Okulomotorický nerv je třetí z dvanácti párových kraniálních nervů. Ovládá většinu pohybů oka, zúžení zornice a udržuje otevřené oční víčko. (Poznámka: kraniální nervy IV a VI se také podílejí na kontrole pohybů oka.)
Okulomotorický nerv vzniká z přední strany mezencefalonu (středního mozku). Okulomotorický nerv má dvě jádra:
Na vynoření z mozku, nerv je investován s pouzdrem pia mater, a uzavřen v prodloužení z arachnoidu.
Prochází mezi horními mozečkovými (dole) a zadními mozkovými tepnami (nahoře) a poté prorazí tvrdou plenu mozkovou před a bočně k zadnímu klinickému procesu, přičemž prochází mezi volnými a připojenými okraji tentorium cerebelli.
Vede podél boční stěny kavernózního sinu, nad ostatními orbitálními nervy, přijímá ve svém průběhu jedno nebo dvě vlákna z kavernózního plexu sympatického a komunikující větev z očního dělení trojklanného.
Nadřazené a podřadné rami
Poté se rozdělí na dvě větve, které vstupují na oběžnou dráhu přes horní orbitální štěrbinu mezi dvěma hlavami bočního rekta.
Zde je nerv umístěn pod trochleární nerv a frontální a slzné větve očního nervu, zatímco nasociární nerv je umístěn mezi jeho dvě rami:
Testování očního nervu
Lebeční nervy III, IV a VI se obvykle testují společně. Vyšetřující obvykle pacientovi nařídí, aby držel hlavu v klidu a sledoval pouze očima prst nebo kapesní svítilnu, která před pacientem ohraničuje velké „H“. Pozorováním pohybů očí a očních víček je vyšetřující schopen získat více informací o extraokulárních svalech, svalu levator palpebrae superioris a lebečních nervech III, IV a VI.
Vzhledem k tomu, že oční nerv ovládá většinu očního svalstva, může být snadnější odhalit jeho poškození. Poškození tohoto nervu, nazývaného oční obrna nervu, je také známé podle příznaků down n‘ out, kvůli poloze postiženého oka.
Okulomotorický nerv také řídí zúžení zornic. To může být testováno dvěma hlavními způsoby. Pohybem prstu směrem k obličeji člověka, aby došlo k zúžení, stejně jako oni jdou šilhání, jejich zornice by měly zúžit.
Když jim svítí do očí světlo, měly by se jim také zúžit zornice. Obě zornice by se měly zúžit současně, nezávisle na tom, do jakého oka světlo skutečně svítí.
I-IV: čichový – optický – oční – trochleární
V: trojklanný: trojklanný ganglion
V1: oční: slzný – frontální (supratrochleární, supraorbitální) – nasociární (dlouhý kořen řasnatého, dlouhý řasnatý, infratrochleární, zadní ethmoidní, přední ethmoidní) – řasnatý ganglion (krátký řasnatý)
V2: maxilární: střední meningeální – v pterygopalatinové fosse (zygomatický, zygomaticotemporální, zygomaticofaciální, sfenopalatinový, zadní horní alveolární)
v infraorbitálním kanálu/infraorbitálním nervu (střední horní alveolární, přední horní alveolární)
na obličeji (dolní palpebrální, vnější nosní, horní labiální, infraorbitální plexus) – pterygopalatinový ganglion (hluboký petrosal, nerv pterygoidního kanálu)
větve distribuce (palatinový, nasopalatinový, faryngeální)
V3: mandibulární: nervus spinosus – střední pterygoid – přední (maseterický, hluboký temporální, bukální, laterální pterygoid)
zadní (auriculotemporální, lingvální, dolní alveolární, mylohyoidní, mentální) – submandibulární ganglion – submandibulární ganglion
VII: obličejový: nervus intermedius – geniculate – vnitřní obličejový kanál (větší petrosal, nerv ke stapediovi, chorda tympani)
na výstupu ze stylomastoid foramen (zadní auricular, digastric – stylohyoid)
na obličeji (temporální, zygomatický, bukální, mandibulární, krční)
VIII: vestibulokochlérní: kochleární (striae medullares, laterální lemniscus) – vestibulární
IX: glossopharyngeal: fasciculus solitarius – nucleus ambiguus – ganglia (superior, petrous) – tympanic – carotid sinus
X: vagus: ganglia (krční, nodose) – Aldermanův nerv – v krku (faryngeální větev, horní hrtanová ext a int, rekurentní hrtan)v hrudníku (plicní větve, jícnový plexus) – v břiše (žaludeční plexus, celiakální plexus, žaludeční plexus)
XI: příslušenství XII: hypoglosální