Chemická struktura nalomefenu
Nalmefen
Nalmefen (Revex) je antagonista opioidních receptorů používaný především při léčbě závislosti na alkoholu a byl také zkoumán při léčbě jiných závislostí, jako je patologické hráčství a závislost na nakupování.
Nalmefen je opiátový derivát podobný strukturou i účinností antagonistovi opiátů naltrexonu. Mezi výhody nalmefenu v porovnání s naltrexonem patří delší poločas, větší perorální biologická dostupnost a žádná pozorovaná dávka závislá jaterní toxicita. Stejně jako u jiných léků tohoto typu může nalmefen uspíšit akutní abstinenční příznaky u pacientů, kteří jsou závislí na opioidních lécích, nebo vzácněji při pooperačním použití k potlačení účinků silných opioidů používaných v chirurgii.
Nalmefen se od naltrexonu liší záměnou ketonové skupiny na 6. pozici naltrexonu za metylenovou (CH2) skupinu, což značně zvyšuje vazebnou afinitu k μ-opioidnímu receptoru. Nalmefen má také vysokou afinitu k ostatním opioidním receptorům a je znám jako „univerzální antagonista“ pro svou schopnost blokovat všechny tři.
V klinických studiích používajících tento lék se dávky používané k léčbě alkoholismu pohybovaly v rozmezí 20 – 80 mg denně perorálně. Testované dávky k léčbě patologického hráčství se pohybovaly mezi 25 – 100 mg denně. V obou studiích byl malý rozdíl v účinnosti mezi režimy nižšího a vyššího dávkování a nižší dávka (20 mg a 25 mg) byla nejlépe tolerovaná, s podobnou terapeutickou účinností jako vyšší dávky a menším počtem vedlejších účinků. Nalmefen je tedy při použití k léčbě závislostí přibližně dvakrát účinnější než naltrexon.
Bylo prokázáno, že intravenózní dávky nalmefenu v rozmezí 0,5 až 1 miligramu účinně působí proti respiračnímu útlumu vyvolanému předávkováním opiáty, i když to není obvyklá aplikace tohoto léku, protože naloxon je levnější.
U dávek nalmefenu vyšších než 1,5 mg se nezdá, že by při této aplikaci poskytovaly větší přínos. Delší poločas nalmefenu by však mohl být užitečný při léčbě předávkování zahrnující déle působící opioidy, jako je metadon, protože by vyžadoval méně časté dávkování, a tudíž by snižoval pravděpodobnost renarkotizace při odeznívání antagonisty.
Nalmefen je rozsáhle metabolizován v játrech, zejména konjugací s glukuronidem a také N-dealkylací. V nezměněné formě se vyloučí méně než 5% dávky. Metabolit glukoronidu je zcela neaktivní, zatímco N-dealkylovaný metabolit má minimální aktivitu.
Rozpustný ve vodě až 130 mg/ml, rozpustný v chloroformu až 0,13 mg/ml
Číslo CAS hydrochloridové soli: 58895-64-0
Distribuční poločas: 41 minut
Nežádoucí účinky: časté: hypertenze, tachykardie, závratě, nauzea, zvracení; příležitostné: horečka, hypotenze, vazodilatace, zimnice, bolest hlavy; vzácné: neklid, arytmie, bradykardie, zmatenost, halucinace, myoklonus, svědění.
{Alfentanil}
{Buprenorphine}
{Carfentanil}
{Codeine}
{Codeinone}
{Dextropropoxyfen}
{Diamorphine (Heroin)}
{Dihydrocodeine}
{Fentanyl}
{Hydrocodone}
{Hydromorphone}
{Methadone}
{Morphine}
{Morphinone}
{Oxycodone}
{Oxymorphone}
{Pethidine (Meperidine)}
{Remifentanil}
{Sufentanil}
{Tramadol}