Ochlokracie (řecky οχλοκρατια; latinsky ochlocratia) je vláda davu nebo neorganizované masy lidí, nebo zastrašování ústavních činitelů.
Ochlokracie se někdy používá jako pejorativní termín pro majoritářství. Navíc je to termín v občanské nauce, který naznačuje, že neexistuje vůbec žádná formální autorita, dokonce ani obecně přijímaný pohled na anarchismus, a tak se spory vyvolávají, bojují a uzavírají hrubou silou – moc dává právo, ale jen velmi lokálním a dočasným způsobem, jako jiný dav nebo jiná nálada může stejně snadno ovlivnit rozhodnutí. Často je spojována s demagogií a vládou vášně nad rozumem.
Zdá se, že tento termín vymyslel Polybius ve svých Historiích (6.4.6) . Používá ho k pojmenování „patologické“ verze lidové vlády v protikladu k „dobré“ verzi, kterou označuje jako demokracii. V Talmudu je mnoho zmínek o slově „ochlos“ (kde „ochlos“ odkazuje na cokoliv od „davu“, přes „obyvatelstvo“ až po „ozbrojenou stráž“), stejně jako v židovském komentáři Raši k Bibli. Slovo je zaznamenáno v angličtině od roku 1584, odvozeno z francouzského ochlocratie (1568), které pochází z původního řeckého okhlokratia, z okhlos „dav“ a kratos „vláda, moc, síla“
ochlokrat je ten, kdo je obhájcem nebo straníkem ochlokracie. Může se také používat jako přídavné jméno ochlokratické nebo ochlokratické.
Zda jsou či nejsou rozhodnutí vynucená davem dobrá, je zcela jiná věc.
Hrozba vlády lůzy (ne nepodobná termínu tyranie většiny) je často používána jako řečnická pomůcka těmi, kteří si přejí, aby byla určité vládnoucí menšině přidělena větší moc.
Je však třeba poznamenat, že fráze „tyranie většiny“ je frází častěji spojovanou s dílem Johna Stewarta Milla „O svobodě“. Mill vidí tyranii většiny jako situaci, kdy se většina snaží pošpinit práva menšin. Například důvod, proč máme listinu práv ve Spojených státech, je chránit práva jednotlivce před tyranií většinové skupiny, která by jinak menšinu popírala.
Historikové často komentují vládu lůzy jako faktor vzestupu Říma a jeho udržování, protože samotné město Řím bylo velké. I když, na rozdíl od toho, co někteří pomýlení lidé říkali, Řím neměl v dávných dobách populaci milionu lidí. Skutečné číslo bylo mezi 100 000 a 250 000 – viz jejich vlastní sčítání lidu a Augustovy nároky. Aristokracie a dokonce i armáda byla ve srovnání s občanstvem velmi malá. Se zbraněmi, které byly také hrubé, neexistovala vojenská síla, která by se vypořádala se vzpourou většího obyvatelstva. Neustále byla potřeba udržovat lidi nakrmené, rozptýlené a v úctě k moci státu. Ti, kteří to dokázali, vládli nejen Římu, ale celé Římské říši.
Poruchy v této kontrole často vedly ke ztrátě moci, nebo dokonce ke ztrátě hlav úředníků – nejvýrazněji za Commodovy vlády, kdy Cleander nemoudře použil pretoriánskou gardu proti davu, který si přišel pro jeho hlavu. Jak to líčí Edward Gibbon,
„Lid… se rozhněvanými výkřiky dožadoval hlavy veřejného nepřítele. Cleander, který velel pretoriánským strážím, nařídil jízdě, aby vyrazila vpřed a rozehnala pobuřující zástupy. Zástupy prchaly se srážkami k městu; několik jich bylo zabito a mnoho dalších ušlapáno k smrti; když však jízda vjela do ulic, jejich pronásledování zastavila sprška kamenů a šipek ze střech a oken domů. Pěšáci, kteří dlouho žárlili na výsady a drzost pretoriánské jízdy, objali družinu lidu. Vřava přerostla v pravidelné střetnutí a hrozila všeobecným masakrem. Pretoriáni posléze ustoupili, utiskováni počtem; a příliv lidové zuřivosti se vrátil s dvojnásobným násilím proti branám paláce, kde ležel Commodus rozpuštěný v přepychu a sám nevědomý občanské války… Commodus se vytrhl ze svého snu o rozkoši a přikázal, aby hlava Cleandera byla vyhozena lidu. Požadovaná podívaná okamžitě utišila vřavu…“
To následovalo po předchozím incidentu, kdy britské legie požadovaly a obdržely smrt Perennise, předchozího správce. Dav si tak uvědomil, že má všechny šance na úspěch.
Mafie kdysi ovlivňovala politiku
Během Francouzské revoluce hrály davy v Paříži podobnou funkci, ale byly pečlivěji zmanipulovány politickými vůdci, kteří vycítili, že mají moc zbavit se monarchie úplně, jak to udělali, a nakonec zřídit zastupitelskou demokracii (která zase padla na Napoleonův model polokonstituční monarchie).
Moderní teorie občanské neposlušnosti a satyagrahy se do jisté míry podobají vládě lůzy a její mechanice. Pro velké množství lidí, zejména těch mírumilovných, je jistě dosti děsivé pochodovat a vykřikovat společné požadavky, je-li člověk obviněn z nepříjemného úkolu je odmítnout. Pokud by se římské stráže, čelící ukřižování za neposlušnost, daly ovládnout lůzou, je samozřejmě možné ovládnout i moderní policii i v policejním státě. Sametová revoluce v bývalém Československu a odpor proti vojenskému převratu v Sovětském svazu v roce 1991, který vedl k rozpadu tohoto státu, to jsou situace, kdy je možné, že to byla právě „lůza“, která vyhrála díky přeběhlíkům z moci.
Ať už úmyslně nebo okolnostmi, nenásilné a dobře organizované shromáždění se často degradují na neukázněný dav. Provokace zevnitř a z vnějších sil je často faktorem, ale davová dynamika se často spontánně objeví, aby čelila mírumilovným záměrům těch, kteří shromáždili dav. Zveřejněná pojednání o teorii občanské neposlušnosti téměř vždy povzbuzují praktikující k nastolení pořádku ve svých řadách, ale skupiny občanské neposlušnosti se často potýkají s obtížemi při kontrole těch, které rekrutují. Dr. Martin Luther King, renomovaný obhájce spořádaných demonstrací skupinové moci, zemřel poté, co se vrátil do Memphisu, aby obnovil pořádek na demonstracích, které inspiroval, ale které se při jeho předchozí návštěvě změnily v násilí.
Omezení vlivu davu
Scénář, kdy davový tlak nezvítězil, je vidět na incidentech na náměstí Tchien-an-men v roce 1989. Zatímco pekingské jednotky Lidově osvobozenecké armády zpočátku odmítaly útočit na studenty okupující náměstí, byly přivezeny nové jednotky z venkova, které měly tendenci vnímat studenty ne jako občany, jako jsou oni sami, ale jako lidi klamané privilegovaným postavením v čínské společnosti[Jak odkazovat a odkaz na shrnutí nebo text].
Mnozí z prominentnějších studentských vůdců, kteří se během své milionové okupace náměstí pokusili zavést provizorní civilní pořádek, údajně uprchli z Pekingu ještě před příjezdem venkovských vojsk a nechali obyvatele Pekingu, aby se sami rozhodovali bez doporučení studentských vůdců [Jak odkazovat a odkaz na shrnutí či text]. Jiní z náměstí utekli po osobní konfrontaci s vojáky, což naznačovalo, že zbývající studentští vůdci se nerozptýlili mezi dav ve snaze uspořádaně ukončit svou demonstraci. Někteří studenti radikálnějšího smýšlení se připojili k vnějším barikádám, které byly bráněny improvizovanými zbraněmi, a zmocnili se klíčového mostu vedoucího do Pekingu [Jak odkazovat a odkaz na shrnutí či text]. Zatímco se vojáci probíjeli barikádami a přes centrum města obsazené nyní davem bez vůdců, zranění z bojů a zranění z nepřímé střelby v městském prostředí si vyžádala smrt. Mezi mrtvými a zraněnými byli obyvatelé Pekingu, vojáci PLA a studenti, kteří opustili náměstí, aby prosadili barikády kolem města.
Jak ukazuje tento příklad, spoléhat se na pouhou sílu davu a rozvrat je v každém politickém hnutí riskantní a nemusí se na ně spoléhat po nějakou delší dobu. Anarchismus je teorie občanské nauky, která se opírá o davy a pasivní odpor, ale všechny její větve zdůrazňují potřebu etických vztahů a dobrovolného sdružování. To není adekvátní popis „davu“, který zpravidla postrádá cokoliv, co by se dalo skutečně popsat jako skutečná „integrita“ nebo explicitní „etický kodex“. Setkání s vládou davu obvykle závisí na hrozbách tělesného ublížení – dělejte, co dav chce, a nic se vám nestane; odolávejte, a téměř jistě se vám to podaří – pouhá velikost a psychologické složení davu ztěžuje nebo znemožňuje přisuzovat vinu jedné osobě. O morálce davu a jeho činech lze říci, že závisí na tom, jaké jsou jeho požadavky, čím je ovlivňován a proti čemu bojuje. Zatímco většině lidí by vadilo, kdyby dav způsoboval újmu obyčejným občanům, totéž nelze říci o davu, který povstává, aby sesadil tyrana; tyto odlišnosti se bohužel mohou ztratit v vášních davu.
Pojem „mafie“ se také někdy používá k popisu organizovaného zločinu. Vzhledem k tomu, že pro kriminální živly je poměrně jednoduché zneužívat veřejné sváry, například rabováním nebo uchvacováním moci pomocí podvodů, je zde určitý ohlas v tom, že „mafiánskou vládu“ lze popsat tak, že mají moc ti lidé, kteří vykořisťují nebo vytvářejí mafii tím, že je vedou k násilí.
Na určitých místech s pochybnou historií zastupitelské demokracie je fyzická kontrola volebních místností formou vlády davu, která určuje, kdo vyhraje: ten, kdo dokáže přivést více příznivců (typicky s holemi a zemědělskými nástroji, i když dnes obvykle s noži a pistolemi), aby udržel protistranu mimo, vyhrává. Politické soukromí v takovém stavu velmi často neexistuje, takže odplata vůči přeběhlíkům je snadná.
Někteří kritici považují protest antiglobalizačního hnutí proti schůzkám G8 a Světové obchodní organizace a MMF za pokus o nastolení vlády davu. To může mít platnost, protože takovým skupinám se občas podařilo změnit část programu, načasování nebo místo konání takových schůzek a donutit vůdce, aby se zabývali jejich obavami; podle některých neúměrně k míře, do jaké jsou sdíleny v populaci [Jak odkazovat a odkazovat na shrnutí nebo text].
Anarchie ·
Demokracie ·
Geniokracie ·
Gerontokracie ·
Meritokracie ·
Matriarchie ·
Ochlokracie ·
Panarchismus ·
Patriarchie ·
Plutokracie ·
Teokracie ·
Technokracie