Nirvána

V indických náboženstvích buddhismus, džinismus a hinduismus, nirvána (ze sanskrtu निर्वाण, páli: Nibbāna – čínsky: 涅槃; pinyin: niè pán), doslova „vyhynutí“ a/nebo „vyhasnutí“, je vyvrcholením jogínské snahy o osvobození. Hinduismus a džinismus také používají slovo nirvána k popisu stavu mokša a hovoří se o něm v několika hinduistických tantrických textech, stejně jako v Bhagavadgítě.

Buddhismus a psychologie
Buddhistická psychologie
Buddhistická filozofie
Buddhismus a psychoanalýza
Buddhismus a psychoterapie

Etymologicky je nirvána (Pali Nibbana) v sútře „bhavanirodha nibbanam“ (Poddanost stávání se znamená nirvána). Nirvána v sútře není nikdy pojata jako místo, ale jako antinomie samsáry (viz níže), která je sama synonymem nevědomosti (avidžja). „Toto praví: „osvobozená mysl/vůle (citta), která nelpí“ znamená Nibbana“ [MN2-Att. 4.68]. Nibbana je míněna specificky jako pertains gnosis, která ukončuje identitu mysli (citta) empirickými jevy. Doktrína Nibbana je řečena o mysli, která již „nepřichází (bhava) a neodchází (vibhav)“, ale která dosáhla stavu na věčné časy, kdy „osvobození (vimutta) může být řečeno“.

Nese další konotace zklidnění, ochlazení a míru; uskutečnění nirvány je přirovnáváno k ukončení avidžji (nevědomosti), která udržuje vůli (citta/mysl) procházet samsárou život po životě, což způsobuje (a je způsobeno) mimo jiné touhou, vědomím, zrozením, smrtí, chamtivostí, nenávistí, bludy, nevědomostí. Nirvána tedy není místo ani stav, je to absolutní pravda, kterou je třeba realizovat, a člověk tak může učinit, aniž by zemřel. Když člověk, který si nirvánu uvědomil, zemře, jeho smrt je označována jako jeho parinirvána, jeho úplný odchod, protože jeho život byl jeho posledním spojením s cyklem smrti a znovuzrození (samsára), a už se znovu nenarodí. Buddhismus zastává názor, že konečným cílem a koncem existence je uskutečnění nirvány; co se stane člověku po jeho parinirváně, nelze vysvětlit, protože je to mimo veškerou myslitelnou zkušenost.

Doporučujeme:  Circumduction (anatomie)

Gautama Buddha někdy označuje nirvánu jako amatu („nesmrtelnost“). Jinde Buddha nazývá nirvánu „nepodmíněným prvkem“ (tj. tím, který nepodléhá příčinné souvislosti). Nirvánu není možné definovat přímo; lze ji pouze prožívat nebo realizovat. Člověk to možná ani není schopen říci, protože říkat to znamená existenci prožívajícího subjektu – který by ve skutečnosti po úplné nirváně netrval. Zatímco některé související účinky nirvány lze identifikovat, definici nirvány lze aproximovat pouze tím, čím není. Není to lpící existence, kterou je člověk chápán jako postižený. Není to žádné stávání se. Nemá to žádný původ ani konec. Není to stvořeno ani vykonstruováno. Nemá to žádné duality, takže to nelze popsat slovy. Nemá to žádné části, které by se daly od sebe odlišit. Není to subjektivní stav vědomí. Není to podmíněno ani ničím jiným.

Je třeba také poznamenat, že Buddha odrazoval od určitých linií spekulací, včetně spekulací o stavu osvícené bytosti po smrti, s odůvodněním, že nebyly užitečné pro sledování osvícení; definice nirvány by tedy mohly být označeny za doktrinálně nedůležité.

V Samjutta Nikaja (SN43:14) Buddha popisuje Nibbanu jako:
„vzdálený břeh, jemný, velmi těžko viditelný, neagresivní, stabilní, nerozvinutý, nemoanifest, nevyžádaný, mírumilovný, nesmrtelný , vznešený, příznivý, bezpečný, zničení touhy, báječný, úžasný, neutuchající, neutuchající stav, neutuchající, nezaujatý, nezaujatý, čistota, svoboda, neutuchající, ostrov, přístřeší, azyl, útočiště…“

Na konci Maha Satipattana Sutta v Digha Nikaya Buddha popisuje úspěch čtyř meditací Pattana takto:
„Ten, kdo je upřímný sám k sobě a praktikuje tyto čtyři meditace Pattana bez prodlení, by měl být ochoten dosáhnout Arahat nebo Anagami úroveň, v sedmi dnech až sedmi letech v čase, který by nakonec přímo do Nirvana”

Nazývat nirvánu „opakem“ samsáry nebo naznačovat, že je oddělena od samsáry, je doktrinálně nepřesné. Podle raného mahájánového buddhismu jsou ve skutečnosti totožné. V době Nāgārjuny existují učení o identitě nirvány a samsáry. Nicméně i zde se předpokládá, že přirozený člověk trpí přinejmenším zmatkem, pokud jde o povahu samsáry.

Doporučujeme:  William B. Stiles

Theravada činí z protikladu samsáry a nibbány výchozí bod celé cesty za vysvobozením. A ještě více bere tento protiklad jako určující konečný cíl, kterým je právě překročení samsáry a dosažení osvobození v nibbaně. V čem se Theravada výrazně liší od mahájánských škol, které také začínají dualitou samsáry a nirvány, je to, že odmítá považovat tuto polaritu za pouhou přípravnou lekci šitou na míru těm s tupými schopnostmi, která má být nakonec nahrazena nějakým vyšším poznáním nedvojnosti. Z hlediska páli sútty, i pro utrpení Buddhy a Arahantů a jeho zastavení, zůstávají samsára a nibbana odlišné.

Podle zkušeností některých je Nirvána stav, který všech šest základen (Oko, Ucho, Nos, Jazyk, Tělo a Mysl) nemůže cítit.

Nirvána v Mahaparinirvanské sútře

Nicméně v některých mahájánových učeních Buddhy je Nirvána, nebo zejména „Velká nirvána“ (vyšší než „obyčejná“ Nirvána), považována za sféru nebo doménu („visája“) Pravého Já. V „Mahájánové Mahaparinirvánové sútře“, stejně jako v řadě dalších důležitých Mahájánových súter, je Velká nirvána vnímána jako stav, který představuje dosažení toho, co je „Věčné, Já, Blaženost a Čisté“. Mahá-nirvána se tak stává ekvivalentem nevýslovného, neotřesitelného, blaženého, všeprostupujícího a nesmrtelného Já samotného Buddhy – tajemství, které žádná slova nemohou adekvátně zasáhnout a které může plně poznat pouze Probuzená Bytost přímo.

Důležitou stránkou Nirvány obecně je, že to není něco, co vzniká zřetězením příčin, co vzniká v důsledku příčin a podmínek: vždy to bylo, je a bude. Ale vzhledem k morální a mentální temnotě obyčejných, samsaricky spletených vnímajících bytostí, zůstává skryto před neprobuzeným vnímáním. Buddha Mahaparinirvanské sútry trvá na své věčné přirozenosti a říká:

„Není to tak, že přirozená podstata nirvány neexistovala, ale nyní existuje. Pokud přirozená podstata nirvány existovala, pak by byla osvobozena od přírody) věčně (přítomna v přírodě je či není, přirozenost a přirozenost jsou věčně přítomny … Vzhledem k tomu, že temnota není vidět. Tathagata, bytosti obdařeny vševědoucím vědomím (sarvajna-jnana), rozsvítí lampu vhledu s jeho schopnostmi-prostředky (hiskauya-salya) a Bodattvas vnímají věčnost, blaženost, já a čistotu nirvány.“ V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nirvana na anglické Wikipedii. Tathagata, bytosti byly obdařeny vševědoucím vědomím (kleklekle-sarvajna-jnana), rozsvítí lampu vhledu s jeho schopnostmi-prostředky (hiskauya-salya) a Bodkleattvas vnímají věčnost, blaženost, já a čistotu nirvány.“ V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nirvana na na anglické Wikipedii.

Doporučujeme:  Pars compacta

Podle mahájánového učení je životně důležité, aby každá bytost, která dosáhla Nirvány, nebyla vymazána nebo vyhasla: dochází k vyhynutí nestálého a trpícího „světského já“ nebo ega, ale nikoli nesmrtelného „supramundanního“ Já přebývajícího Buddhy. Buddha v „Mahájánové Mahaparinirvánové sútře“ (tibetské verzi) uvádí: „Nirvána je nesmrtelná… Ti, kteří přešli do Nirvány, jsou nesmrtelní. Říkám, že každý, kdo je obdařen pečlivou pracovitostí, není sloučen, a i když se zapojuje do smíšených věcí, nestárne, neumírá, nezahyne.“

Najít tuto stránku na Wiktionary:
Nirvana