Senilní demence (z latinského de- „apart, away“ + mens (genitive mentis) „mysl“) je progresivní pokles kognitivních funkcí způsobený poškozením nebo onemocněním mozku nad rámec toho, co by se dalo očekávat od normálního stárnutí. Ačkoli demence je mnohem častější u geriatrické populace, může se objevit v kterémkoli stádiu dospělosti. Toto věkové omezení je určující, protože podobné soubory příznaků způsobených organickou mozkovou dysfunkcí mají různá jména u populací mladších než dospělost (viz např. vývojové poruchy).
U demence mohou být postiženými oblastmi v kognici paměť, pozornost, jazyk a řešení problémů. Vyšší duševní funkce jsou v tomto procesu ovlivněny jako první. Zejména v pozdějších fázích stavu mohou být postižené osoby dezorientovány v čase (nevědět, který den v týdnu, den v měsíci, měsíci, nebo dokonce jaký je rok), na místě (nevědět, kde jsou) a osobně (nevědět, kdo jsou).
Příznaky demence mohou být v závislosti na etiologii onemocnění klasifikovány buď jako vratné, nebo nevratné. Méně než 10 procent případů demence je způsobeno příčinami, které mohou být v současné době léčbou zvráceny. Téměř 100% z těchto případů jsou starší lidé. Demence je termín pro nespecifický syndrom nemoci (soubor příznaků), který je způsoben mnoha různými specifickými chorobnými procesy, stejně jako příznaky orgánové dysfunkce, jako je dušnost, žloutenka nebo bolest, lze připsat mnoha etiologiím.
Bez pečlivého posouzení anamnézy lze krátkodobý syndrom deliria snadno zaměnit s demencí, protože mnohé z jejich příznaků se vyskytují i u demence. Některé duševní choroby včetně deprese a psychózy mohou také vyvolat příznaky, které je třeba odlišit od deliria i demence.
Výskyt demence stoupá s tím, jak se zvyšuje celosvětová délka života. Zejména v západních zemích se zvyšuje obava z ekonomického dopadu, který bude mít demence v budoucnosti, starší populace. V Austrálii je v roce 2006 odhadovaná prevalence demence 1,03% populace jako celku. I když zprávy o některých nejdéle žijících lidech tvrdí, že jsou bez ní (např. Yone Minagawa), je to nemoc, která je silně spojena s věkem; 1% osob ve věku 60-65, 6% osob ve věku 75-79 a 45% osob ve věku 95 a starších trpí tímto syndromem.
Správná diferenciální diagnóza mezi jednotlivými typy demence (viz níže) bude vyžadovat minimálně doporučení specialisty, např. geriatrického internisty, geriatrického psychiatra, neurologa, neuropsychologa nebo geropsychologa. Existují však i některé krátké testy (5-15 minut), které mají přiměřenou spolehlivost a mohou být použity v ordinaci nebo jiném prostředí k vyšetření kognitivního stavu na nedostatky, které jsou považovány za patologické. Příkladem takových testů je zkrácené skóre mentálního testu (AMTS), vyšetření mini mentálního stavu (MMSE), vyšetření modifikovaného mini-mentálního stavu (3MS), přístroj pro vyšetření kognitivních schopností (CASI) a test kreslení hodin.
Skóre AMTS nižší než šest (z možného skóre deset) a skóre MMSE nižší než 24 (z možného skóre 30) svědčí o potřebě dalšího hodnocení. Skóre je třeba interpretovat v kontextu vzdělání a jiných poměrů dané osoby a konkrétních okolností; například u osoby silně depresivní nebo trpící velkými bolestmi se nebude očekávat, že si povede dobře v mnoha testech duševních schopností.
Minimentální státní zkouška
U.S. Preventive Services Task Force (USPSTF) přezkoumala testy na kognitivní poruchy a dospěla k závěru:
Kopii MMSE naleznete v příloze původní publikace.
Upravená státní zkouška Mini-Mental (3MS)
Kopie 3MS je online. Metaanalýza dospěla k závěru, že vyšetření modifikovaného Mini-Mental State (3MS) má:
Zkrácené skóre mentálních testů
Metaanalýza dospěla k závěru:
Bylo zkoumáno mnoho dalších testů, včetně zkušebního formuláře pro kreslení hodin). Ačkoli se některé mohou ukázat jako lepší alternativy k MMSE, v současné době je MMSE nejlépe studováno. Přístup k MMSE je však nyní omezen prosazováním jeho autorských práv (podrobnosti).
Dalším přístupem k screeningu demence je požádat informátora (příbuzného nebo jiného podporovatele) o vyplnění dotazníku o každodenních kognitivních funkcích dané osoby. Informační dotazníky poskytují doplňující informace ke krátkým kognitivním testům. Pravděpodobně nejznámějším dotazníkem tohoto druhu je Informační dotazník o kognitivním úpadku u starších osob (IQCODE).
Další hodnocení zahrnuje opakované testování v jiném termínu a podávání dalších (a někdy i složitějších) testů duševních funkcí, jako je formální neuropsychologické testování.
Obvykle se také provádějí rutinní krevní testy, aby se vyloučily léčitelné příčiny. Tyto testy zahrnují vitamín B12, kyselinu listovou, hormon stimulující štítnou žlázu (TSH), C-reaktivní protein, kompletní krevní obraz, elektrolyty, vápník, funkci ledvin a jaterní enzymy. Abnormality mohou naznačovat nedostatek vitamínů, infekci nebo jiné problémy, které u starších lidí běžně způsobují zmatenost nebo dezorientaci. Problém komplikuje skutečnost, že tyto poruchy způsobují zmatenost častěji u osob s časnou demencí, takže „zvrat“ takových problémů může být nakonec pouze dočasný.
Chronické užívání látek, jako je alkohol, může také pacienta predisponovat ke kognitivním změnám naznačujícím demenci.
Běžně se provádí CT vyšetření nebo vyšetření magnetickou rezonancí (MRI), i když tyto modality (jak je uvedeno níže) nemají optimální citlivost na difúzní metabolické změny spojené s demencí u pacienta, který při neurologickém vyšetření nevykazuje žádné hrubé neurologické problémy (jako je ochrnutí nebo slabost). CT nebo MRI mohou naznačovat normální tlak hydrocefalu, potenciálně reverzibilní příčinu demence, a mohou poskytnout informace relevantní pro jiné typy demence, jako je infarkt (cévní mozková příhoda), které by poukazovaly na vaskulární typ demence. Funkční neurozobrazovací modality SPECT a PET však prokázaly podobnou schopnost diagnostikovat demenci jako klinické vyšetření. Schopnost SPECT odlišit vaskulární příčinu od Alzheimerovy choroby způsobující demence se zdá být lepší než odlišení klinickým vyšetřením.
S neuroviscerálními porfyriemi je spojována demence a časný nástup demence. Porfyrie je uvedena v učebnicích v diferenciální diagnostice demence. Protože akutní intermitentní porfyrie, dědičná koproporfyrie a variegatní porfyrie jsou zhoršovány toxiny a léky z prostředí, poruchy by měly být vyloučeny, pokud jsou tyto etiologie zvýšeny.
S výjimkou výše uvedených léčitelných typů neexistuje na toto onemocnění žádný lék, i když vědci pokročili ve výrobě typu léků, které tento proces zpomalí. Inhibitory cholinesterázy se často používají již v počátcích průběhu onemocnění. Vhodné mohou být také kognitivní a behaviorální intervence. Důležitá je také výchova a poskytování emocionální podpory pečovateli (nebo pečovateli) (viz také péče o seniory).
Kanadská studie zjistila, že celoživotní dvojjazyčnost má v porovnání s jednojazyčnými pacienty výrazný vliv na oddálení nástupu demence v průměru o čtyři roky. Výzkumníci zjistili, že nástup příznaků demence v jednojazyčné skupině se objevil v průměrném věku 71,4 let, zatímco dvojjazyčná skupina byla ve věku 75,5 let. Rozdíl zůstal i po zvážení možného vlivu kulturních rozdílů, imigrace, formálního vzdělávání, zaměstnání a dokonce i pohlaví jako vlivů na výsledky.
Tacrin (Cognex), donepezil (Aricept), galantamin (Reminyl) a rivastigmin (Exelon) jsou schváleny Úřadem Spojených států pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) pro léčbu demence vyvolané Alzheimerovou chorobou. Mohou být užitečné pro jiná podobná onemocnění způsobující demenci, jako je Parkinsonova choroba nebo vaskulární demence.
Mezi léky ze skupiny označované jako blokátory N-methyl-D-aspartátu (NMDA) patří memantin (Namenda), který byl schválen úřadem FDA k léčbě středně těžké až těžké demence.
Minocyklin a kliochinolin, antibiotika, mohou pomoci snížit ukládání amyloidů v mozku osob s Alzheimerovou chorobou.
Haloperidol (Haldol), risperidon (Risperdal), olanzapin (Zyprexa) a kvetiapin (Seroquel) jsou často předepisovány jako pomoc při zvládání psychózy a agitovanosti. Léčba psychózy nebo agitovanosti spojené s demencí je určena ke zmírnění psychotických příznaků (například paranoia, bludy, halucinace), křiku, bojovnosti a/nebo násilí.
Deprese je často spojena s demencí a obecně zhoršuje stupeň kognitivních a behaviorálních poruch. Antidepresiva mohou být užitečná při zmírňování kognitivních a behaviorálních příznaků tím, že zpětně vychytávají regulaci neurotransmiterů prostřednictvím zpětného vychytávání serotoninu, noradrenalinu a dopaminu.
Mnoho pacientů s demencí pociťuje příznaky úzkosti. Přestože se benzodiazepiny jako diazepam (Valium) používají k léčbě úzkosti i v jiných situacích, často se jim vyhýbáme, protože mohou zvýšit neklid u osob s demencí nebo jsou příliš sedativní. Buspiron (Buspar) je často zpočátku zkoušen na mírnou až středně závažnou úzkost.
Zdá se, že selegilin, lék používaný především k léčbě Parkinsonovy choroby, zpomaluje rozvoj demence. Má se za to, že selegilin působí jako antioxidant a zabraňuje poškození volnými radikály. Působí však také jako stimulant, takže je obtížné určit, zda je zpoždění nástupu příznaků demence způsobeno ochranou před volnými radikály nebo celkovým zvýšením mozkové aktivity před stimulačním účinkem.
Vzhledem k tomu, že neexistuje žádný lék na demenci, nejlepší, co může jednotlivec udělat, je zabránit mu v rozvoji na prvním místě.
Hlavní metodou prevence demence je aktivní život, a to jak psychický, tak fyzický. Zdá se, že pravidelná mírná konzumace alkoholu (piva, vína nebo destilátů) může riziko snížit.
Dále existují léky, které by mohly přispět k prevenci vzniku demence, včetně hypertenze léky, antidiabetika a NSAID.
Studie publikované v amerických časopisech naznačily, že středomořská strava nebo dlouhodobé beta-karotenové doplňky by mohly zahnat demenci.
Řízení s demencí by mohlo vést k těžkým zraněním nebo dokonce ke smrti sebe i ostatních. Lékaři by měli doporučit vhodné testování, kdy přestat řídit.
Floridský Bakerův zákon umožňuje orgánům činným v trestním řízení a soudům vynucovat duševní hodnocení osob podezřelých z demence nebo jiných duševních nezpůsobilostí.
Specializovanou péči o pacienty s demencí často poskytují centra denní péče pro dospělé a také speciální pečovatelské jednotky v domovech důchodců. Centra denní péče pro dospělé nabízejí dohled, rekreaci, stravování a omezenou zdravotní péči pro účastníky a také poskytují oddech pečovatelům.
Demence (Alzheimerova choroba, multiinfarktová demence, Pickova choroba, Creutzfeldt-Jakobova choroba, Huntingtonova choroba, Parkinsonova choroba, komplex demence AIDS, Frontotemporální demence) · Delirium · Postotřesový syndrom
alkohol (opilost, závislost na alkoholu, delirium tremens, Korsakoffův syndrom, zneužívání alkoholu) · opioidy (závislost na opioidech) · sedativa/hypnotika (abstinenční příznaky benzodiazepinů) · kokain (závislost na kokainu) · obecně (intoxikace, zneužívání drog, fyzická závislost, abstinence)
Schizofrenie (disorganizovaná schizofrenie) · Schizotypální porucha osobnosti · Deluzní porucha · Folie à deux · Schizoafektivní porucha
Mania · Bipolární porucha · Klinická deprese · Cyklothymie · Dysthymie
Úzkostná porucha (Agorafobie, panická porucha, panická ataka, generalizovaná úzkostná porucha, sociální úzkost) · OCD · Akutní stresová reakce · PTSD · Porucha korekce · Porucha konverze (Ganserův syndrom) · Somatoformní porucha (somatizační porucha, tělesná dysmorfní porucha, hypochondrie, nosofobie, Da Costův syndrom, psychoalgie) · Neurasthenie
Poruchy příjmu potravy (anorexia nervosa, bulimia nervosa) · Poruchy spánku (dyssomnie, nespavost, hypersomnie, parasomnie, noční děsy, noční můry) · Sexuální dysfunkce (erektilní dysfunkce, předčasná ejakulace, vaginismus, dyspareunie, hypersexualita) · Postnatální deprese
Porucha osobnosti · Pasivně-agresivní chování · Kleptomanie · Trichotillomanie · Voyeurismus · Factitious disorder · Munchausenův syndrom · Ego-dystonická sexuální orientace
Specifické: řeč a jazyk (porucha expresivního jazyka, afázie, expresivní afázie, receptivní afázie, Landau-Kleffnerův syndrom, šišlání) · Scholastické dovednosti (dyslexie, dysgrafie, Gerstmannův syndrom) · Motorické funkce (vývojová dyspraxie)Pervasivní: Autismus · Rettův syndrom · Aspergerův syndrom
ADHD · porucha chování · porucha opozičního vzdoru · porucha separační úzkosti · selektivní mutismus · porucha reaktivních vazeb · porucha tiků · Tourettův syndrom · řeč (koktání · nepořádek)