Pindown byla metoda trestu zahrnující fyzickou zdrženlivost používaná v dětských domovech ve Staffordshire ve Velké Británii v 80. letech. Zahrnovala zamykání dětí v místnostech zvaných „pindown rooms“, někdy na dobu týdnů nebo měsíců, podobně jako ve věznicích.
Celkem nejméně 132 dětí ve věku od devíti let zažilo v letech 1983 až 1989 to, čemu se začalo říkat „pindown“. Lišil se v délce, ale v jednom případě trval až 84 nepřetržitých dní. Byl to trest za takové činnosti, jako útěk z péče nebo ze školy, drobné krádeže, šikana a vyhrožování násilím. Vyšetřování této praxe „The Pindown Inquiry“, které se konalo v letech 1990/1991, předsedal Allan Levy QC. Vyžádalo si 75 dní důkazů od 153 svědků a prozkoumalo přibližně 150 000 stran dokumentů včetně 400 protokolů o událostech v dětských domovech. Téměř po roce byla vypracována zpráva o 300 stranách.
Ze závěrů zprávy vyplynulo, že tato praxe se rozhodně vymykala všemu, co by mohlo být náležitě považováno za dobrou praxi péče o děti. Podle názoru šetření šlo o neetickou, neprofesionální a nepřijatelnou praxi a protiprávní.