Neuromyotonie (NMT), také známá jako Isaacsův syndrom, je pohybová porucha vznikající formou hyperexcitability periferních nervů, která způsobuje spontánní svalovou aktivitu vyplývající z opakovaných akčních potenciálů motorických jednotek periferního původu.
Tři příčiny NMT jsou:
1) Získané
2) Paraneoplastické
3) Dědičné
Získaná forma je nejčastější příčinou až 80 procent všech případů a je podezření, že je autoimunitně zprostředkovaná, což je obvykle způsobeno protilátkami proti neuromuskulárnímu spojení.
Přesná příčina není známa. Nicméně autoreaktivní protilátky mohou být detekovány u různých periferních poruch (např. myasthenia gravis, Lambert-Eatonův myastenický syndrom) a poruch centrálního nervového systému (např. paraneoplastická degenerace mozečku, paraneoplastická limbická encefalitida). Jejich příčinná role byla prokázána u některých z těchto onemocnění, ale ne u všech. Neuromyotonie je považována za jednu z nich s hromaděním důkazů o autoimunitním původu v posledních několika letech. Autoimunitní neuromyotonie je typicky způsobena protilátkami, které se vážou na draslíkové kanály na motorickém nervu, což má za následek kontinuální/hyperexcitabilitu. Nástup je typicky pozorován ve věku 15-60 let, přičemž u většiny dochází k projevům příznaků před dosažením věku 40 let. Některé případy neuromyotonie se nejen zlepšují po výměně plazmy, ale mohou mít také protilátky ve vzorcích séra proti napěťově řízeným draslíkovým kanálům. Navíc bylo prokázáno, že tyto protilátky snižují funkci draslíkových kanálů v buněčných liniích neuronů.
NMT je různorodá porucha. V důsledku svalové hyperaktivity se u pacientů mohou objevit svalové křeče, ztuhlost, příznaky podobné myotonii (pomalá relaxace), hyperhidróza (nadměrné pocení), myokymie (chvění svalu), fascikulace (svalové záškuby), únava, intolerance cvičení a další související příznaky. Příznaky (zejména ztuhlost a fascikulace) jsou nejvýraznější v lýtkách, nohou, trupu a někdy i v obličeji a krku, ale mohou postihnout i jiné části těla. Příznaky NMT mohou kolísat v závažnosti a četnosti. Příznaky se pohybují od pouhých obtíží až po vysilující (vzácné). Nejméně třetina lidí také pociťuje smyslové příznaky.
Existují tři hlavní typy NMT:
Diagnóza je klinická a zpočátku spočívá ve vyloučení častějších onemocnění, poruch a onemocnění a obvykle začíná na úrovni praktického lékaře. Lékař může provést základní neurologické vyšetření, včetně koordinace, síly, reflexů, pocitů atd. Lékař může také provést sérii testů, které zahrnují krevní testy a MRI.
Odtud je pravděpodobné, že pacient bude odkázán k neurologovi nebo neuromuskulárnímu specialistovi. Neurolog nebo specialista může provést řadu specializovanějších testů, včetně EMG/NCS (to je jeden z nejdůležitějších testů), CT hrudníku (k vyloučení paraneoplastiky) a specifických krevních testů, které hledají napěťově řízené protilátky proti draslíkovému kanálu, protilátky proti acetylcholinovému receptoru a sérovou imunofixaci, TSH, ANA ESR, EEG atd. Neuromyotonie je charakterizována elektromyograficky dvojitým, tripletním nebo multipletovým výbojem jedné jednotky, které mají vysokou, nepravidelnou intraburstní frekvenci. Fibrilační potenciály a fascikulace jsou často také přítomny u elektromyografie.
Vzhledem k tomu, stav je tak vzácné, to může být často roky před správnou diagnózu je vyroben.
NMT není smrtelné a lze jej kontrolovat. Protože však NMT napodobuje některé příznaky onemocnění motorického neuronu (ALS) a jiných závažnějších onemocnění, která mohou být smrtelná, může často docházet k výrazné úzkosti až do stanovení diagnózy. V některých vzácných případech byla získaná neuromyotonie chybně diagnostikována jako amyotrofická laterální skleróza (ALS), zejména pokud mohou být fascikulace patrné při absenci jiných klinických příznaků ALS. Nicméně, fascikulace jsou zřídka prvním příznakem ALS, protože charakteristickým příznakem je slabost. Chcete-li získat přesnou diagnózu, navštivte vyškoleného neuromuskulárního specialistu.
Hyperexcitabilita periferních nervů
Neuromyotonie je typ hyperexcitability periferních nervů. Hyperexcitability periferních nervů je deštníková diagnóza, která zahrnuje (v pořadí podle závažnosti příznaků od nejméně závažných po nejzávažnější) benigní Fascikulační syndrom, Křečový Fascikulační syndrom a neuromyotonii. Někteří lékaři uvedou pouze diagnózu hyperexcitability periferních nervů, protože rozdíly mezi těmito třemi jsou do značné míry záležitostí závažnosti příznaků a mohou být subjektivní. Byla však stanovena některá objektivní EMG kritéria, která pomáhají rozlišovat mezi těmito třemi.
Není znám lék na neuromyotonii, ale tento stav je léčitelný. Antikonvulziva, včetně fenytoinu a karbamazepinu, obvykle poskytují významnou úlevu od ztuhlosti, svalových křečí a bolesti spojené s neuromyotonií. Plazmatická výměna a IVIg léčba mohou poskytnout krátkodobou úlevu u pacientů s některými formami získané poruchy. Spekuluje se, že plazmatická výměna způsobuje interferenci s funkcí draslíkových kanálů závislých na napětí, což je jeden ze základních problémů hyperexcitability u autoimunitní neuromyotonie. Krátkodobou úlevu poskytují také botoxové injekce. Imunosupresiva, jako je prednison, mohou poskytnout dlouhodobou úlevu u pacientů s některými formami získané poruchy.
Dlouhodobá prognóza u jedinců s touto poruchou je nejistá, což většinou souvisí s etiologií (základní příčina; tj. autoimunitní, paraneoplastická atd.) a nedostatkem výzkumu této poruchy. V posledních letech však naše zvýšené pochopení základních mechanismů NMT a autoimunity vedlo k vývoji nových léčebných strategií. Poruchy NMT jsou nyní přístupné léčbě a jejich prognózy jsou dobré. Mnoho pacientů dobře reaguje na léčbu, která obvykle poskytuje výraznou úlevu od příznaků. Byly zaznamenány některé případy spontánní remise, včetně původních dvou Issacsových pacientů, kteří byli sledováni o 14 let později.
I když příznaky NMT mohou kolísat, obecně se nezhoršují v nic závažnějšího a při správné léčbě jsou příznaky zvládnutelné.
U velmi malé části případů s NMT se mohou v klinickém průběhu objevit nálezy v centrálním nervovém systému, což způsobuje poruchu zvanou Morvanův syndrom, a ve vzorcích séra mohou mít také protilátky proti draslíkovým kanálům. Poruchy spánku jsou pouze jedním z řady klinických stavů pozorovaných u případů s Morvanovým syndromem od zmatenosti a ztráty paměti až po halucinace a bludy. Jedná se však o samostatnou poruchu.
Některé studie také spojují NMT s určitými typy nádorů, většinou plic a brzlíku, což naznačuje, že NMT může být v některých případech paraneoplastický. V těchto případech určí prognózu základní nádorové onemocnění. Většina případů NMT je však autoimunitní a není spojena s nádorovým onemocněním.
anat (h/n, u, t/d, a/p, l)/phys/devp/hist
noco (m, s, c)/cong (d)/tumr, sysi/epon, injr
CACNA1A (Familiární hemiplegická migréna 1, Epizodická ataxie 2, Spinocerebellární ataxie typ-6) · CACNA1C (Timothyho syndrom, Brugadův syndrom 3, Long QT syndrom 8) · CACNA1F (Oční albinismus 2, CSNB2A) · CACNA1S (Hypokalemická periodická paralýza 1, Thyrotoxická periodická paralýza 1) · CACNB2 (Brugadův syndrom 4)
RYR1 (maligní hypertermie, centrální onemocnění) · RYR2 (CPVT1, ARVD2)
SCN1A (familiární hemiplegická migréna 3, GEFS+ 2, febrilní záchvat 3A) · SCN1B (Brugadův syndrom 6, GEFS+ 1) · SCN4A (hypokalemická periodická paralýza 2, hyperkalemická periodická paralýza, Paramyotonia congenita, draslíkem zhoršená myotonie) · SCN4B (syndrom dlouhého QT 10) · SCN5A (Brugadův syndrom 1, syndrom dlouhého QT 3) · SCN9A (erythromelalgie, febrilní záchvat 3B, porucha paroxysmální extrémní bolesti, vrozená necitlivost na bolest)
SCNN1B/SCNN1G (Liddlův syndrom) · SCNN1A/SCNN1B/SCNN1G ( Pseudohypoaldosteronismus 1AR)
KCNA1 (Epizodická ataxie 1) · KCNA5 (Familiální fibrilace síní 7) · KCNC3 (Spinocerebellární ataxie typ-13) · KCNE1 (Jervellův a Lange-Nielsenův syndrom, Long QT syndrom 5) · KCNE2 (Long QT syndrom 6) · KCNE3 (Brugadův syndrom 5) · KCNH2 (Short QT syndrom) · KCNQ1 (Jervellův a Lange-Nielsenův syndrom, Romano-Wardův syndrom, Short QT syndrom, Long QT syndrom 1, Familiální fibrilace síní 3) · KCNQ2 (BFNS1}
KCNJ1 (Bartterův syndrom 2) · KCNJ2 (Andersen-Tawilův syndrom, syndrom dlouhého QT 7, syndrom krátkého QT) · KCNJ11 (TNDM3) · KCNJ18 (Thyrotoxická periodická paralýza 2)
CFTR (cystická fibróza, vrozená absence chámovodu) · CLCN1 (Thomsenova choroba, Myotonia congenita) · CLCN5 (Dentova choroba) · CLCN7 (Osteopetrosis A2, B4 · BEST1 (Vitelliformní makulární dystrofie) · CLCNKB (Bartterův syndrom 3)
TRPC6 (FSGS2) · TRPML1 (Mucolipidosis type IV)
GJA1 (Oculodentodigital dysplasia, Hallermannův-Streiffův syndrom, Hypoplastic left heart syndrome) · GJB1 (Charcot-Marie-Tooth disease X1) · GJB2 (Keratitis-ichthyosis-deafness syndrom, Ichthyosis hystrix, Bart-Pumphreyův syndrom, Vohwinkelův syndrom) · GJB3/GJB4 (Erythrokeratodermia variabilis, Progresivní symetrická erythrokeratodermie) · GJB6 (Cloustonova hidrotická ektodermální dysplazie)
AQP2 (Nefrogenní diabetes insipidus 2)