V teorii označování se pojmem pohlcení rolí rozumí to, jak se identita osoby stává založena na roli, kterou osoba přebírá, a nahrazuje tak jiné role.
Negativní role jako „nemocný“ může posloužit k omezení vlastního obrazu člověka.
Edwin Schur v návaznosti na práci Erika H. Eriksona a Kaie Eriksona na „Potvrzení delikventa“ přenesl termín „pohlcení role“ do teoretického popředí ve vztahu k deviaci: „„Zachycení role“ označuje proces, kdy se osoby stanou zachyceny v deviantní roli v důsledku toho, že se k nim ostatní vztahují převážně ve smyslu jejich zkažené identity“.
Naopak deviant může sám tuto roli přijmout. „Když se určitá role stane nedílnou součástí identity osoby, téměř s vyloučením všech ostatních rolí, dochází prý ke slučování rolí (nebo k pohlcení rolí). Taková role je často označována jako „hlavní role“. Termín Role domination také odkazuje na proces, jak určitá role začne dominovat nad ostatními rolemi v životě osoby.
Opuštění rolí odkazuje na rozčlenění a odtržení jiných cílů, priorit a rolí po pohlcení rolí.
K pohlcení rolí může dojít i v mainstreamovějším kontextu. Zkoumalo se to například s ohledem na vysokoškolské sportovce. Poté, co mnozí tehdy „zkušení „pohlcení rolí“ vstoupili na vysokou školu s „širokou“ agendou, „nenasytná role“ atletiky brzy ovládla jejich čas, akce a společenské kruhy.
Střídavě mohou sportovci sami zúžit své zaměření příliš brzy: „jedním z důsledků uzavření identity nebo pohlcení rolí byla neschopnost předvídat a plánovat budoucí role“.
Rodinná terapie vidí část role otce v rané výchově dítěte, tváří v tvář mateřskému pohlcení, jako „přitáhnout ji zpět, získat ji zpět, jak se to vezme, od dítěte. Aby ti dva mohli dát svůj vlastní vztah jako manželský pár znovu na první místo“. (Konstatuje také potenciálně širší potřebu „vidět nové významy vkládané do jmen rolí“ v rodinném kontextu).
Jungové upozornili na možnost pohlcení rolí profesí: „každé povolání nebo profese má svou charakteristickou osobnost…nebezpečí je v tom, že se lidé stanou identickými se svými osobnostmi – profesor se svou učebnicí, tenor se svým hlasem“.
Problém je zvláště akutní s tím, co Alasdair Macintyre nazývá znaky – „velmi zvláštní typ sociální role, která klade určitý druh morálního omezení na osobnost těch, kteří je obývají…masky nošené morálními filozofiemi“.
Péče: Pohlcení rolí a ztráta sebe sama