni napětí se vnější pozice stává nejžádanější. Pokud se insideři silně střetnou, jeden insider se rozhodne pro vnější pozici tím, že přiměje současného outsidera, aby bojoval s druhým insiderem. Pokud manévrující insider uspěje, získá pohodlnější pozici tím, že bude sledovat další dva lidi, jak bojují. Když napětí a konflikt opadne, outsider se pokusí získat zpět vnitřní pozici.
Emocionální odříznutí se týká mechanismů, které lidé používají ke snížení úzkosti z nevyřešených emocionálních problémů s rodiči, sourozenci a dalšími členy z rodiny původu. Aby se vyhnuli citlivým problémům, buď se odstěhují od rodiny a zřídka se vracejí domů; nebo, pokud zůstávají ve fyzickém kontaktu se svou rodinou, aby se vyhnuli citlivým problémům, použijí mlčení nebo odvedou konverzaci jinam. I když odříznutí může snížit jejich bezprostřední úzkost, tyto nevyřešené problémy kontaminují jiné vztahy, zejména když jsou tyto vztahy ve stresu.
Opakem citového odstřižení je otevřený vztah. Je to velmi účinný způsob, jak snížit celkovou úzkost rodiny. Pokračující nízká úzkost umožňuje motivovaným členům rodiny začít pomalé kroky k lepší diferenciaci. Bowen napsal: „Pro takovou rodinu [která má závažné odstřižení] by mohlo být obtížné začít více citový kontakt s rozšířenou rodinou, ale jakákoli snaha o snížení odstřižení s rozšířenou rodinou zmírní intenzitu rodinného problému, zmírní příznaky a učiní jakýkoliv druh terapie daleko produktivnější.“ (537, 538 Bowen 1974)
Kerr, Michael E.; Murray Bowen. Family Evaluation: An Approach Based on Bowen Theory, 4, 5, 6.
Gilbert, Roberta M. (1992). Extraordinary Relationships: A New Way of Thing About Human Interactions, Minneapolis, MN: Chronimed Publishing.
Bowen, Murray, (1974) Toward the Differentiation of Self in One’s Family of Origin, jak vyšlo v knize Family Therapy In Clinical Practice, Copyright © 1985, 1983, 1978 by Jason Aronson, Inc., 1986 Tisk
Bowen, Murray, (1966) The Use of Family Theory in Clinical Practice, as published in Family Therapy In Clinical Practice, Copyright © 1985, 1983, 1978 by Jason Aronson, Inc., 1986 Printing