V lidském sexuálním chování je submisivní ten, kdo si užívá některé z různých BDSM praktik, které na něm provádí „Dominant“; nebo ten, kdo zastává submisivní postavení ve vztahu založeném na dominanci a podřízenosti (Ds nebo D/s). Toto požívání může pramenit z prosté touhy po podřízenosti nebo požívání souhry vůlí, které jsou součástí takového scénáře. submisivní je také označován jako „sub“, kde dominantním ve vztahu D/s je „Dom“.
Hlavní rozdíl mezi submisivním a spodním je v tom, že submisivní zdánlivě nedává pokyny, i když s/on nastavuje limity toho, co Dominant může dělat.
Existují také náznaky, že submisivní jedinci výrazně převyšují Dominantní jedince, a to jak u mužů, tak u žen. Profesionální Dominantní jedinci poskytují stimulační služby (které mohou, ale nemusí zahrnovat sex) těm, kteří nejsou schopni najít pro tuto činnost kompatibilního partnera.
V mnoha komunitách BDSM existuje rozdíl mezi submisivním a otrokem. V tomto kontextu je cílem otroka odevzdání se a poslušnost. Oproti tomu submisivní má tendenci očekávat nějaké uspokojení na oplátku za svou podřízenost.
V širším kontextu je submisivní ten, kdo potřebuje dát většinu nebo celou autoritu nad svým životem dominantnímu, který bude submisivního chránit, vést a živit. Takový vztah D/s nemusí zahrnovat jiné praktiky BDSM a nemusí se nutně omezovat na sexuální chování.
Přirození předkladatelé jsou silní příbuzní, kteří potřebují a mohou hledat nejhlubší intimitu v osobních vztazích. Předkladatelé mohou být zařazeni do spektra přirozených předkladatelů, přirozených předkladatelů s viktimizačními rysy a plnohodnotných obětí, kteří mohou a nemusí být přirozenými předkladateli.
Nabídky k předložení mohou být buď pasivní, jako v dávání nebo vzdávání se, nebo aktivní, jako v dávání nebo nabízení, stejně jako společné sloveso může být buď poddajné, nebo předkládat jinému.