Artikulační poruchy (také nazývané fonetické poruchy, nebo jednoduše „arktické poruchy“ ve zkratce) jsou založeny na obtížnosti naučit se fyzicky produkovat zamýšlené fonémy, správně artikulovat řeč. Obvykle se vyskytuje méně chyb než u fonémové poruchy a pravděpodobnější jsou distorze (i když se mohou vyskytovat i opomenutí, dodatky a substituce).
Artikulační poruchy mohou být přisuzovány různým příčinám. Dítě se ztrátou sluchu nemusí být schopné slyšet určité fonémy vyslovované v určitých frekvencích nebo slyšet chybu ve vlastní produkci zvuků. Na vině mohou být také problémy s ústní motorikou, například apraxie (problém s koordinací řečových svalů) nebo dysartrie (abnormální tonus obličejových svalů, často kvůli neurologickým problémům, jako je mozková obrna). Abnormality ve struktuře úst a dalších řečových svalů mohou způsobit problémy s artikulací; častým příkladem jsou rozštěp patra, tah jazyka a abnormality zubní ortodoncie. Nakonec je pro děti obtížné slyšet a produkovat všechny různé fonémy daného jazyka. Vývoj je pomalý a může trvat až sedm let. Někdy, jak děti rostou, problémy s artikulací vymizí a zmizí bez léčby. Často je však nezbytná terapie.
Porucha artikulace může být diagnostikována, když má dítě potíže správně produkovat fonémy nebo zvuky řeči. Při klasifikaci zvuku odkazují patologové řeči na způsob artikulace, místo artikulace a vyslovování. Porucha zvuku řeči může zahrnovat jednu nebo více chyb místa, způsobu nebo vyslovování fonému.
Mezi fonémy, které představují pro děti největší výzvu, patří /l/ jako v tahu, /r/ jako v zrcadle, /921/ („š“) jako v zavření, /t921/ („ch“) jako v kostele, /dʒ/ („j“) jako v fudge, /z/ jako v zoo, /ʒ/ („zh“) jako v taktu, /θ/ („th“) jako v matematice a /ð/ („th“) jako v tomto (Boone 112).
Artikulární poruchy by neměly být zaměňovány s motorickými poruchami řeči, jako je dysartrie (při které dochází ke skutečnému ochrnutí řečové muskulatury) nebo dětská Apraxie řeči (při které je silně narušeno motorické plánování).
Je nutné si povšimnout rozdílu mezi poruchami artikulace a dialektickými odchylkami. Ve Spojených státech existuje několik dialektů angličtiny, kterými se mluví a které jsou ovlivněny socioekonomickým postavením, geografickou izolací a dalšími jazyky, které buď do USA přivezli osadníci nebo domorodé jazyky původních Američanů. Tyto sociální dialekty jsou regulovány pravidly a nelze je považovat za menší než standardní angličtinu, ale jednoduše se od ní liší. Příklady dialektických rysů, které mohou být zaměněny za poruchy artikulace, zahrnují ‚r-lessness‘ newyorské řeči ve slovech jako floor, here a paper, stejně jako redukci shluků souhlásek v afroamerické vernacular English (AAVE). Pokud slovo končí dvěma nebo více souhláskami, například cold, a následuje po něm další slovo, které začíná souhláskou, například cuts, cold se zkracuje na col, což vede k col cuts. Tyto rysy samotné by neměly být považovány za poruchy artikulace, které by měly být „vyléčeny“ logopedií. Je však možné, že dítě s odchylkou dialektu má také poruchu komunikace. Pro logopeda je důležité, aby byl schopen rozeznat rozdíl (Oyer 170).
Často jsou léčeni řečovou terapií, která učí dítě, jak fyzicky produkovat zvuk a nechává je praktikovat jeho produkci, dokud se (doufejme) nestane přirozenou.
Řečoví terapeuti se mohou zaměřit na sémantické rozdíly související s fonemickými rozdíly (např. výuka dítěte rozdílu mezi prstem na noze a ropuchou, zdůraznění důležitosti konečné souhlásky), fyzikálně-motorické rozdíly (např. použití zrcadla, které dítěti ukáže správné umístění jazyka pro určitý zvuk) nebo techniky modifikace chování (např. opakovaná produkce pomocí nápověd a zábavných výukových her). Podpora a posílení terapeutických praktik, a to jak ve třídě, tak doma, jsou klíčové pro úspěch léčby poruchy artikulace (Boone 122-24, 259-62, 274-76). Mezi klinicky ověřené produkty zaměřené na nápravu poruch artikulace patří Speech Buddies, který využívá hmatovou zpětnou vazbu k výuce správného umístění jazyka.