Nicolas Abraham (1919–1975) byl francouzský psychoanalytik maďarského původu, který se nejvíce proslavil spoluprací s Marií Torokovou. Dvojice zaujala velmi individuální přístup k psychoanalytické teorii a domnívala se, že použití předem stanovených pojmů (kastrace, touha po matce atd.) může být pro motivy jedince příliš svazující, než aby jasně zapadalo do rámce jeho osobních zkušeností. Abraham se vzdělával na Sorbonně ve filozofii a analytické vzdělání dokončil v 50. letech.
Abrahám (spolu s Marií Torokovou) pracoval v rámci freudovského paradigmatu, ale jak bylo upřesněno nálezy Sandora Ferencziho; a skutečně oboje rozšířil – jako u jeho konceptu ‚parazitického začlenění‘, rozšíření ‚introjekce, jak ji definoval Ferenczi‘. Společně s Torokem ‚zavedl několik klíčových konceptů současné psychoanalýzy: rodinné tajemství, přenášené z jedné generace na druhou (teorie fantoma), nemožnost truchlení po vzniku hanebných libidinálních impulsů u pozůstalých před nebo po smrti někoho (smuteční porucha), tajné ztotožnění s jiným (začlenění), pohřbení nepřípustné zkušenosti (krypta)‘.
Zvláště pozoruhodné bylo ‚dílo Nicolase Abrahama a Marie Torokové o mezigeneračním přenosu fantoma‘ vytvořeného traumatem. ‚Abraham a Torok používají slovo „nescience“ k popisu fantomového efektu. Odkazuje na mezeru ve znalostech, kde se nachází trauma‘. Pravděpodobně alespoň ‚fantom‘ představuje radikální přeorientování freudovských a postfreudovských teorií psychopatologie, protože zde symptomy nepramení z vlastních životních zkušeností jednotlivce, ale z psychických konfliktů, traumat nebo tajemství někoho jiného‘.
Neméně vlivné bylo jejich pojetí „krypty“. „Podle teorií Abraháma a Toroka dochází ke stavbě krypty tehdy, když ztrátu, „segment stále tak významně prožívané Skutečnosti – neprodejné, a tudíž nepřístupné postupnému asimilačnímu truchlení“ – nelze přiznat jako ztrátu“. Krypta je tedy „místem uvnitř subjektu, v němž je ztracený předmět „spolknut a zakonzervován“.
Obě myšlenky se prolínají v „jejich pojetí „kryptonomie“, rekonfiguraci freudovského nevědomí jako psychické „krypty“, jakési hrobce či trezoru ukrývajících ne zcela konfrontované „fantomy“ (fantomy) či tajemství z analytikovy dřívější historie“. Krypta tak tvořila součást stále se prohlubujícího souboru obranných mechanismů: „Pod fetišem zůstává skryta okultní láska ke slovnímu předmětu, pod touto láskou se skrývá tabuizovaná vzpomínka na katastrofu a nakonec pod katastrofou věčná vzpomínka na nahromaděné potěšení“.
Derrida však trvá na tom, že i když ‚duchové efekty a kryptové efekty (včlenění) byly objeveny téměř současně, ve stejném problematickém prostoru…jejich striktní odlišnost‘ musí být stále uznána.
Mezi dalšími tématy, kterými se zabývá Abraham, najdeme:
1. ‚The shell-and-the-kernel…the theory of nuclearity‘.
2. Z jeho filosofického dědictví vzešlo Abrahamovo užití transphenomenologie a anasemie: „Opět se setkáme s tímto transphenomenologickým motivem, který spolu s anasemickým pravidlem tento výzkum dlouhodobě orientoval“. S odkazem na specifickou psychoanalytickou konceptualizaci by se dalo říci, že „Anasemie“ je tedy procesem problematizování významu znaků blíže neurčeným způsobem“.
3. ‚Ve své eseji O symbolu nastiňuje Nicholas Abraham teorii katastrofy nebo překážky, jejímž počátečním předpokladem je nebezpečí rozpadu‘; obranu proti nebezpečí lze nalézt v ‚manipulaci se slovními entitami…nazývanými různě kryptonymie, kryptonymie nebo rozbitý symbol ‚.
Bylo naznačeno, že ‚v letech 1959 až 1975 Abrahamova práce přispěla k obnově psychoanalytické teorie a praxe…[jak] jeho objevy dotvářejí Freudovy teorie a pomáhají rozšiřovat hranice analýzy….Ve Francii Abrahamova práce představovala třetí cestu mezi ortodoxním freudiánstvím a lakanismem. Překonáním různých forem odporu dosáhla celosvětového uznání‘.
Existuje cena s názvem Cena Nicolase Abrahama a Marie Torokové, kterou každé dva roky uděluje Evropská asociace dílu (knize, diplomové práci nebo článku) vytvořenému ve francouzštině během předchozích dvou let (poprvé od 1. ledna 2000 a 31. prosince 2001). Tato cena má zdůraznit zájem, který si asociace udržuje o výzkumnou práci v návaznosti na některou z mnoha cest, které otevřela práce Nicolase Abrahama a Marie Torokové. Zohledňují se teoretické kvality a klinická hodnota prezentované práce, ale také její inovativní charakter.
Ester Raškinová, „Nástroje pro novou literární kritiku: dílo Abrahama a Toroka“ Diakritika 18, č. 4 (Zima 1988):31-52
–
VIAF: 41835607 –
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–