Recurrent Brief Depression (RBD) definuje duševní poruchu charakterizovanou intermitentními depresivními epizodami, u žen nesouvisejících s menstruačními cykly, vyskytující se alespoň jednou měsíčně po dobu alespoň jednoho roku nebo déle, splňující diagnostická kritéria pro depresivní epizody (DSM-IV a ICD-10) s výjimkou doby trvání, která je u RBD kratší než 14 dní, typicky 2-4 dny.
I přes krátké trvání depresivních epizod jsou tyto epizody závažné a sebevražedné myšlenky a poruchy funkce jsou spíše časté. Většina pacientů s RBD také hlásí příznaky úzkosti a zvýšené podrážděnosti. Hypersomnie je také poměrně častá. Asi 1/2 pacientů splňujících diagnostická kritéria pro RBD může mít další krátké epizody krátké hypománie, která je ukazatelem závažnosti RBD. RBD může být jedinou přítomnou duševní poruchou, ale RBD se může objevit také jako součást anamnézy rekurentních depresivních epizod og [[bipolární porucha]s. RBD je také vidět u některých pacientů s poruchami osobnosti.
Příčina (etiologie) RBD není známa, ale nedávné nálezy mohou naznačovat souvislost mezi RBD a bipolárními poruchami, což ukazuje na důležitost genetických faktorů. Malá podskupina pacientů s RBD má epilepsii spánkového laloku.
Jako léčba byla navržena jak psychoterapie, tak i různé léky (např. inhibitory zpětného vychytávání serotoninu – SSRI nebo stabilizátory nálady, např. litium, antiepileptika).Nebyla však provedena žádná randomizovaná kontrolovaná léčebná studie RBD.
Poruchy charakterizované periodami s depresivními epizodami trvajícími hodiny až dny byly popsány od roku 1852 a byly označeny jako „periodická melancholie“, „intermitentní depresivní porucha“ nebo „velmi krátká deprese“. Třetí verze Diagnostického a statistického manuálu duševních poruch (1980), která se silně opírala o poznatky ze studií provedených v psychiatrickém interním a ambulantním prostředí, vyžadovala pro diagnózu deprese nejméně 14 dní trvání. Žádná diagnostická kategorie nebyla přiřazena depresivní epizodě kratšího trvání. Proto se mělo za to, že intermitentní depresivní porucha, zahrnutá do Výzkumných diagnostických kritérií (1975), identifikovala menší verze deprese („menší deprese“) a nebyla zahrnuta do DSM-III. Na základě údajů z epidemiologických studií však švýcarský psychiatr a výzkumník Jules Angst zavedl koncept „rekurentní krátké deprese“ (RBD) a v roce 1985 poskytl diagnostická kritéria pro tento typ poruchy nálady. Několik dalších evropských studií nezávisle potvrdilo výskyt RBD v běžné populaci a klinických vzorcích. RBD tak byla zahrnuta do 10. klasifikace duševních a behaviorálních poruch (ICD-10 F38.1) vydané Světovou zdravotnickou organizací v roce 1992 (WHO, 1992; WHO, 1993). Méně časté epizody krátkých depresí byly označeny jako málo časté krátké deprese a nebyly zahrnuty do ICD-10. Americký klasifikační systém duševních poruch DSM-IV (1994) poskytl prozatímní diagnostická kritéria pro RBD, ale rozhodl se počkat na další studie, než zařadí RBD do klasifikačního systému. Osud RBD v DSM-V, který by měl nastat v roce 2012, není znám.