Samadhi (sanskrt, lit. „založit, zpevnit“) je hinduistický a buddhistický termín, který popisuje neddualistický stav vědomí, v němž se vědomí prožívajícího subjektu stává jedním s prožívaným objektem a v němž se mysl stává klidnou (jednocípá nebo koncentrovaná), ačkoliv osoba zůstává při vědomí. Sahaj samadhi je nenucený a nepřetržitý stav dokonalosti satguru.
Samadhi (samādhi समाधि) IPA: [sɑ ma dʰi] je sanskrtský termín pro stav vědomí vyvolaný úplnou meditací. Jeho etymologie pochází ze sam (společně nebo integrovaně), a (směrem) a dha (dostat, držet). Výsledkem by tedy mohlo být získání integrace nebo celistvosti, nebo pravdy
Samádhi je hlavním tématem první části jógových súter zvaných samádhi-pada. Podle Vásy, významné postavy hinduismu a jednoho z tradičních autorů mahábháraty, „jóga je samádhi“. To je obecně interpretováno tak, že samádhi je stav úplné kontroly (samádhana) nad funkcemi a rozptylováním vědomí.
V praxi se říká, že samádhi je stav, kdy si člověk uvědomuje svou Existenci bez přemýšlení, ve stavu nediferencovaného „Bytí“. V hinduismu se obvykle chápou tři intenzity (hloubky) samádhi.
Laja Samadhi je latentní („laja“), potenciální úroveň samádhi. Začíná v hluboké meditaci nebo transu – dokonce i pohybem, jako je tanec. Tento druh samádhi je stav radosti, hluboké a celkové pohody a pokojné meditace.
Savikalpa Samadhi odkazuje na počáteční dočasný stav plnohodnotného samádhi. Vědomá mysl je stále aktivní, stejně jako kalpa, což znamená představivost. Tento význam by měl být přirovnán k významu sankalpy, což je „přání“. Kalpa přebírá jiný, ale příbuzný význam sankalpy, protože člověk musí používat představivost nebo vědomí (kalpa), aby si představil přání nebo touhu (sankalpa). Naopak, vikalpa znamená „proti představivosti“. Na této konečné úrovni samádhi se mysl ztišila a vzdala se svých tužeb a průvodce. Vikalpa vede k Pravdě, osvobozuje člověka od všech pout mysli (což jsou většinou představivosti). V Savikalpa Samadhi dostáváme chuť Blaženosti a Bytosti, ale stále jsme spojeni s naším chybným ztotožněním s tělem i s našimi četnými světskými atrakcemi.
Nirvikalpa Samadhi je konečný výsledek. Už nejsou žádné kalpy (představy, přání nebo jiné produkty z práce mysli), protože mysl je konečně pod kontrolou. Při vstupu do Nirvikalpa Samadhi se vytratily rozdíly, které jsme viděli předtím, a my můžeme vidět vše jako jedno. V tomto stavu nezůstává nic než čisté Vědomí a nic nechybí, co by nám vzalo z Úplnosti a Dokonalosti.
Vstoupit do samádhi na počátku vyžaduje úsilí a udržet se ve stavu samádhi vyžaduje ještě větší úsilí. Počáteční fáze samádhi (Laja a Savikalpa Samádhi) jsou pouze dočasné. Pod pojmem „úsilí“ není míněno, že mysl musí pracovat více. Místo toho to znamená práci na ovládání mysli a uvolnění vlastního já. Všimněte si, že normální úrovně meditace (většinou nižší úrovně) lze držet automaticky, jako v „bytí ve stavu meditace“ spíše než otevřeně „meditace“. Schopnost získat pozitivní výsledky meditace je mnohem obtížnější než pouhá meditace. Doporučuje se najít kvalifikovaného duchovního mistra (guru nebo jogín), který může meditujícího učit o fungování mysli.
Samadhi je jediná stabilní neměnná realita, vše ostatní se neustále mění a nepřináší věčný klid ani štěstí.
Pobyt v Nirvikalpě Samadhi je bez námahy, ale i z tohoto stavu se člověk nakonec musí vrátit do egovědomí. Jinak tato nejvyšší úroveň Samadhi vede do Nirvány, což znamená úplnou Jednotu a logický konec individuální identity (a také smrt těla). Je však zcela možné zůstat v Nirvikalpě Samadhi a přitom být plně funkční v tomto světě. Tento stav je znám jako Sahaja Nirvikalpa Samadhi nebo Sahaj Samadhi (sahaja znamená v sanskrtu „spontánní“). Pouze skutečně osvícený (Satguru) může být a zůstat spontánně svobodný.
V Nirvikalpa Samadhi je rozpuštěno veškeré připoutání k hmotnému světu a veškerá karma. Veškeré vědomí je krok za krokem odnímáno z fyzických, astrálních a kauzálních těl, dokud není dosaženo seberealizace nebo jednoty s duší. Během tohoto procesu se zastaví dýchání a srdce přestane bít. Vědomí a plné vědomí jednoty s duší je pak dosaženo co nejmilejším způsobem a všechny buňky fyzického těla jsou zaplaveny Oceánem Božské Lásky a Božské Blaženosti po jakoukoli dobu trvání – hodiny, dny, týdny, dokud jedinec nepřesune své vědomí z duše zpět do fyzického těla. Protože je v tomto světě plně funkční, zůstává jeho vědomí ve spojení s Božstvím. Tento stav však provázejí některé „podivné“ podmínky – lepší zdraví (tělo je udržováno Božskou Milostí), lepší pocity (i pro ostatní lidi, kteří se mohou spojit s tělem, se kterým se osvícená duše znovu ztotožnila) a ve spojení s Osvíceným se mohou odehrát různé zázračné události.
Mahasamadhi (doslova velké samádhi) je hindský termín pro uvědomělý jogínův vědomý odchod z fyzického těla při smrti. Což je také známé jako Nirvána (viz výše).
Mahasamadhi je konečný vědomý odchod z fyzického těla. Každý nepatrný kus vazby nebo karmy je zcela odevzdán Bohu a rozpuštěn v Božském Oceánu Lásky. Jedinec překračuje světy mimo karmu a vrací se k Bohu, splývá v transcendentální Blaženost.
Školy jógy Vaišnava Bhakti definují samádhi jako „úplné vstřebání do objektu své lásky (Krišna).“ Spíše než přemýšlení o „ničem“ se pravého samádhi prý dosáhne pouze tehdy, když má člověk čistou, nemotivovanou lásku k Bohu. Do samádhi lze tedy vstoupit skrze meditaci o osobní podobě Boha, i při vykonávání každodenních činností může cvičící usilovat o plné samádhi.
Paramahansa Yogananda, údajný novodobý duchovní světec Indie a učitel Krija jógy, ve své knize Autobiography of a Yogi podává tento strhující popis samádhského vědomí:
Samadhi jak opouští tělo
O pokročilých jogínech se říká, že vědomě opouštějí (nebo s nimi dezidentifikují) svá těla jako životně důležitý krok k dosažení tohoto konečného samádhi, neboli osvobození duše. Právě v této době poznává duše úplné a nepřerušené spojení s Nebeským Božstvím, a protože je osvobozena od omezení těla, bez námahy splývá s transcendentní amritou Božské Blaženosti. Říká se, že někdy jogín opouští tělo a vrací se. Podle Meher Baby vstoupil Ježíš do nirvikalpa samádhi v době svého křížového příběhu.
Samadhi, neboli soustředění mysli (jednobodovost mysli, cittassa-ekaggata), je třetí dělení osminásobné stezky Buddhova učení: pañña (moudrost), sila (chování), samadhi (soustředění). Vyvinulo se pomocí samatha meditace. Učil ji Buddha pomocí 40 různých předmětů meditace, podle Visuddhimagga, starověkého komentovaného textu. Tyto předměty zahrnují dech (anapanasati meditace), milující laskavost (metta meditace), různé barvy, zemi, oheň, atd. (kasina meditace).
Při vývoji samádhi se mysl stává dočasně očištěnou od nečistot, klidnou, klidnou a zářivou. Jakmile meditující dosáhne silného a mocného soustředění, je jeho mysl připravena proniknout a nahlédnout do konečné podstaty reality a nakonec dosáhnout osvobození od veškerého utrpení.
Důležitými složkami buddhistické meditace, o nichž Buddha často hovoří (1, 2), jsou postupně vyšší meditativní stavy známé jako čtyři džhány, což je v jazyce osmičlenné cesty „správné soustředění“. Správné soustředění bylo také definováno jako soustředění vzniklé v důsledku předchozích 7 kroků ušlechtilé osmičlenné cesty v Mahacattsarika sutta/MN.
V Pali Canonu jsou zmíněny čtyři vývojové tendence samádhi:
Existují různé druhy samádhi zmíněných také:
Nedoporučují se ani všechny druhy samádhi. Ty, které zaměřují a násobí Pět překážek, nejsou vhodné pro vývoj.()
Buddhistické sutty také zmiňují, že praktikující samádhi si mohou vypěstovat nadnormální schopnosti (zvané siddhis), a vyjmenovávají jich několik, které Buddha vyvinul, ale varují, že by jim nemělo být dovoleno odvádět praktikujícího od většího cíle úplné svobody od utrpení.
Blaženost samádhi není cílem buddhismu; ale zůstává důležitým nástrojem při dosahování cíle osvícení. Bylo řečeno, že meditace samatha/samádhi a meditace vipassana/insight jsou dvě kola vozu ušlechtilé osmičlenné stezky a Buddha důrazně doporučil rozvíjet obě.()
Koncepty • Témata • Historie • Časová osa • Školy • Texty • Lidé • Místa • Kultura • Chrámy
Samadhi z Meher Baba, foto Win Coates
Podle knihy „Bůh mluví“ od Meher Baby jsou súfijská slova fana-fillah a baqa-billah analogická k nirvikalpa samadhi a sahaj samadhi. Křesťanský stav „přijetí Ducha svatého“ by také mohl být považován za analogický k laja samadhi.
[[category:Náboženské zážitky