Nervová ortorexie (také známá jako ortorexie) je navrhovaná porucha příjmu potravy nebo duševní porucha charakterizovaná extrémním nebo nadměrným zájmem o vyhýbání se potravinám, které jsou považovány za nezdravé.Termín ortorexie pochází z řeckého ορθο- (ortho, „správný“ nebo „správný“) a όρεξις (orexis, „chuť k jídlu“), což doslova znamená správná strava. Zavedl ho v roce 1997 Steven Bratman, M.D., aby se používal jako paralela s jinými poruchami příjmu potravy, jako je například mentální anorexie. Orthorexie není zmíněna v široce používaném DSM[a], ale byla vytvořena Bratmanem, který tvrdí, že ve vzácných případech se toto zaměření může změnit v tak extrémní fixaci, že může vést k těžké podvýživě nebo dokonce smrti. I v méně závažných případech prý snaha dodržovat dietu, která nedokáže zajistit dostatečnou výživu, snižuje sebevědomí, protože ortorektici obviňují z neustálého hladu a z toho plynoucí chuti na zakázané potraviny spíše sebe než svou dietu.
V roce 2009 Ursula Philpotová, předsedkyně Britské dietetické asociace a vedoucí lektorka na Leeds Metropolitan University, popsala pro deník The Guardian lidi s mentální ortorexií jako osoby, které se „zabývají výhradně kvalitou potravin, které do sebe dostávají, a které si upravují a omezují jídelníček podle svého osobního chápání toho, které potraviny jsou skutečně ‚čisté'“. Tím se liší od jiných poruch příjmu potravy, jako je mentální anorexie a bulimie, při nichž se lidé „zaměřují na množství jídla“.
Steven Bratman v roce 1997 vytvořil termín „ortorexie nervosa“ z řeckého orthos, což znamená „správný“, a orexis, což znamená „chuť k jídlu“. Slovo, které doslova znamená „správná chuť k jídlu“, je vytvořeno podle vzoru anorexie, což znamená „bez chuti k jídlu“, jak se používá v definici onemocnění anorexia nervosa. Bratman popisuje ortorexii jako nezdravou fixaci na to, co jedinec považuje za zdravé stravování. Dotyčný se může vyhýbat určitým nezdravým potravinám, například těm, které obsahují tuky, konzervační látky, umělé potravinářské přísady, živočišné produkty nebo jiné složky, které dotyčný považuje za nezdravé; pokud se postižený nestravuje odpovídajícím způsobem, může dojít k podvýživě. Bratman tvrdí, že osoby trpící ortorexií mají specifické preference ohledně potravin, které jedí a kterým se vyhýbají. Za nebezpečné lze považovat výrobky, které jsou konzervovány přídatnými látkami. Průmyslové výrobky mohou být považovány za umělé, zatímco ovoce a zelenina za zdravé. Bratman tvrdí, že „mezi vyznavači některých diet zdravé výživy, jako je rawfoodismus, je běžná vyhublost, která může někdy dosáhnout extrémů pozorovaných u mentální anorexie“. Kromě toho tvrdí, že „anorektická ortorexie“ může být stejně nebezpečná jako anorexie. Uvádí však, že „základní motivace je zcela odlišná. Zatímco anorektička chce zhubnout, ortorektička netouží po štíhlosti, ale chce se cítit čistá, zdravá a přirozená. Odborníci na poruchy příjmu potravy tento rozdíl nemusí chápat, což vede k rozchodu mezi ortorektičkou a lékařem.“
Podle Macmillan English Dictionary se toto slovo dostává do anglického slovníku.
Bratman tento termín vytvořil v roce 1997 z řeckého orthos – „správný“ a orexis – „chuť“. Doslova „správná chuť k jídlu“, slovo je vytvořeno podle vzoru anorexie, „bez chuti k jídlu“, jak se používá v definici onemocnění anorexia nervosa. Bratman popisuje ortorexii jako nezdravou posedlost (jako u obsedantně-kompulzivní poruchy) tím, co postižený považuje za zdravé stravování. Dotyčný se může vyhýbat určitým potravinám, například těm, které obsahují tuky, konzervační látky, živočišné produkty nebo jiné složky, které považuje za nezdravé; pokud jsou dietní omezení příliš přísná nebo nesprávně řízená, může dojít k podvýživě. Osoby trpící ortorexií mají specifické pocity ohledně potravin, kterým se vyhýbají. Výrobky, které jsou konzervované, mohou považovat za nebezpečné a průmyslové výrobky mohou vnímat jako umělé, zatímco biologické výrobky mohou považovat za zdravé . Bratman tvrdí, že „mezi vyznavači některých diet zdravé výživy, jako je rawfoodismus, je běžná vyhublost, která může někdy dosáhnout extrémů pozorovaných u mentální anorexie“. Kromě toho tvrdí, že „anorektická ortorexie“ může být stejně nebezpečná jako anorexie. Uvádí však, že „základní motivace je zcela odlišná. Zatímco anorektička chce zhubnout, ortorektička netouží po štíhlosti, ale chce se cítit čistá, zdravá a přirozená. Odborníci na poruchy příjmu potravy tento rozdíl nemusí chápat, což vede k rozchodu mezi ortorektičkou a lékařem.“
Podle slovníku Macmillan English Dictionary se toto slovo dostává do anglického slovníku.
Ačkoli se nejedná o oficiální lékařskou diagnózu a není uvedena v DSM-IV ani se neplánuje její zařazení do DSM-V, který má být zveřejněn v květnu 2013, někteří praktičtí lékaři ji stále používají jako diagnózu a dokumentují škodlivé následky tohoto stavu, s nimiž se setkávají ve své praxi.
Od ledna 2007 byly o tomto stavu publikovány dvě recenzované studie. Donini a kol. v nich definují mentální ortorexii jako „maniakální posedlost zdravými potravinami“ a navrhují několik diagnostických kritérií. Osoby trpící ortorexií často vykazují příznaky odpovídající obsedantně-kompulzivní poruše a mají přehnaný zájem o zdravé stravování. Podobně jako u anorexie však mohou být tyto obsedantně-kompulzivní příznaky spíše důsledkem hladovění než příčinou poruchy. Pro osoby trpící ortorexií byl vypracován diagnostický dotazník, podobný dotazníkům pro jiné poruchy příjmu potravy. Bratman navrhuje úvodní autotest složený ze dvou přímých otázek: „Záleží vám více na hodnotě toho, co jíte, než na potěšení, které z jídla máte?… Izoluje vás vaše strava společensky?“ . Další otázky týkající se osob, které mohou trpět ortorexií, uvádí Davis na internetových stránkách WebMD (2000): Tráví přemýšlením o zdravých potravinách více než 3 hodiny denně? Když jedí tak, jak mají, cítí se pod naprostou kontrolou? Plánují si zítřejší jídelníček již dnes? Snížila se kvalita jejich života s tím, jak se zvýšila kvalita jejich stravy? Stali se na sebe přísnějšími? Zvyšuje se jejich sebevědomí díky zdravému stravování? Pohlížejí na ostatní, kteří se takto nestravují, svrchu? Vynechávají jídla, která jim dříve chutnala, aby mohli jíst ta „správná“? Ztěžuje jim jejich dieta jíst jinde než doma, což je vzdaluje od rodiny a přátel? Pociťují vinu nebo odpor k sobě samým, když se odchýlíte od jejich jídelníčku? Pokud na dvě nebo více otázek odpověděli ano, může se jednat o lehký případ ortorexie.
Biologie mentální ortorexie
Nebylo zkoumáno, zda může existovat biologická příčina specifická pro mentální ortorexii. Donini et al. však dávají ortorexii do souvislosti s projevem obsedantně kompulzivní poruchy zaměřené na jídlo, která má mnoho společného s kontrolou.